Muzeum zrestaurovalo 900 fotografií z přelomu století a z období války. Nechybějí snímky sloužící německé propagandě

Jedná se o černobílé fotografie německé propagandy sloužící coby fotomateriály databanky pro noviny a časopisy mezi lety 1939–1945. Práce prováděl licencovaný restaurátor celkem v šesti etapách.

„Projekt podpořený Evropskou unií umožnil kolegům ze Severočeského muzea rozsáhlou akci na záchranu sbírkových předmětů. Celkově se jedná o tisíce artefaktů včetně souboru devíti set kusů historických fotografií. Restaurování je velmi nákladná vysoce odborná činnost, a pokud se objeví dotační možnost, velmi ji vítáme,“ řekla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Součástí projektu byla identifikace druhů technik. Největší zastoupení měly chemicky vyvolávané želatinové fotografie, kterých bylo 579 kusů, nechyběly ani albuminové papíry a lesklá kolódia, kterých bylo přibližně 150 kusů. Součástí většiny restaurovaných fotografií byla druhotná podložka. Snímky byly v minulosti leckdy několikrát nalepovány na různé podložky, kartony či vlepovány do nepůvodních alb. Jejich chemické i mechanické vlastnosti však často narušují stav sbírkového předmětu, v důsledku čehož fotografie rychleji stárnou, degradují a obraz z nich mizí. Z těchto důvodů je nutné se druhotných podložek odborně zbavit a ponechat pouze původní obaly.

Kromě sejmutí nepůvodních podložek většinu fotografií čekalo čištění. Fotografie na sobě nesly zejména vrstvy prachových částic, rezidua lepidel a otisky prstů. Souběžně s těmito poškozeními na mnoha předmětech či dokumentech byla patrná chemická degradace různého rozsahu. K dalším viditelným poškozením patří mechanické poškození sbírkových předmětů. Obvykle se jedná o potrhané, roztřepené okraje, natržení, zlomy a další ztráty v materiálu. Sbírkové předměty kromě čištění byly mnohdy zpevněny, fixovány, ojediněle též retušovány.

„Jako kurátorka sbírek historických fotografií mám z proběhlého projektu nesmírnou radost, je to jeden z mála projektů, díky němuž jsme mohli nechat restaurovat velké celky, obvykle se restaurují sbírkové předměty v řádu maximálně desítek kusů, ne stovek, pro samotné sbírky je to samozřejmě velká úleva, když se fotografie dostávají do kondice a takto se jim výrazně prodlouží živostnost včetně důležité čitelnosti,“ doplnila Anna Dařbujanová ze Severočeského muzea v Liberci.

LK/Anna Vašková