Jediné, co má smysl, a stojí za měšec veřejných peněz, je podpora tuzemského cestovního ruchu v zahraničí

Hygienici dali ve známost, že se mírně zhoršila voda v liberecké přehradě, na vině ale nejsou sinice. Voda je zatím na stupni dva z pětibodové škály. Znamená to, že je vhodná ke koupání, jen se zhoršily její smyslově postižitelné vlastnosti.

Lépe na tom jsou jinde: Hygienici pravidelně každý týden kontrolují hojně navštěvovanou přehradu Mšeno v Jablonci, v níž je voda v pořádku stejně jako na Kristýně v Hrádku nad Nisou. Týdně se kontroluje i Máchovo jezero. Tam je od začátku koupací sezony kvůli sinicím voda nevhodná ke koupání pro citlivé lidi, jako jsou těhotné ženy, děti nebo alergici. Hygienici tam doporučují po koupání sprchu. Vyšší množství sinic testy odhalily také na Hamerském jezeře.

Na Mácháči jsem letos nebyla, protože si umím představit, jak to tam vypadá v sezóně, kdy se výjezd k moři rovná času na hrdinství, ale na sprchy na pláži si nějak nevzpomínám. Odhaduji, že možností osprchovat se po použití tuzemských koupacích vod bude zhruba tolik, co příslovečného šafránu.

Každopádně, v Libereckém kraji hygiena pravidelně sleduje 36 vodních ploch, jednou měsíčně zkontroluje také ty nemonitorované.  Má vytipované ty, které lidé využívají ke koupání. V okolí krajského Liberce se konkrétně jedná o nádrže Fojtka a Mlýnice, Vesecký rybník, Lesní koupaliště nebo oblíbenou, leč stále zavřenou Černou Nisu. U všech jsem se v týdnu vyskytla, ale fakt nelákaly ani ke smočení. Jak by řekl básník: …a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá. Nic, co by motivovalo k delšímu pobytu.

To jablonecká přehrada – to je jiná liga! Musí se ale vědět, kam přesně vyrazit. Tam, kam jezdím už léta, nejsou ani davy, ani zkalená voda srocením koupání chtivého lidu způsobená. A voda je tu lehká, teplá, čirá, čistá. Zkrátka jedna radost. Testovala jsem koncem týdne a platí to pořád, už od začátku prázdnin.

Liberecký kraj hned v pondělí zásadně odmítl závěry „analýzy“, kterou do světa vypustila jedna z neziskovek založená Janem Korytářem a jeho Čmelákem za účelem dalšího dojení veřejných peněz. Něco se zkratkou IPUR, pokračovatel kontroverzního KPKP, vymyslelo a do své sociální bubliny pustilo hlášku, že krajský dopravce ČSAD Liberec jezdí výrazně dráž než soukromí dopravci. Nebudu ty nesmysly ani reprodukovat, nestojí mi za to.

Kraj se proti vybájeným závěrům zásadně ohradil. Když už se tím zabýval, provedl si zároveň inventuru celého projektu vnitřního dopravce. Součty těch správných položek, nikoliv hrušek a jablek, vyšly uspokojivě: Cena dopravy je srovnatelná, ČSAD Liberec jezdí v průměru za 38,72 Kč za kilometr, BusLine je o čtyři haléře levnější a ČSAD Česká Lípa jezdí o 36 haléřů levněji.

Na tiskové konferenci vedení kraje a přizvaní skuteční odborníci na veřejnou dopravu mj. konstatovali, že, cit.: "Analýza absolutně ignoruje všechny ekonomické ukazatele a míchá hodnotu za ujetý kilometr a investice, které kraj udělal. Našich 76 milionů korun vložených do vnitřního dopravce považujeme za dobrou investici, už teď je hodnota toho majetku více než dvojnásobná.

Tupé výpady politických aktivistů mě pokaždé přesvědčí, jak zdatně dokážou posouvat dnem směrem dolů. Když zrovna neradí soudům, jak mají rozhodovat v intencích jejich vidění světa, mají ve svém špinavém prádle stavební byznys, aniž by o něm alespoň cokoliv tušili. Jindy jsou zase zdatnými architekty a urbanisty, jindy zabrousí do oblasti zdravotnictví. Jsou ovšem jen takovými jukeboxy – hodíte do nich pětikorunu a zahrají, co po nich majitel mince žádá. Nic nedbají, jak trapné to je.

Když jsem někdy v dubnu opouštěla téma koronaviru, doufala jsem, že už těch 11 písmen slova v prvním pádě nebudu muset už nikdy vypisovat. Předčasný optimismus. Covidová nálož se v polovině léta vrací v plné síle a existují reálné hrozby, že bude hůř. V tomto týdnu se objevilo další ložisko v důsledně tajené firmě na Liberecku a už týden je znovu povinné maskování, pokud jde člověk k doktoru či do lékárny.

