Velikonoční víkend v Šaldově divadle bude ve znamení té nejkrásnější hudby, v pátek a v sobotu zazní Mozartovo Requiem

Velký pátek 3. 4. v 19.00 a Bílá sobota 4. 4. 2026 v 16.00 Šaldovo divadlo

Hudební velikonoční zastavení

V tento speciální velikonoční čas uvádí operní soubor Divadla F. X. Šaldy dvě zdánlivě nesourodá, ovšem hluboce spirituální díla, která možná právě díky své rozdílnosti mohou vytvořit obraz komplexní hudební jednoty a lidství.

Jako první se na programu koncertu objevuje skladba Confessiones současného českého skladatele Jaroslava Pelikána z roku 2017, komponovanou na text významného křesťanského myslitele sv. Augustina (asi 354–430). Confessiones neboli Vyznání je název jeho stěžejního díla, jež spolu se spisy O nesmrtelnosti duše, O křesťanském učení nebo O Boží obci zásadně ovlivnily pozdější církevní učence. Sv. Augustin je pro svůj novoplatónský myšlenkový rámec považován za osobnost propojující antickou kulturu s křesťanstvím. V textu Vyznání si autor pokládá základní otázky: je možné v Boha věřit, neznám-li ho? A jak ho můžu poznat? Ve svých myšlenkách dospěje k závěru, že cesta víry je cestou hledání. Z dnešního pohledu možná není úplně podstatné, najdeme-li na konci cesty to dobré v nás, nebo Boha, který stojí mimo nás.

Další opus Mozartovo Requiem d moll (KV 626) patří k nejpůsobivějším dílům hudebních dějin. Wolfgang Amadeus Mozart jej začal komponovat v roce 1791 na objednávku anonymního zadavatele, jímž byl ve skutečnosti hrabě Franz von Walsegg. Dílo však zůstalo nedokončené – Mozart zemřel 5. prosince téhož roku, a Requiem tak dodnes obestírá aura tajemství. Skladba vychází z tradiční latinské mše za zemřelé, ale Mozart ji naplnil mimořádnou emocionální hloubkou a dramatickou silou.

Po skladatelově smrti dokončil Requiem jeho žák Franz Xaver Süssmayr, který se snažil co nejvěrněji navázat na mistrovu představu.

Jaroslav Pelikán

Současný český skladatel a první flétnista orchestru Národního divadla Jaroslav Pelikán byl v dětství členem Kühnova dětského sboru, kde získal vztah k hudbě. Na Pražské konzervatoři studoval hru na flétnu (u Jana Riedlbaucha) a skladbu (u Jindřicha Felda). Ve studiu dále pokračoval na pražské AMU (hra na flétnu u Františka Čecha a Jiřího Válka, skladba u Václava Riedlbaucha a Juraje Filase). V letech 1992–1993 působil jako hudebník ve svobodném povolání v Brazílii, kde na východním pobřeží ve městě Belém vyučoval na konzervatoři a hrál v dechovém kvintetu a v Orquestra da Camera do Para. Od roku 1996 je prvním flétnistou orchestru pražského Národního divadla. Jako sólista vystupuje s řadou orchestrů, např. s Orchestrem Národního divadla, PKF – Prague Philharmonia, Komorní filharmonií Pardubice, Severočeskou filharmonií Teplice, Karlovarským symfonickým orchestrem, Talichovým komorním orchestrem, Pražským barokním orchestrem, Komorní filharmonií L´Armonia Terrena, se souborem Martinů Strings Prague a s brazilským Orquestra da camera do Pará. V sólové hře se představil v Japonsku, Brazílii, Německu, Maďarsku, Francii, Itálii, Švýcarsku, Belgii, Rakousku, Slovensku aj.

Jako skladatel se věnuje tvorbě vokálně-instrumentální, symfonické, koncertantní i komorní. V koncertantní a komorní tvorbě převažují skladby se zastoupením převážně dechových nástrojů. Je vyhledávaným autorem interpretační soutěže festivalu Pražské jaro, pro kterou zkomponoval díla Concertino pro fagot a orchestr (2002, Bärenreiter Edition), Sonatina pro hoboj a klavír (2007, Bärenreiter Edition) a Introdukce a téma s variacemi pro flétnu a klavír (2018, Český rozhlas). Z Pelikánovy duchovní tvorby je třeba zmínit např. Stabat Mater, Missu „de Belem“ (2008) nebo právě Confessiones.

TZ/Tereza Konývka Frýbertová