Dr. Ball: Zamyšlení k některým veřejným tvrzením o sportovních dotacích, jimiž se v Liberci podporují akademie dětí a mládeže

Při bližším pohledu však tento obraz vůbec neodpovídá realitě. Je třeba hned na začátku říci, že systém dotací není rušen ani nahrazován, jak se snažili LOLáci naznačit.

Základní dotační systém, který rozděluje prostředky podle počtu mládežnických a handicapovaných sportovců, zůstává zachován. Navrhovaná podpora fotbalu a hokeje je nadstavbová, nikoliv náhradní. Nejde tedy o „rozbití systému“, ale o jeho doplnění o cílený nástroj, který reaguje na specifické potřeby některých sportů.

Průhledná je snaha hrát na city a přihlouple zavádějící je srovnávat podporu „na dítě“. Tvrzení, že některé kluby dostanou „sedmkrát více na dítě“, ignoruje zásadní rozdíly mezi sporty.

Vrcholový hokej a fotbal patří mezi nejnáročnější sporty z hlediska nákladů na trenéry, bezpečnost, vybavení, soutěže a provoz. Náklady na jedno dítě nejsou srovnatelné například s individuálními nebo halovými sporty. Jednoduché dělení částky počtem dětí bez kontextu neříká nic o spravedlnosti ani efektivitě.

A reprezentace města není privilegium, ale závazek. Kluby, které reprezentují město na republikové či mezinárodní úrovni, plní funkci, kterou jiné sporty objektivně nemají. Přinášejí městu viditelnost, ekonomické přínosy, práci s talentovanou mládeží a motivaci dětí ke sportu. Vyšší podpora těchto klubů tudíž není nespravedlivá, je to běžná praxe ve všech srovnatelných městech.

Je třeba zdůraznit, že městské sportovní areály neslouží jen „vyvoleným klubům“, jak se snaží někteří zastupitelé tvrdit. Argument, že město už kluby podporuje vlastnictvím stadionů a hal, opomíjí fakt, že tyto areály jsou městským majetkem, slouží široké veřejnosti, školám, mládeži i dalším sportům. Jejich existence není darem konkrétním klubům, ale investicí do sportovní infrastruktury města jako celku.

V žádném případě nemůže obstát LOLem zmiňovaný argument, že podpora se týká pouze dvou procent dětí. To je naprosto manipulativní. Podíl dětí registrovaných ve fotbale a hokeji nijak nesnižuje význam těchto sportů. Naopak, jde o sporty s vysokou atraktivitou, dlouhodobou prací s mládeží a jasnou výkonnostní strukturou. Navíc stovky dětí v těchto klubech představují reálnou a měřitelnou sportovní aktivitu, nikoliv pasivní členství.

Vůbec největším nesmyslem byl argument, který proti sobě postavil aktivní dopravu a organizovaný sport, prostě falešné dilema. Stavět proti sobě podporu mládežnického sportu a investice do chodníků či cyklodopravy je umělé. Jde o zcela odlišné oblasti veřejné politiky, které se nevylučují a mají být rozvíjeny paralelně.

Nedostatky v městské infrastruktuře jsou trapným argumentem proti cílené podpoře sportujících dětí.

Podpora mládeže ve fotbale a hokeji není nesystémová ani nespravedlivá. Je to strategické rozhodnutí, které reflektuje rozdílné náklady, význam reprezentace města a dlouhodobou práci s dětmi. Zjednodušené srovnávání a emotivní jazyk možná dobře zní v politickém prohlášení, ale nepřispívají k racionální debatě o tom, jak má město sport podporovat.

Dr. Ball