Začátkem září oslavili 50 let od založení své stanice profesionální hasiči ze Semil

Sbor svoji zbrojnici vystavěl svépomocí na místě dnešní stanice v roce 1964. Areál měl tři výjezdové garáže se společenskou místností a budovou současných kanceláří, tehdy bytů. Při vzniku veřejného požárního útvaru začala být zbrojnice využívána společně s jednotkou profesionálních hasičů. Postupně však musel dobrovolný sbor zbrojnici uvolnit pro potřeby tehdejšího požárního útvaru. I přesto však stanice přestala brzy stačit, a tak došlo v roce 1975, opět svépomocí, tentokrát příslušníky ve službě, k dostavbě garáží pro výškovou techniku a jeřáb.

V této podobě stanice sloužila až do roku 1994, kdy již prostorově nevyhovovala nárokům na stanici tohoto typu a započala nejprve další přístavba garáží, sociálního zázemí, ložnic a zejm. operačního a informačního střediska a následně také rekonstrukce administrativní budovy a vestavby dalších kanceláří do půdních prostor. OPIS bylo projektováno na podmínky vznikajícího IZS, kdy byl předpoklad společného operačního střediska pro základní složky systému, což však nakonec nebylo naplněno.

Dnešní budova je dvoupodlažní, administrativní část je třípodlažní s přilehlou věží. V přízemí se nachází 10 garážových stání se zrenovovanou dílnou speciálních služeb a sklady. V patře je zázemí pro sloužící hasiče. Spolu s výjezdovou jednotkou sídlí v prostorách stanice také část ředitelství územního odboru Semily. Nárůst početního stavu a rozšiřující se spektrum činností vyvolával další zvýšenou potřebu zázemí pro organizační činnost jednotky. Poslední rekonstrukce a rozšíření garážových stání a prostor pro směnové hasiče tak byla zahájena v září roku 2015 a kolaudace proběhla v červnu 2016. Stanice se nachází v povodňovém pásmu Q 20 a do budoucna zůstává otázka, zda areál stanice přesunout do jiného vhodnějšího místa.

Zahájením činnosti požárního sboru si však nelze představit, že zde bylo ihned od počátku akceschopné a vycvičené družstvo profesionálů, které vyjelo do dvou minut od ohlášení události, a které pomáhalo po celém okrese. Zrod sboru, alespoň trochu podobný dnešním profesionálním útvarům, trval několik dlouhých let, kdy se postupně naplňoval početní stav na později ustálených 5 hasičů a 1 spojařku.

Postupně se sbor zaměřil i na vzdělávání v dnes již nevídaně krátkých třítýdenních nástupních kurzech, a na rozšiřování výzbroje a výstroje. Celkové podmínky (materiální, finanční) pro profesionální požární ochranu však byly horší, než je tomu dnes. Profesionální práce hasičů tak musela být vykonávána převážně jako poslání s nadšením a snahou pomoci bližnímu. Takový přístup je hodný ocenění, neboť všichni, kteří se na této práci podíleli, tak připravili půdu nastupujícím hasičům.