Na úrovni státu se čarovalo se statistikami, aby celková čísla vypadala lépe. Zdůvodnění, proč k tomu došlo, jsou různě uvěřitelná, ale faktem je, že mě způsob vykazování počtu případů lidí infikovaných koronavirem krajskou hygienou a nadřízeným ministerstvem vytáčí už druhý kvartál. Čísla se totiž liší a časem i změní, například proto, že se dodatečně zjistí, že dotyčný nemá v kraji trvalé bydliště. Což je ukazatel úplně mimo. Kam by se pak započítávaly ty desítky, možná už stovky gastarbeiterů, které aktuálně míchají statistikou Libereckého kraje? Ti tu trvale nebydlí určitě.

O tom koronaneřádovi každopádně ještě uslyšíme v dalších, pro našince neblahých souvislostech. Už teď například ohrožuje rozjezd nejvyšších sportovních soutěží, byznysplány klubů se hroutí. Světové ekonomiky hlásí desetiprocentní propady a neodvratnou krizi. Jen ta naše vláda je v klidu. Zřídila si další protikoronavirový orgán na chytrou karanténu, jemuž velí novými technologiemi netknutý premiér, má schválený půlbilionový schodek státního rozpočtu a vymýšlí „békoviny“, jak erární miliardy prošustrovat.

Například, jak v poddajných tuzemských médiích utratit dvě miliardy korun na podporu dovolených v Česku. Své si k tomu už řekly kapacity v oboru i vyhlášení všeználci, takže byl nesmyslný nápad prozatím odložen k ledu. Vytažen na světlo bude až ve chvíli, kdy se podaří pozornost veřejnosti upřít jinam a mediální trh, na němž třetinu ovládá předseda vlády, bude sanován ve vší tichosti. Jistě ne shodou náhod až těsně před parlamentními volbami.

A přitom i Babišovi neználci musí alespoň tušit, že jediné, co má smysl, a stojí za měšec veřejných peněz, je podpora tuzemského cestovního ruchu v zahraničí. Aby se do Česka, až to bude možné, vrátili zahraniční turisté, bez nichž se turistický byznys na nohy nepostaví nikdy. Našinec Šumavu, Krkonoše, Česko-saské Švýcarsko, Českou Kanadu, Kutnou Horu, Ameriku, Karlštejn i Český Krumlov zaplní spolehlivě, zvlášť, když nemůže jinam. K tomu fakt nepotřebuje pobízet statisíci odvysílanými spoty a celostránkovými inzeráty. Přepálená reklamní kampaň navíc může být i kontraproduktivní. Inzerovaným místům se člověk raději vyhne, protože tam tuší davy.

Nebo přijde na to, že kampaň je kampaň a skutečnost je míle daleko. Mám čerstvou zkušenost s Českými drahami, které teď pilně utrácejí veřejné peníze za reklamu diskutabilní úrovně.

Podlehli jsme soustředěné reklamní palbě a použili vlak na přesun s koly. Zjistili jsme následující: V oddíle (nádražácký žargon pro vagon s nízkým nástupem) vyčleněném pro cyklisty, ale i vozíky a kočárky, mohou jet max. 4 kola, přičemž jízdenky na konkrétní jízdu jsou prodány deseti lidem, kteří si pro bicykl musí přikoupit ještě třicetikorunový lístek. Tím musí být už v pokladě jasné, že něco nesedí.

Průvodčí přebytečné cyklocestující začne z přepravy vykazovat až ve chvíli, kdy vlak už má být na cestě, přičemž po celou dobu nakládky stál před vagonem a pobaveně pozoroval, jak se naše cykloparta snažila do „oddílu“ vtěsnat deset kol. Když se jí to podařilo a přístupové cesty na toaletám i k výstupu byly volné, zakročil slovy: „Je vás tu moc, musíte si vystoupit, co kdyby přišel někdo s kočárkem nebo na vozíku…“.

Protože na vozíku ani s kočárkem nikdo už "přijít" nemohl, neboť vlak měl být už dávno ze stanice pryč, muž v modrém stejnokroji se ustrnul a po ujištění, že bude-li na příští stanici chtít nastoupit rodič nebo vozíkář, opustíme vagon, písknul odjezd. S úplně zbytečným desetiminutovým zpožděním. A naším ujištěním, že vlak už zase hodně dlouho nepoužijeme. Jedna novodobá zkušenost, v mém případě po asi třiceti letech, bohatě vystačí do konce života. Na „Pankvu“ už jedině autem.

Hezký první srpnový víkend.

Alena Roubalová