Kdybych státního zástupce u soudu nevídal, musel bych si myslet, že tam nechodil... Hejtman zveřejnil závěrečnou řeč svého obhájce

Martin Půta k průběhu čtvrteční epizody soudního procesu na svém FB  napsal: "Odpoledne jsem přišel k soudu, abych si vyslechl závěrečnou řeč svého obhájce Doc. Gřivny. Trvala více než hodinu.

Návrh trestu, který pro mě státní zástupce požaduje, tedy pět let odnětí svobody a sedm let zákazu činnosti a funkce, podle mě naprosto ignoruje rok a půl trvající soudní jednání a výpovědi svědků, které sám navrhoval vyslechnout. Kdybych pana státního zástupce u soudu nevídal, musel bych si myslet, že tam vůbec nechodil a tudíž neslyšel, co tam zaznělo.

Stále pevně věřím tomu, že mě soud nemůže odsoudit za něco, co jsem neudělal, a bez důkazů, které by spekulace obžaloby potvrzovaly. Proto má obhajoba za to, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se nestal skutek, který je v obžalobě popsán a pro který je obžalovaný Martin Půta stíhán, a navrhuje ho zprostit obžaloby ve smyslu ustanovení § 226 písm. a) TrŘ."

Hejtman ve svém postu na facebooku dále odkázal na obsah této řeči a také její závěr. Publikujeme v plném znění. Nikdo jiný svou závěrečnou řeč veřejnosti k dispozici nedal a ČTK o ní neznámo proč dosud nevydala zprávu. 

Výtah nejdůležitějších částí ze závěrečného vystoupení doc. JUDr. Tomáše Gřivny, obhájce Martina Půty

V hlavním líčení nebylo prokázáno, že by se obžalovaný tvrzeného jednání skutečně dopustil. Nebyl proveden žádný přímý důkaz o tom, že by Martin Půta od ostatních spoluobžalovaných jakýkoli úplatek přijal nebo si jej nechal slíbit, ani o tom, že by v rozporu s jakýmkoli právním předpisem prosazoval pokračování projektu Kostela či změnu jeho financování.

Této situaci odpovídá i konstrukce obžaloby, která svá tvrzení staví toliko na nepřímých důkazech. Podle našeho názoru však ani tyto nepřímé důkazy jednání obviněného, které od počátku zcela odmítá, neprokazují. Naopak řada důkazů, a to důkazů přímých, jako jsou svědecké výpovědi a výpověď obžalovaného, svědčí o opaku.

Možnost ovlivnit rozhodování Výboru

Obžalovaný nemohl ovlivnit rozhodování Výboru ROP Severovýchod, a to z těchto důvodů:

členové Výboru rozhodují svobodně a na vlastní odpovědnost,

členové výboru rozhodují na základě materiálů a doporučení vydávaných Úřadem Regionální rady (dále jen „Úřad“),

pro schválení usnesení je třeba nadpoloviční většiny hlasů všech členů z každého kraje.

Tyto skutečnosti vyplývají ze zákonných ustanovení a interních předpisů Regionální rady a jsou potvrzeny výpověďmi řady svědků.

Svobodný a odpovědný výkon funkce člena Výboru

Členové Výboru rozhodovali na základě svobodné vůle v souladu se závaznými předpisy Regionální rady, což potvrdili svědci Hujerová, Maierová, Mgr. Tulpa, Mastník, Bc. Franc a Mgr. Špetlík.

Rozhodování na základě materiálů a doporučení vydávaných Úřadem Regionální rady

Výpověď Martina Půty a svědků Ing. Vašáka, JUDr. Netolického, PhDr. Maierové, Mgr. Tulpy, Bc. France a Mgr. Špetlíka potvrzují, že Výbor rozhodoval na základě materiálů a doporučení, které zpracovával Úřad Regionální rady. Doporučení Úřadu vyplývalo z formulace návrhu konkrétního usnesení.

