Veřejná prostranství obohatily dvě nové "posily" - Sluneční hodiny a Zasněná nevěsta
Odbor ekologie a veřejného prostoru kubereckého magistrátu nechal v průběhu roku 2025 postupně obnovit Sluneční hodiny, sochařské dílo nacházející se poblíž ulic Rychtářská a Květnové revoluce. Abstraktní plastiku vytvořil v roce 1976 pražský sochař Milan Vácha.
Zajímavostí je, že původní dílo bylo dřevěné, vytvořené jako součást symposia v Poněšicích, kde autor vystavoval spolu s dalšími umělci. Jeden z vystavovatelů se však znal se spoluautorem návrhu projektu sídliště Ruprechtice, přičemž bylo dohodnuto, že tehdy začínající umělec vytvoří pro Liberec totožnou realizaci, ale tentokrát v kameni. Dílo nese název Sluneční hodiny a sestává z pěti expresivních pískovcových segmentů umístěných na podstavci půlkruhového půdorysu.
Čtyři z pěti plastik obsahují kouli, která má znázorňovat slunce a jejich odlišná poloha konvenuje s polohou slunce v šest, devět, dvanáct, patnáct a osmnáct hodin. Na osmnácté hodině už ale koule schválně chybí. Cca do roku 2000 byl ve středu pomyslné kružnice umístěn podstavec s bronzovým ukazatelem, který ale později někdo zničil. Po téměř čtvrtstoletí se ale letos díky komunikaci s autorem podařilo chybějící část Slunečních hodin doplnit, což provedl sám pan docent Vácha a dílo je tak opět kompletní.
Posléze bylo přistoupeno ještě k odbornému restaurátorskému zákroku, kdy byly Sluneční hodiny očištěny, došlo k plastické retuši, tedy k doplnění chybějícího kamene, lokální retuši a hydrofobizaci.
Zasněná nevěsta ve Sněhurčině ulici
Jack Nicholson pod mostem byl jedinečný, ale máme tu další skvělé dílo! Sochu známou jako „Nevěsta posvátných písní“ (italsky La Sposa dei Sacri Cantici) od sochaře Gaetana Motelliho ztvárnil na městské zdi ve Sněhurčině ulici David Lejsek.
Mural art tady vznikl ve spolupráci s Místní komisí Starý Harcov, která přišla s nápadem, a s městem Liberec, které se s autorem domluvilo a nechalo opěrnou zeď očistit a celkově upravit povrch pro realizaci muralu.
Použité barvy jsou v šedých tónech, avšak při ostrém slunci se odráží na stěnu oranžová barva fasády protějšího panelového domu. Autor použil techniku malování spreji v kombinaci s nátěrovou barvou válečkem.
Socha je alegorií Šulamitky – milované ženy zpívané v Písni písní. Mraky v pozadí dodávají soše další rozměr – jako by se vznášela v zasněném nebi. Jako celek v monumentálním zpracování na panelovém sídlišti vytváří zajímavý kontrast mezi sterilitou a melancholickou zasněností.
převzato z www.liberec.cz






