Hraní divadla sluší jen profíkům. Političtí klauni by se jim do řemesla plést neměli, zavání to trapasem

Lepší zážitek z opery divákům přinesla rekonstrukce hlediště za více než čtyři miliony korun, jež skončila teprve nedávno. Díky stržení nepůvodních tapet se výrazně zlepšila akustika. Hlediště se změnilo i vizuálně, temný karmín nahradila elegantní béžová, čímž se interiér vrátil k původnímu vzhledu z roku 1883, kdy novorenesanční divadelní budova vznikla.

Premiéra se konala v den, kdy si naše země připomínala už 52. výročí okupace Československa armádami bratrských zemí. Liberec hraje na historické mapě významné místo, protože právě tady se odehrály první tragédie doby, která vyústila v normalizaci, nechvalně známé období, které lidem lámalo vazy i charaktery. Před dvaapadesáti lety zemřelo v Liberci devět lidí i naděje v lepší budoucnost.

Když jsem četla avizo, že se v pátek do Liberce dostaví premiér, začala jsem se obávat, že se vyskytne i na vzpomínkovém aktu, který u památníku v podobě tankového pásu umístěného v průčelí radnice každoročně pořádá vedení města a kraje. Že nám poblábolí pod Ještědem, když ho v Praze u rozhlasu loni vypískali. Naštěstí se tak nestalo, měl jiný program. U památníku se objevil sám a brzy ráno. Připomínka tak zůstala důstojnou a tradiční.

Z nevýherního automatu trapnosti, který už dlouhá léta provozuje Jan Korytář a zbytky týmu Změny pro Liberec (pro krajské volby maskovaný pod dalším názvem), vypadly tento týden hned tři kusy. Snaží se. Po volbách do krajského zastupitelstva budou totiž ti přespětiprocentní inkasovat miliony za mandáty a je třeba být u toho. Proto ten budíček ze sladkého nicnedělání, proto taková iniciativa.

Předvolební změnařský videoseriál, v němž si Korytář vystačí s nabarvenými vidlemi a slaboduchým textem, bezpochyby zaskočil jednotky diváků (já jej shlédla „služebně“) nevídaným amatérismem zpracování. Při dnešních možnostech nemusí mít ani video pořízené mobilem zvuk jak ze sudu a obrázky se mohou i pohybovat. Ale co, pro změnaře a jejich chřadnoucí elektorát dobré. Jim stačí spatřit vůdce a je úplně jedno, co u toho dělá a říká.

Že stojí jak jojo, to lze ještě pochopit, téměř každý politik se před kamerou tváří jak panák a charisma bylo naděleno jen hrstce. Že ale říká jen třetinu až polovinu pravdy, to je na pováženou. Stran stále nepostaveného terminálu pod nádražím je podstatné zdůraznit, že špatně vysoutěžený byl už projekt (tzv. alternativně), takže stále, již od února 2017 a evidentně napořád, figuruje na seznamu neregulérních soutěží, které eviduje Česká komora architektů.

Posléze se se dostavily problémy v podobě nesouladu s územním plánem a další zásadní zádrhele, takže přislíbená dotace byla pouhou teorií. Projekt byl rizikový od samého začátku. Ostatně právě proto v éře, kdy byla Změna na liberecké radnici nejsilnější politickou silou a měla všechny patřičné páky (2014 – 18), jeho realizace nijak zásadně nepokročila. Zůstaly jen výkresy a zaděláno na budoucí potíže. Ty se spolehlivě dostavily a následně je prohloubila covidová anabáze.

Změna se nyní tváří, že čtyři roky ve vedení liberecké radnice vůbec nebyla a že vůbec nic nespískala. Že stojí jen za kladnými skutky a vše, co se nepovedlo, jde za koaličním partnerem, případně za tehdejší opozicí. Tvářit se může, jak chce, moudří ovšem vědí, co páchala.

Ostatně: Bylo to vedení města, v němž figurovali i bafuňáři ze ZPL, které uzavíralo pachtovní smlouvu s nynějším nájemcem Skiareálu Ještěd. Že s tím tehdy měli někteří její zastupitelé problém na věci nic nemění. Jak praví lidové moudro: Spolu chyceni, spolu oběšeni...

Asi ten odpor k firmě slovenského miliardáře tenkrát nebyl tak intenzívní, když všichni změnařští představitelé vytrvali na dobře placených pozicích až do komunálních voleb, žádný velký třesk se kvůli pronájmu dominanty nad Libercem nekonal. Tehdy evidentně nebyl čas na hrdinství, peníze z radnice chodily na konto s železnou pravidelností…

Už proto je nyní víc než trapné, jak se dnes ZPL k pronájemci Ještědu staví. Našla v něm dalšího třídního nepřítele. Aktuálně proto, že požádal město o prominutí části nájemného, protože to umožňují pravidla vládního programu a radnici nezbylo než kývnout. Hned je samozřejmě zle, protože firma, již vlastní miliardář, je snadným propagandistickým cílem pro zakuklené bolševiky všech barev. Však se to na prvním poprázdninovém jednání zastupitelstva dozvíme v přímém přenosu. To zas budou plky! Neobolševici už jsou na značkách.

Tatáž firma navíc, v souladu se smlouvu i danými sliby, chce začít stavět novou sjezdovku Skalka. Kvůli tomu se musí vykácet, ovšem jinde zase vysázet, pár hektarů lesa. Což působí jako červený hadr na všechny ekologické aktivisty. Ti liberečtí jsou navíc přímo propojeni s dnes opozičními lokálními politiky ze Změny a hned tu máme další výživné předvolební téma.

Změna se zaštítila Korytářovou „vlajkovou“ neziskovkou a vyhrožuje, že bude kácení lesa blokovat. Tak na to se hodně těším, snad bude na sociálních sítích dostatek kvalitního obrazového materiálu. Hlavně aby tam policie někoho nenechala přivázaného bez povšimnutí...

Prozatím jsem si prohlédla ekoaktivistickou kandidátku, jednu ze dvou drkotající na rozvrzaném podvozku ZPL, pro volby do krajského zastupitelstva a usoudila, že některým hlavám by to u stromů velice slušelo.

Předpokládám, že se k nim budou kurtovat řetězy a následně je bude, za hysterického povyku do kamer, odnášet policie. Mám dost bujnou fantazii, takže si při takových hrdinských taškařicích umím představit kohokoliv z party, která Korytářovi zbyla. Není to ale pohledná představa, spíš tragikomické divadlo se špatnými herci. Hraní divadla zkrátka sluší jen profíkům. Političtí klauni by se jim do řemesla plést neměli, zavání to trapasem.

Je předposlední prázdninový týden. Uteklo to, co… Tak si zbytek léta pěkně užijte a září, zasvěcené kampani do krajských voleb, už nějak přežijeme. Jako pokaždé.

Alena Roubalová