Dr. Ball: Liberecké tanečky okolo projektu lanovky na Ještěd aneb Kdopak asi vyhrál tendr na projektanta?

Já osobně si myslím, že je to krok správným směrem. Vždyť stavba samotného horského hotelu a vysílače na Ještědu ve své době vzbuzovala také velkou vlnu emocí. A ejhle, dnes si na kopci neumíme představit nic jiného, než onu stavbu ve tvaru rakety, ten světově proslulý jednodílný rotační hyperboloid. Postavený byl v letech 1966 až 1973, je vysoký téměř 100 metrů s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů.

Vraťme se ale k lanovce: Systém, který si schválilo zastupitelstvo, v dnešní době vyrábí a dodává pouze jedna firma v Evropě. Když se představovaly studie proveditelnosti jednotlivých variant, které připravovali odborníci ze SIALu (projektová kancelář), bylo jasné, že pokud bude tato varianta vybrána, tak dodavatelem bude jediná možná společnost.

Myslím, že na tom není nic špatného. Asi lze předpokládat, že standardní výrobci kabinových lanovek nezačnou s vývojem lanovky na dvou lanech jen proto, že na její výstavbu v Liberci vyhlásí soutěž. Je tedy téměř jasné, že dodavatelem lanovkové technologie bude společnost Doppelmayr.

Jevilo se tedy logické, že způsob soutěže „navrhni a postav“, bude nejefektivnější způsob, jak dojít k cíli. Ne tak v Liberci…

Vedení města rozhodlo, že raději vyhlásí soutěž na projektanta, který vše navrhne, a následně bude s městem spolupracovat i při výběru a kontrole dodavatele stavby lanové dráhy. Vypadá to jako dobrý nápad, kdy se město chová transparentně a dává možnost širokému počtu uchazečů.

Ovšem, jenom to tak vypadá.

Už to, že nároky na vedoucího projektu jsou poněkud z jiného ranku, než výstavba lanovky. Jasně, není to až tak běžný typ stavby, tak snad právě proto by měl dostat možnost zapojit se do soutěže větší počet uchazečů.

Proč má například vedoucí projektu dokládat následující, cituji: Vedoucí projektu se v rámci zakázky podílel na zpracování, koordinaci, kontrole a řízení architektonické části projektu novostavby či stavebních úprav veřejného prostranství podle českých právních předpisů v projektové i realizační fázi; dané veřejné prostranství mělo dle dokumentace pro územní rozhodnutí, případně společné povolení, deklarovanou plochu minimálně 5 000 m2 a dle Kategorie náročnosti staveb ČKA (Příloha č. 17 této zadávací dokumentace) odpovídalo minimálně Kategorii IV. - vícepodlažní stavby s nadprůměrnými nároky.

Pokud to příslušný náměstek primátora Jiří Janďourek (SLK) zdůvodní nutnou potřebou skutečných zkušeností, proč tedy u jiného člena týmu, který je podle mého názoru opravdu důležitý při stavbě lanové dráhy, tedy inženýr dopravních staveb, takové nároky nemá?

U něj totiž požaduje pouze toto, cituji: Inženýr dopravních staveb v rámci zakázky zajišťoval celkovou koordinaci, zpracování a kontrolu projektové dokumentace projektu novostavby či rekonstrukce dopravní stavby – lanové dráhy, silnice nebo místní komunikace podle českých právních předpisů, v přípravné i realizační fázi; daná novostavba/nebo rekonstrukce měla dle dokumentace pro územní rozhodnutí deklarovaný rozsah minimálně 2.000 m2.

Ano, z toho jasně vyplývá, že tento člen týmu může mít jako referenci to, že projektoval opravu silnice, která pak byla zkolaudována. Při běžné šířce komunikace, tedy v obou směrech každý pruh o šířce 3,5 metru to znamená, že stačí projekt na opravu ulice o délce necelých 300 metrů. Tedy klidně asfaltová cesta kolem kravína. Žádný speciální požadavek, který by alespoň vyžadoval nějakou zkušenost se stavbou drážního typu.

Abych byl spravedlivý, požadavek na specialistu na lanové dráhy zadávací dokumentace obsahuje. Dokonce to může být stejná osoba jako je inženýr dopravních staveb, protože tyto parametry vlastně bude plnit. Důvod mi není jasný, nicméně mě napadá, že pokud tito lidé budou dva, tak to může pomoci v hodnocení, jelikož bude více referencí za více bodů.

To vše pak může pomoci, protože v samotném hodnocení má nabídnutá cena váhu pouze 40%. Vše ostatní jsou reference, doba dodání a to, kolik dostali jednotliví lidé z týmu medailí a ocenění v architektonických soutěžích.

Připadá mi to jako takové "RPGčko" po liberecku. Čím víc lidí v týmu, tím více bodů (dovysvětlím... eRPéGéčko je sbírání bodů v počítačové hře, mladí vědí...).

Vše asi bude zdůvodňováno snahou o co nejlepší projekt, OK, může to tak být, stejně jako to může být i jinak. Svědčí o tom i to, že se do takto velkého projektu přihlásila pouze jedna společnost. O kterou společnost se jedná, to se dozvíme už za pár dní.

Jistě k tomu bude „spešl“ tiskovka města. Troufal bych si vsadit, že nám primátor Jaroslav Zámečník (SLK) a jeho náměstek Janďourek (SLK) oznámí, že jde o společnost SIAL. Uvidíme... Přiznávám, je to jen veřejná spekulace. Pokud ano, uvidíme, kdo bude v týmu. Jestli tam budou i subdodavatelé, a o koho půjde.

Jedno je však jisté, město bude projektování stát několik desítek milionů s tím, že projektanti stejně většinu projektu budou muset podřídit nějaké konkrétní technologii, kterou si vyberou, a tudíž dopředu určí i dodavatele (a jak jsem psal výše, tak je mi znám jen jeden výrobce). Soutěž na samotného dodavatele pak bude jen takovou hrou, která nás, obyvatele města, bude stát jen miliony navíc za tento poněkud složitý postup.

Co bude stát miliony navíc je i ta přehnaná kapacita. Lanovka má být až pro 100 cestujících. To je sice běžné v italských Dolomitech, kde v zimě čekají fronty i kilometr dlouhé, ale na Ještěd? Tam se kabina možná naplní párkrát za rok, byť si primátor myslí, že na ní Liberec pohádkově zbohatne.

Asi by dokonale postačila kapacita 60 lidí, kterou má třeba lanovka Sielbahn Bezau. Rozhodně by menší kapacita kabiny měla vliv na cenu výstavby, ale především pak na provozní náklady.

Takže, vedení Liberce v čele se Starosty, ANO a Piráty to zase jednou vymyslelo po svém. Místo rychlé a efektivní výstavby lanovky máme tanečky, soutěže a parametry, které dávají smysl jen v paralelním vesmíru. Ještě je čas některé věci změnit. A pokud ne – bude aspoň o čem mluvit.

Dr. Ball

Ve fotogalerii vzpomínky na minulost.