Počet hlasů k přijetí usnesení

Podle článku VI. odst. 4 Jednacího řádu Výboru je k přijetí usnesení třeba nadpoloviční většina hlasů všech členů Výboru zvolených v jednotlivých krajích tvořících region soudržnosti zvlášť. V takovém případě by obžalovaný musel ovlivnit rozhodnutí alespoň 5 členů Výboru RR ROP z každého kraje, aby dosáhl obžalobou popisovaného výsledku.

Martin Půta by pro ovlivnění celkového výsledku hlasování musel ovlivnit víc jak polovinu členů Výboru z každého kraje. To však obžaloba ani netvrdí, a nesvědčí o tom ani jediný důkaz.

Údajné ovlivnění rozhodování členů Výboru

Podle názoru státního zástupce vyjádřeného v obžalobě měl Martin Půta rozhodování Výboru skutečně ovlivnit, a to konkrétně tím, že měl „dojednat podporu“ na schůzce předsednictva Výboru (v případě obou stíhaných skutků), a poté na zasedání Výboru „doporučit členům návrh usnesení schválit“ (v případě skutku pod bodem 4,2.). Tato tvrzení však byla vyvrácena výpověďmi členů Výboru.

Ovlivnění dojednáním podpory v předsednictvu

Státní zástupce u obou skutků konstruuje vinu obžalovaného tak, že měl dojednávat podporu projektu již na schůzkách předsednictva Výboru a snaží se tak vytvářet dojem, že tyto schůzky nebyly v souladu se zákonem, ev. že měly přímo konspirační charakter. Ve skutečnosti se jedná o opak. Nejen, že schůzky předsednictva neporušují žádné zákonné ustanovení, jejich konání stanoví interní předpis Regionální rady.

Konstrukce obžaloby, že schůzky předsednictva měly konspirační charakter a měly za účel předjednat podporu členů Výboru, byla vyvrácena ustanoveními jednacího řádu, které povinnost konání schůzek sama stanoví, a současně výpověďmi členů předsednictva JUDr. Martina Netolického a Bc. Lubomíra France.

Ovlivnění doporučením ke schválení usnesení

Obžaloba naznačuje, že měl Martin Půta v obou skutcích ovlivňovat členy Výboru v jejich rozhodování i přímo na zasedání tím, že měl vystoupit s kladným vyjádřením a doporučit schválení usnesení, Takové tvrzení je však vyvráceno výpověďmi svědků – členů Výboru.

Z listinných důkazů – zápisů ze zasedání Výboru regionální rady vyplývá skutečný průběh projednání projektu Kostela, který je obžalobou v některých ohledech zkreslován v neprospěch obžalovaného Martina Půty.

38. zasedání Výboru Regionální rady dne 29. března 2013

Obžaloba dovozuje, že před začátkem zasedání měl Martin Půta dojednat podporu předsednictva Výboru Regionální rady pro pokračování smluvního vztahu se společností GEPO a na zasedání samotném vystoupit s kladným vyjádřením ve prospěch dokončení realizace a následně vzhledem k námitkám některých členů Výboru navrhnout odložení hlasování na další zasedání.

Státní zástupce v obžalobě uvádí, že Martin Půta měl na tomto zasedání uvést, že „projekt není vnímán jako rizikový“. Jedná se však o mylnou interpretaci textu. Ze zápisu se podává (č. l. 7241): „Martin Půta…dále uvedl, že na zasedání předsednictva RR zástupce statutárního města Liberec upozornil, že pro naplnění indikátorů IPRM města Liberec je tento projekt důležitý a ujistil, že nevnímá tento projekt jako rizikový z hlediska jeho dokončení a udržitelnosti.“ Z textu vyplývá, že Martin Půta pouze reprodukoval názor zástupce statutárního města Liberec, nešlo o jeho osobní vyjádření.

Průběh projednávání bodu zásadně narušil výstup Mgr. Jana Korytáře, který navrhl rozšíření navrženého usnesení o dvě další podmínky, které musel příjemce splnit:

doložení zdrojů, ze kterých bude projekt financován a

předložení seznamu všech subdodavatelů hlavního dodavatele stavby, včetně popisu subzakázky, fakturované částky a doložení její úhrady, a to minimálně jeden měsíc před datem proplacení dotace.

