Petice se při sametové revoluci objevila i v kasárnách v Liberci. Ten, kdo ji vnesl, vyvázl bez trestu

"Někteří se podivovali nad tím, jak jsem to vyřešil. To znamená, poslal jsem toho svobodníka si lehnout a hotovo," zavzpomínal dnes v rozhovoru s ČTK Jiří Vaníček, který velel libereckým chemikům v letech 1989 až 1994. Tvrdí, že tehdy neměl důvod vojáka potrestat. "Neporušil žádné předpisy, žádné základní řády. Vyříkali jsme si to a tím to skončilo," řekl.

Svobodník ale nebyl tehdy jediný z vojáků z liberecké jednotky, kdo proti zákroku v Praze vystoupil. Liberecké Šaldovo divadlo, které se jako první mimopražské připojilo tehdy ke stávce, pořádalo každý den besedy ve velkém sále. Při jedné vystoupili na podporu požadavků stávkujících i tři vojáci. "Překvapilo mě to," řekl ČTK herec a tehdejší představitel stávkového výboru divadla Ladislav Dušek. Podle něj se totiž vědělo, že v jevišti sedí i příslušníci Státní bezpečnosti.

Podle tehdejšího velitele chemiků ale do dění za zdmi kasáren tehdy nechtěli zasahovat. "Dělali jsme vše pro to, aby byl zachovaný řád a pořádek a aby nic z vnějšku, ať kladně či záporně, neovlivňovalo chod brigády, chování vojáků. Protože jsme dál museli plnit povinnosti, které nám stanovují řády, předpisy," uvedl Vaníček.

V libereckých kasárnách i proto platil tři týdny po 17. listopadu zákaz vycházek pro vojáky s výjimkou ženatých a těch, co měli doma děti. Jedním z důvodů pro to bylo i ochránit vojáky před konflikty s civilisty. "Bylo to právě v zájmu toho možného nebezpečí, že by se někde někomu v uvozovkách v té euforii znelíbila uniforma nebo nějaký voják," uvedl bývalý liberecký velitel. Dvakrát nebo třikrát kvůli tomu vystoupil v Československém rozhlasu s vysíláním pro Liberec. "Podával jsme informace zdejším obyvatelům, aby byli informováni, co se v kasárnách děje a proč některá tato opatření, která nebyla populární, byla přijímána," dodal Vaníček.

čtk