Liberec ocenil medailí města herečku Markétu Tallerovou a herce Oldřicha Kaisera, po kterém je pojmenován střevlík

Významné ocenění převzali oba herci osobně z rukou primátora města Jaroslava Zámečníka v zaplněné obřadní síni radnice. 

Markéta Tallerová (*1966), divadelní herečka a sólistka souboru činohry Divadla F. X. Šaldy od roku 1986 (s přestávkou 1997 – 2000). Také zpěvačka a fotografka, držitelka Thálie 2009 (opereta  &  muzikál),  nominace  na  Thálii  2004  (činohra).  Spojení  mimořádného  hudebního talentu  s  hereckou  přesvědčivostí  dokázala  v  Liberci  již  mnohokrát:  působí  zde  s  krátkou mezihrou v pražském Divadle pod Palmovkou a liberečtí diváci si ji bezpochyby pamatují jako okouzlující  Lízu  v  muzikálu  My  Fair  Lady  (režie  P.  Harvánek,  1996). 

Vytvořila  i  ústřední hrdinku v muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení (režie M. Schlegelová, 2018) podle filmu Pedra Almodóvara – dramatickou i komediální a pěvecky náročnou postavu herečky Pepy. Markéta Tallerová  je ale především nepřehlédnutelnou činoherní herečkou s osobitým výrazem a schopností vystihnout přesně podstatu postavy i její situace. Za svou Irenu v Ibsenově dramatu Když my mrtví procitneme (režie I. Rajmont, 2004) byla rovněž v nejužší nominaci na Cenu Thálie. Její herecké umění inspirovalo řadu režisérů a v Liberci ztvárnila nejdramatičtější role světového repertoáru: např. Maju (ve stejnojmenné hře –režie  L. Engelová, 2001), Médeiu (režie  V.  Herajtová,  2006),  Emilii  Marty  ve  Věci  Makropulos  (režie  V.  Vencl,  2008), Kostelničku v Její pastorkyni (režie M. Lang, 2012), Blanche v Tramvaji do stanice Touha (režie I.  Rajmont, 2013), Raněvskou ve Višňovém sadu (režie I. Rajmont, 2014) a mnoho dalších.

V posledních letech např. upoutala pozornost diváků třeba neodolatelně komediálním výstupem Paní  Libery  v  komedii  roku  2016  Poprask  na  laguně  (režie  M.  Černý,  2016)  nebo  jako překvapivá hrdinka, učitelka Erika Rothová v Mayenburgově Mučedníkovi (režie M. Tichý, 2017). Přilnula ke zdejším horám, žije v Kateřinkách a věnuje se kulturnímu životu své malé komunity – se svými přáteli a sousedy dělá divadlo v přírodě.

Oldřich Kaiser (*1955), divadelní a filmový herec, rodák z Liberce, navštěvoval Literárně dramatický obor liberecké Lidové školy umění. Vystudoval herectví na konzervatoři v Brně (1973) a na Divadelní fakultě AMU v Praze (1977). V letech 1977–1985 působil v Divadle na Vinohradech, hrál především charakterní role (například Romea ve Shakespearově tragédii Romeo a Julie).

Poté nastoupil do Studia Ypsilon, které tvořilo jeho nejprogresivnější éru. Vytvořil zde několik zásadních postav (například S. S. Podsekalnikov v komedii Sebevrah nebo Matěj Poctivý v komedii  Matěj  Poctivý),  rozhlasových  her  i  improvizací.  V  roce  1993  přijal  angažmá  do Národního divadla a setrval zde až do roku 1999. V současné době hraje v Divadle Kalich. Spolu s Jiřím Lábusem od roku 1979 tvořili velmi populární nerozlučnou komediální dvojici. Vytvořili společně několik pořadů. Od roku 1991 natáčejí „nekonečný“ rozhlasový improvizační seriál Tlučhořovi, který překročil v roce 2015 tisíc dílů.

Za svou dlouhou kariéru hrál v mnoha filmech a seriálech. V poslední době se objevil například ve filmech Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, Líbáš jako Bůh, Masaryk, Muž se zaječíma ušima. Hrál také hlavní roli v Menzelově adaptaci Hrabalova  díla  Obsluhoval  jsem  anglického  krále. Je držitelem čtyř Českých lvů v hereckých kategoriích.

Je  po  něm  pojmenován  druh  střevlíka (Cychrus kaiseri). Objevil jej společně s neurochirurgem a entomologem Vladimírem Benešem v létě 2004 v Asii.

www.liberec.cz