JUDr. Martin Netolický k tomu uvedl (strana 24 protokolu o hlavním líčení ze dne 12. března 2019):

„Můžu potvrdit, že není standardní, že by výbor Regionální rady schvaloval na návrh jednoho, byť člena s hlasem rozhodujícím jakýkoliv materiál, který by byl prostě předkládán na tom jednání a nevyžádal si stanovisko [Úřadu].“

Relevantnost těchto dodatečných požadavků zpochybnil podle zápisu ředitel Úřadu Regionální rady Ing. Zdeněk Vašák (nikoli tedy Martin Půta), který uvedl, že tyto podmínky nemohou být v dané chvíli považovány za relevantní.

Ze zápisu dále vyplývá, že Martin Půta upozornil, že navržené podmínky nemohou být zařazeny do stávajícího návrhu usnesení, a to z toho důvodu, že měly být předjednány s právníky z hlediska podmínek programu pro proplácení žádostí o platbu. Následně Martin Netolický požádal o přerušení projednávání předmětného bodu a jeho přesunutí na příští jednání Výboru Regionální rady, nešlo tedy o iniciativu Martina Půty.

46. zasedání Výboru Regionální rady dne 3. března 2014

Pokud státní zástupce v obžalobě uvádí, že měl Martin Půta doporučit návrh usnesení schválit, tak ze zápisu (č. l. 7346a) vyplývá, že pouze reagoval na Bc. Zuzanu Kocumovou, která se dotazovala, jaký postup je v případě tohoto projektu vhodný.

Ze zápisu je navíc patrné, že členové se mohli k návrhu usnesení svobodně vyjádřit a poté hlasovat podle vlastního uvážení. Bc. Kocumová se nejprve dotazovala Martina Půty na jeho doporučující stanovisko, poté uvedla, že se hlasování o tomto usnesení zdrží. Mgr. Tulpa, PhDr. Maierová a Ivana Hujerová vyjádřili s návrhem usnesení souhlas.

Ze svědeckých výpovědí Ivany Hujerové, PhDr. Maierové, Mgr. Tulpy, JUDr. Netolického, Bc. France a Mgr. Špetlíka vyplývá, že Martin Půta na nikoho z členů nečinil nátlak, aby hlasovali pro pokračování či změnu financování projektu. Ze zápisů ze zasedání Výboru pak vyplývá jejich skutečný průběh, který uvádí na pravou míru zavádějící tvrzení uvedená v obžalobě, kdy reakce Martina Půty při zasedáních vyplývaly přímo z dané situace (v případě výstupu Mgr. Korytáře), případně byly reakcí na dotazy člena Výboru (v případě Bc. Kocumové).

Výpověď svědka Jana Korytáře

V hlavním líčení vypovídal v postavení svědka i Mgr. Jan Korytář, který jako jediný podle své výpovědi viděl nějaký náznak nátlaku, a to na 38. zasedání Výboru (strana 17 protokolu o hlavním líčení ze dne 21. května 2019).

„Nátlak na mě vyvíjen nebyl, pan Petráň myslím si věděl, co jsem za politika a čím se zabývám, takže celé jednání probíhalo ve velké obezřetnosti. Jediné, kdy se mne ptáte, jestli bych tam viděl nějaký náznak nátlaku, tak to bylo tvrzení pana Půty, který před regionální radou řekl, že je to významná akce, a že kdyby se neuskutečnila, tak by bylo ohroženo plnění indikátorů IPRM, což je jedna z takových těch malých manipulací, která může u těch lidí, kteří o tom rozhodují vést k tomu, že spíše budou hlasovat pro. Ačkoliv jak se potom zpětně ukázalo, tak to že ten projekt vypadl, tak ten program IPRM neohrozilo, ani to že ten indikátor nebyl naplněn, tak žádný problém nebyl. Toto je zrovna jeden z těch příkladů drobné manipulace, neboli nátlaku na člena regionální rady.“

