Šolcův dům se jmenuje podle kupce plátna. Namále měl, když se stavěl vedlejší kulturák
Koncem 18. století byl už Liberec známý jako středisko textilní výroby. Kromě pláteníků, tradičně zpracovávajících len, pracovali zde početní soukeníci, jejichž výrobky zatlačovaly stále více plátenictví do pozadí. Pláteníci měli svůj obchodní a cechovní dům v Široké ulici, barevny v ulici Barvířské, která odtud dostala i své pojmenování.
Cechovní dům soukeníků se od roku 1579 nacházel na dnešním Sokolovském náměstí v domě čp. 312/II, kde kdysi bývalo ředitelství Textilu.
Své domy si výrobci textilního zboží stavěli pokud možno na pozemcích, kde byla dobrá možnost přivedení vody potřebné pro výrobu, hlavně při řece Nise a jejich přítocích. Jejich domy byly v 18. století vesměs dřevěné, roubené, přízemní i patrové, se střechami krytými šindelem.
Jedním z úspěšných kupců plátna v Liberci byl Jan Bedřich Šolc, který si v roce 1771 postavil svůj dům také při řece Nise v ulici U jezu čp.96/IV. Je rovněž celý ze dřeva, roubený, patrový, v přízemí s obloukovými vyřezávanými podstávkami o šesti polích, podepírajícími patro, rovněž roubené. Dům stojí dnes izolovaně, obrácen hlavním průčelím a vchodem k ulici a řece. Kryje ho lomená vysoká mansardová střecha šindelová. Jeho dispozice odpovídá tradičním půdorysům podobných domů. Z prodloužené zaklenuté předsíně se přikládalo a sázelo do pece umístěné v rohu prostorné hlavní obytné místnosti. Za ní se nachází menší světnice, obě mají stropy dřevěné s viditelnými trámy. V podkroví Šolcova domu se nachází rozlehlá půda ve dvou podlažích. Zajímavá je poměrně složitá tesařská konstrukce krovu zesílená tak, aby nesla velké zatížení z uskladněných látek. Na jednom trámu zde vytesal tesař letopočet 1771.
Po Šolcovi se od roku 1794 vystřídala v domě čp.96/IV řada majitelů. Z nich snad nejznámější byla od roku 1892 rodina Tschörnerů, majitelů továrny na sukna. Dramatické okamžiky prožíval Šolcův dům v osmdesátých letech, kdy byla v souvislosti s výstavbou Domu kultury jeho existence vážně ohrožena.
Podařilo se ho zachránit jako cennou památku dřevěného stavitelství z 18. století v Liberci a pod dohledem památkářů proběhla jeho rozsáhlá rekonstrukce pro potřeby Správy CHKO Jizerských hor. Při ní byly všechny nevhodné přístavky odstraněny a stavební konstrukce neodpovídající původnímu stavu byly vyměněny. Krása této v Liberci ojedinělé roubené stavby vynikla po provedené parkové úpravě okolí. Šolcův dům je zajímavým dokladem dovednosti podještědských tesařů z konce 18. století.
Text: Liberecké domy hovoří I. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1992
převzato z www.liberec.cz
Sdílet článek na Facebooku
Sdílet článek na X.com
Související články
