Praktik Čeřovský byl v situaci, kdy klekla nesourodá koalice, nejschůdnější variantou. Už zase je v čele Jablonce

Posledních sedm let je 64letý politik ředitelem Základní školy Liberecká v Jablonci. Sám o sobě prohlásil, že je pracující důchodce, při vší úctě "prdůch". Podsouvat mu, že si opětovným zvolením do čela Jablonce nějak zvlášť polepšil, je nesmysl vybájený podle vzorce přání otcem myšlenky. Jablonec se zmítá v problémech napáchaných a prohloubených během jediného roku, kdy tu vládl Milan Kroupa (dnes už exANO) a jeho koalice. Čeřovský byl v situaci, kdy vlastním přičiněním klekla nesourodá čtyřkoalice, většinově nejschůdnější variantou.

Nebudu si hrál na politologa-sociologa amatéra, a pouze zkonstatuji, že to v Jablonci dopadlo, jak nejlépe mohlo. ANO pokračuje bez exprimátora Kroupy, z vedení města vypadly nečitelné spolky a satelity a Piráti dobrovolně odkráčeli do opozice. Logicky je musela nahradit ODS, vítěz posledních komunálních voleb, a Starostové. Nikdo jiný už v zastupitelstvu nesedí a počty jsou jasné.

Nelze než aktuální jablonecké reálie vztáhnout k nedávné liberecké minulosti, kdy v polovině volebního období taktéž klekla koalice, ovšem ani jedna ze stran v ní zúčastněných (Změna, exANO) nebyla schopná, resp. se ani příliš nesnažila, vytvořit jinou většinu. Bylo by to nepohodlné a tvrdě vykoupené kompromisy a ústupky. V radničních seslích se tak celé dva roky zuby nehty drželi jistí ukázkoví zoufalci, kterým to vydrželo až do voleb. Dodnes se z toho krajské město vzpamatovává, samozřejmě za ryčné kritiky těch, co ledacos spískali.

Milanu Kroupovi budiž ke cti, že odhodil legitimaci ANO, čímž uvolnil ruce svým partajním kolegům a oni se mohli, aniž by museli držet basu se svým „druhem“, dohodnout s těmi, které při sestavování povolební koalice obešli. Před bezmála rokem to početně vycházelo. Bezpochyby za tím lze najít i nějakou dohodu o narovnání s exprimátorovou firmou, která ve městě provozuje/neprovozuje kamerový systém, jenž vlastně celou jabloneckou anabázi odstartoval a akceleroval. To nepovažuji za nijak temný skutek, protože se situace nějak vyřešit musí v každém případě.

Nové jablonecké vedení teď musí hbitě nastartovat jednání o financování modernizace tramvajové jedenáctky. Listopadový termín, kdy je dedline pro podání žádosti o dotaci, se nebezpečně přiblížil. To ale noví vládcové města moc dobře vědí. Teď by mohlo být jednání s libereckými kolegy vstřícnější, a nejen proto, že jablonecká vládní sestava kopíruje nejen libereckou, ale i krajskou koalici. V Jablonci totiž opět sedí „ostřílení kozáci“, kteří mají kolem tramvaje s přezdívkou lesní lochneska vcelku jasno.

Hned v pondělí ráno se na dálnici Liberec – Praha odehrál doslova hollywoodský příběh s velmi dobrým koncem. Mladý muž, který jel autobusem do Prahy, zjistil, že řidič za volantem zkolaboval a vůz se směrem k Hodkovicím řítí samospádem. Nezaváhal, skočil za volant autobusu, který nikdy předtím neřídil, a bezpečně vůz dopravil k čerpací stanici, kde už čekali záchranáři a policie. Je víc než jasné, že padesátce cestujících zachránil život a připravil jim zážitek na celý život.

Bezpochyby si zaslouží obdiv. Řidičák na auto máme všichni a dlouho, ale kdo by si troufnul bez průpravy řídit autobus? To si asi nikdo nedokáže představit, ovšem jen do chvíle, než se ocitne ve voze bez fungujícího šoféra. Pak jde asi všechno stranou, neboť to je, bohužel, půl na půl. Každopádně je dobře, že se kraj velice rychle rozhodl hrdinu vyznamenat. Tohle hrdinství nemohla spravit jen slova díků.

Díky veřejné prezentaci liberecké kanceláře architekta města víme, jak bude vypadat fasáda zchátralého Uranu. Město chce objekt opravovat po částech, protože na generální opravu nemá peníze. Kupodivu začíná od fasády… Budiž novému „orgánu“ ke cti, že zveřejnil všechny návrhy. Dali jsme je na facebook a reakce veřejnosti byla předvídatelná. Vítězný návrh nijak neoslnil, vox populi se rozeznělo naplno. Ono to je těžké, když se vše odehrává na názorové ose líbí – nelíbí.

V této souvislosti si pokaždé vzpomenu na projekt horského hotelu a vysílače Ještěd. Svého času také vzbudil poprask, protože byl jiný než ostatní návrhy. Nesplnil ani zadání soutěže, protože ta se týkala dvou budov – hotelu a vysílače. Legendární architekt Hubáček, navzdory zadání, ale přišel s modelem „dva v jednom“, vyhrál a budoucnost mu dala za pravdu. Je to nadčasová geniální stavba. Však se v ní i kolem ní minulý víkend odehrála vydařená akce, kdy se veřejnosti otevřely i běžně nedostupné prostory hotelu i vysílače.

Samozřejmě, že se nedá srovnávat ozdoba vrcholu Ještědu se socialistickým vybydleným panelákem, jímž budova Uranu bezpochyby je. Dá se ale porovnat reakce veřejnosti. Všechno nové, jiné je zpočátku špatně.

Úplně špatně bylo i hokejové utkání mezi Libercem a Spartou, které aspiruje na zápis do historie. Tygři vedli hned po první minutě, Sparta okamžitě vyrovnala a v první třetině nasázela do liberecké sítě ještě pět gólů. Pak ale přišel hokejový zázrak. Liberec vyrovnal a vyhrál v prodloužení! (2:6, 2:1, 3:0 - 1:0) To se fakt nestává každý den. Známe situace, kdy se zápas pošle do prodloužení vyrovnávacím gólem v poslední vteřině, pamatujeme i jiné chvilky, jež dělají z hokeje podívanou až do závěrečného hvizdu. Nepamatujeme ale to, co se minulou neděli odehrálo na libereckém ledě. Ostatně, všechno je jednou poprvé.

Poprvé v tomto volebním období se bude na jednání libereckých zastupitelů hovořit o odkupu machnínského zámečku. Město si jej může koupit zpátky i s pozemky za necelé tři miliony. Už slyším ty opoziční lamentace a omílání důvodů, proč bývalá oční léčebna dopadla, jak dopadla. Všichni tu anabázi známe a jejím opakováním se nic nezmění. Liberec buď zpustošenou nemovitost koupí, nebo ne. Nic mezitím. Jak to tam vypadalo v únoru, přibližuje fotogalerie.

Otázka zní, co s ním - zámečkem. Žertem jsem na sociální síť dala námět, že by mohl sloužit buď jako městský dům hrůzy, něco podobného, co mají ve vídeňském Prátru, nebo jako muzeum voskových figurín. Béčko se docela ujalo. Místních postav ve voskovém provedení, které by se zde mohly zabydlet, máme na okrese velké zásoby. Otázka zní, zda by na ně někdo chodil a za podívanou platil. Byť by to bylo panoptikum par excellence.

Každopádně hezký, možná už poslední slunečný víkend.

Alena Roubalová