„Že by byl na někoho vyvíjen přímý nátlak, jak jsem uvedl do protokolu, tak ničeho takového si nejsem vědomý. Pan obhájce znal a určitě musí znát mojí odpověď. Ale když se mě tady se znalostí věci znovu ptá na to, zda nějaký nátlak byl vyvíjen nebo nebyl, tak o tom přemýšlím a říkám ano. Jediné co tam bylo, byla manipulace, to je drobný nátlak, manipulace je drobný nátlak, který nemusí být ani těm lidem, kteří jsou manipulováni zřetelný, a ten spočíval např. v této větě, takže odmítám to, že by ty výpovědi byly v rozporu.“

Již z přepisu výpovědi tohoto svědka je zřejmá animozita vůči Martinu Půtovi, jež je pro svědka dlouholetým politickým oponentem, a i v tomto kontextu je třeba jeho výpověď hodnotit.

Současně je třeba upozornit na jeho spojitost s obžalovaným Petráněm a skutečnost, která zde vyplynula v průběhu hlavního líčení, a sice že Mgr. Korytář byl pravděpodobně označen v předmětné tabulce (podobně jako Martin Půta) přezdívkou Nejčistší. Je otázkou, z jakého důvodu orgány v přípravném řízení vyhodnotily situaci Mgr. Korytáře odlišně od Martina Půty. Ač je tedy Mgr. Korytář nyní v procesním postavení svědka, existuje zde pochybnost o tom, zda vypovídá pod sankcí křivé výpovědi, neboť v případě, že by si výpovědí mohl způsobit trestní stíhání, by jeho výpověď podle dostupné judikatury a odborné literatury nebyla posouzena jako trestný čin křivé výpovědi podle § 346 odst. 2 TrZ. Jinými slovy, za takové situace je přípustné, aby Mgr. Korytář při své výpovědi nemluvil pravdu. I tento fakt je třeba při hodnocení jeho výpovědi vzít v potaz.1

Otázka vědomí Martina Půty o vysoké rizikovosti projektu

Státní zástupce v obžalobě taktéž konstruuje vědomí obžalovaného o tom, že projekt je natolik rizikový, zejména co do nedodržení povinnosti udržitelnosti projektu příjemcem dotace, že by se v něm nemělo pokračovat. K těmto tvrzením však státní zástupce nepředkládá žádné důkazy.

Míra informovanosti Martina Půty

Ze svědeckých výpovědí naopak vyplývá, že co se týče základních informací o možné rizikovosti projektu, měl Martin Půta tytéž informace jako ostatní členové Výboru.

Existence opatření snižujících rizikovost projektu

Martin Půta navíc věděl, že v souvislosti s tímto projektem lze využít opatření, které rizikovost snižují, a tato opatření neváhal využít. Jedním z opatření bylo zařazení na seznam rizikových projektů, díky kterému se nad projektem prováděl soustavný dohled tak, aby mohl být projekt bez komplikací dokončen nebo ukončen. Zařazení na seznam rizikových projektů potvrdil obžalovaný Martin Půta i svědci.

Rizikovost projektu byla navíc snižována i dalšími opatřeními, jako např. kontrolou na místě před proplacením části stavebních prací či křížovou kontrolou napříč kraji.

Křížová kontrola byla prováděna u projektů, které byly zařazeny na seznamu rizikových projektů. Materiály k těmto projektům se poskytovaly ke kontrole i úředníkům Úřadu z dalších dvou krajů, tj. pokud šlo o projekt zpracovávaný v kraji Libereckém, daly se materiály ke kontrole úředníkům z Pardubického a Králové Hradeckého kraje.

Dalším opatřením byla kontrola na místě, která by následovala po schválení průběžného financování, avšak ještě před proplacením části provedených stavebních prací z dotace. Takovou kontrolu by prováděli zaměstnanci Úřadu přímo na místě. Pokud by touto kontrolou byly zjištěny nesrovnalosti, k proplacení dotace by nebylo přistoupeno.

Martin Půta měl k posouzení rizikovosti projektu Kostela tytéž informace, jako ostatní členové. Z těchto informací nijak nevyplývalo, že by se projekt Kostela se svou potenciální rizikovostí nějak vymykal ze seznamu ostatních rizikových projektů. Na základě jemu dostupných informací učinil rozhodnutí se za projekt postavit a hlasovat pro jeho pokračování a posléze pro souhlas s podáním žádosti o profinancování provedených stavebních prací.

Obžalovaný navíc věděl o řadě dalších opatření (uvedení na seznamu rizikových projektů, křížová kontrola, kontrola před proplacením části stavebních prací) která potenciální rizikovost projektu snižovala. Jejich existenci potvrdili i svědci Bc. Franc, Hujerová, Mgr. Tulpa, PhDr. Maierová, Mastník a Mgr. Špetlík.

Údajné přijetí úplatku

Obžalovaný měl si za jednání pod bodem 4.1 obžaloby nechat slíbit úplatek ve výši 800 000 Kč, z toho 500 000 Kč měl skutečně přijmout. Za jednání uvedené v bodě 4.2 obžaloby měl obžalovaný postoupit svůj dluh vůči Dolanskému ve výši 30 000 Kč na obžalovaného Petráně.

Obžalovaný má za to, že státní zástupce v této části jednání nemůže svá tvrzení podepřít jediným důkazem, a uchyluje se proto k vyhledávání pouhých fragmentů, které posléze interpretuje tak, aby zapadaly do jeho skutkové verze. Níže tedy k jednotlivým fragmentům.

Přezdívka „Nejvyšší“

Obžaloba pracuje s konstrukcí, že někteří z ostatních obžalovaných měli obžalovaného Martina Půtu titulovat přezdívkou „Nejvyšší“, a to jednak v zachycené telefonické a SMS komunikaci, a dále i v tabulkách zajištěných u obžalovaného Stuchlíka (k těmto viz dále).

K tomu dvě poznámky. Za prvé, podle názoru obžalovaného není prokázáno, že přezdívka „Nejvyšší“ byla určena skutečně Martinu Půtovi. Takovou skutečnost nepotvrdil žádný ze svědků či obžalovaných, v žádném z odposlechů takto obžalovaného nikdo neoslovuje. Nejde o veřejně známou přezdívku, mimo toto trestní řízení nikdo obžalovaného s takovou přezdívkou nespojuje. Z odposlechů navíc vyplývá, že osoby, které přezdívku „Nejvyšší“ zmiňují, jej prokazatelně používají pro více osob.

Existují navíc indicie, že toto označení mohlo být použito pro vedení spol. Metrostav, navíc v odposlechu ze dne 23. ledna 2013 i státní zástupce dovozuje, že by se mělo jednat o Iva Vrbku. Současně nelze vyloučit ani závěr, že nejvyšším je míněn ředitel Úřadu Ing. Vašák.

Za druhé, i pokud by třetí osoby o obžalovaném skutečně při svých rozhovorech hovořily jako o „Nejvyšším“, nelze takovou skutečnost klást obžalovanému za vinu. Martin Půta nemůže ovlivnit, jak o něm tyto třetí osoby mluví, resp. v jakém kontextu využívají či dokonce zneužívají jeho jméno, aniž by o tom věděl.

Tabulky

Obdobnou argumentaci jako v případě označení „Nejvyšší“ lze použít i na tabulky, které mají údajné prokazovat přijetí slibu, resp. částečně i úplatku.

Na tomto místě lze rovněž znovu zdůraznit, že nebylo prokázáno, že by přezdívka „Nejvyšší“ patřila obžalovanému Půtovi, a i kdyby tomu tak bylo, ocitl se v tabulce bez svého vědomí.

V tomto ohledu lze poukázat i na jistou nekonzistentnost obžaloby, která současně hovoří o přezdívce „Nejčistší“, která měla patřit Mgr. Janu Korytáři. Státní zástupce se ne zcela přesvědčivě vypořádává s námitkou, proč osoba, jíž má přezdívka patřit, nebyla v tomto trestním řízení obviněna, když tabulka tuto přezdívku uvádí a používá ji obdobně jako přezdívku „Nejvyšší“.

I pokud bychom připustili, že přezdívka skutečně patřila obžalovanému, nelze vyloučit možnost, že někdo si ve snaze využít postavení obžalovaného snažil ve skutečnosti opařit finanční obnos sám pro sebe. Obdobně tomu mělo být podle výpovědi svědka Jakuba Perglera v případě Mgr. Jana Korytáře, který měl podle textu obžaloby (a údajně podle zajištěných odposlechů) přezdívku „Nejčistší“.

Jakub Pergler v přípravném řízení uvedl (strana 4 protokolu o výslechu svědka ze dne 1. dubna 2014):

na otázku, pro koho měly peníze být „To napadlo Jana Petráně, on mě i kdysi sdělil, že ta dotace je nadhodnocená, kdy peníze z neoprávněně navýšené dotace si měl z části ponechat projektant Arch. David, technický dozor Jirkův, a další osoby. Část peněz měl dostat i Zeronik, a to částku ve výši snad 3 mil. Kč, který ale do té akce hodil, jak se říká, vidle, když vypověděl smlouvu o poskytnutí dotace, tak ho z toho procesu vyloučili. Ty jeho peníze by si tak nechal někdo jiný. Honzu Petráně napadlo, že řeknem, teda já řeknu Jardovi Stuchlíkovi, že nějaký peníze chce i Korytář, aby nedělal s proplacením dotace problémy. Petráň se se mnou předem domluvil, protože Jarda Stuchlík věděl, že já se s ním, tedy s Korytářem znám. Ty peníze měl tedy jako požadovat Korytář od spol. Metrostav za to, že nebude dělat problémy s vyplacením dotace. Stuchlík si myslel, že peníze chce Korytář, ten ale o ničem, jak jsem již uvedl, nevěděl.“

Údajné převzetí dluhu vůči Dolanskému

Martin Půta obžalovanému Dolanskému nikdy neslíbil, že mu zajistí práci, ani to takto nikdy neprezentoval jako podmínku pro jednání či rozhodování.

Pokud se obžalovaný Dolanský Martina Půty v minulosti dotazoval, zda neví o nějakém zaměstnání či výpomoci, obžalovaný Martin Půta se mu snažil z důvodu známosti z let minulých pomoci. Stejným způsobem pomáhal mnoha lidem, ale byli to lidé i neznámí.

Nelze navíc vyloučit, že obžalovaný Dolanský hrál vůči ostatním obžalovaným Petráňovi a Stuchlíkovi svou hru, kdy za účelem zvýšení si vlastního kreditu (hodnoty) předstíral, že má s Martinem Půtou nadstandardní vztahy a je u něj schopen leccos dojednat.

Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by Martin Půta přijal nebo si nechal přislíbit v souvislosti s projektem Kostela úplatek. Státní zástupce neopatřil jediný důkaz, který by o takovém jednání svědčil. Tento závěr vyvozuje pouze z interpretace několika fragmentů, které interpretuje tak, aby zapadaly do jeho skutkové verze. Skutečné důkazy však chybí; nebylo zjištěno kde, kdy, jak ani mezi kým by mělo přislíbení ev. předání dojít.

Závěr

Je zřejmé, že jisté nezpochybnitelné skutečnosti nastaly, jako předmětná zasedání Výboru a hlasování o usneseních týkajících se projektu Kostela. Tyto skutečnosti však nejsou z pohledu trestního práva relevantní.

Proto má obhajoba za to, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se nestal skutek, který je v obžalobě popsán a pro který je obžalovaný Martin Půta stíhán, a navrhuje ho zprostit obžaloby ve smyslu ustanovení § 226 písm. a) TrŘ.

Publikováno: 5. 3. 2020