Jen počkejte, všichni! Svět začíná připomínat grotesku, při které se nikdo nesměje. A vachta trojlistá roste s podporou norské dotace

A Rusko Česko potrestalo tak nějak po bolševicku: V Moskvě pro Čechy nebudou moci pracovat místní lidé, takže ČR si do RF přiveze zahradníka, bazénáře a uklížečku. Kuchaře už tam svého má dávno. Kdo by riskoval nějakou místní specialitu s pádnými ingrediencemi jako je ricin či novičok... Viděno zvenku: Zákaz ruských občanů ve zdech českého zastupitelského úřadu je trest, který my snadno rozchodíme a ruští zaměstnanci opláčou.

Aby bylo jasno, rozhodně nic nezlehčuji, situace je vážná a vyhrocená. Ale v nadsázce (co jiného našinci zbývá) podotýkám, že finále týdenní diplomatické roztržky by Kotěnočkin lépe nevymyslel a Rusakov lépe nenamaloval. Mimochodem, věděli jste, že výtvarník Svetozar Rusakov si za vzor pro záporného Vlka vzal gaunera, který ho v Novosibirsku ve válečném roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina? Tušili jste, že postavu Vlka, kuřáka a chuligána ve zvonových kalhotách, měl původně namluvit Vladimir Vysockij, ale u vrchnosti to neprošlo?

Jen počkej, zajíci! (rusky Ну, погоди!), sovětská série dvaceti krátkých kreslených příběhů, byl natočen v letech 1969 – 1986 a důvěrně ho zná celý východní blok. Přestože Tom a Jerry, tématicky srovnatelná americká série animovaných filmů se 161 díly, začala vznikat už v roce 1940, kdy ji pro společnost MGM začali tvořit William Hanna a Joseph Barbera. Vynalézavý myšák a poněkud opožděný kocour na Východě začali řádit až s rozvojem videa na konci 80. let minulého století, kdy se ze Západu pašovaly kazety i přehrávače.

Co tam máme dál?

Jen počkej, Třinče! Hokejoví Bílí Tygři po dvou prohrách na ledě soupěře měli nejvyšší čas ve finálové extraligové sérii bodovat. Stalo se ve čtvrtek. Liberečtí hokejisté výhodu domácího prostředí využili stoprocentně a v prvním zápase pod Ještědem vyhráli vcelku hladce 3:0. Tygři tak udělali nesmírnou radost 300 povoleným fanouškům, kteří mohli, poprvé v letošní části extraligové sezony, do haly. Předtím si ale museli nechat udělat výtěr nosohltanu.

Druhý zápas byl o poznání dramatičtější, protože výhru si Třinec vybojoval až po devíti minutách nastavení a vítězná branka byla uznaná až po konzultaci s videorozhodčím. V základní hrací době gól nepadl a naděje na důležitou výhru byla po 60 minutách pro oba týmy stejně reálná. Více štěstí nakonec měli třinečtí Draci. Liberečtí Tygři ale mají ještě poslední šanci, protože Třinec urval mečbol a je po pátku jediný zápas od vítězství. Rozhodne se v pondělí na ledě Třince.

Zavírám zahraniční i sportovní okénko, jdeme na místní politku:

Jen počkej, hejtmane! Propagandistický hon na hejtmana Libereckého kraje nemá logiku ani pravidla. Politické strany a hnutí už jsou v ostré fázi kampaně před parlamentními volbami a tak není divu, že se partajní píáristé činí. Mnozí zájemci o výnosné parlamentní lavice sice ještě nezveřejnili ani jméno krajského lídra (že by ANO, SPD i Zeleným, posledně jmenovaní byli dosud rozlezlí po řadě kandidátek na jedno použití, došli kádři, když se ti současní neosvědčili?), ale už moc dobře vědí, jaký směrem zacílit své otrávené šípy.

Hejtman Půta je nejviditelnější, nejúspěšnější (slouží už třetí volební období, což je rekord!) a tudíž i nejzatíženější minulými skutky ve smyslu, „Kdo něco dělá, občas něco i pokazí.“ Není tudíž nic snadnějšího než zaměřit "hnojomety" právě na´něj, poukazovat na některé kontroverze, jimž se nevyhne žádný politik, za nímž zůstávají prokazatelné činy. Děje se tak, byť Martin Půta nikam nekandiduje a jeho SLK jsou součástí hnutí STAN, které se o přízeň voličů v parlamentích volbách uchází společně s Českou pirátskou stranou.

Z Pirátů spojených se Starosty má ale obavy kompletní politická scéna, takže směrem k nim míří šrapnely z obou pólů politického spektra. Proto ta náhlá „starost“ o Půtův soudní spor, jenž pouze pokročil do odvolací fáze, proto ono velkohubé zpochybňování projektu První koleje, což je jen marketingový název pro sloučení libereckého vlakového a autobusového nádraží do jednoho dopravního uzlu (kdo byl někdy například v Bruselu ví, jak to funguje) a výstabu parkovacího domu v parametrech a místech, kde to má logiku.

Původní projekt s marketingovým názvem Zelené nic s pouhým příslibem financování byl jen chiméra, výkres, zkrátka nic. Změnaři by si to konečně měli přiznat a neprudit s něčím, co nemělo vůbec šanci postoupit do spletitého soukolí stavebního a dotačního řízení.

Co dál?

Jen počkej, primátore! Už rok žijeme s kauzou družstevních bytů, které ti, co v nich bydlí a už za ně zaplatili, chtějí oprávněně získat do vlastnictví. Celkem jde o majetek za miliardu, proto je na místě velká opatrnost. Kdo má chuť, píše o tom dlouhé stati ze svého úhlu pohledu a nasazuje vedení města, resp. primátorovi, oslí hlavu. Jenomže:

Všechny kroky měly svou logiku, svůj čas a svůj vliv na to, co následovalo, jak se kauza vyvíjela a vyvinula. I ona dnes vysmívaná zákonodárná iniciativa Libereckého kraje k úpravě legislavity, jež by usnadnila a především zprůhlednila převody městských podílů družstvům, sehrála svého času nesmírně pozitivní roli. O sporných bytech se začalo mluvit v nejvyšších kruzích a ministerstva se i díky tomu konečně rozhoupala. Nejprve vynalezla, že legislativu měnit a rozšiřovat netřeba, že ta současná postačuje, a posléze konečně došlo i k vydání stanovisek, o něž se dnes všichni opírají a všichni je vydávají za výhru, o niž se osobně zasloužili.

O tom si samozřejmě myslím své a jedinou nezpochybnitelnou zásluhu si mohou připsat uživatelé těch bytů, kteří ve své věci udělali možné i nemožné.

Krátkozraké je po mém soudu šmahem odsuzovat zástupce SLK, kteří se ve složité problematice angažovali z pozice nejsilnější strany ve vedení krajského města a vedeni snahou vyjednat postavení, které bude bezpečné jak pro družstevníky, tak zastupitele. Jen to neuměli správně vysvětlit veřejnosti, patřičně a srozumitelně komunikovat. Nikdo nemůže primátorovi upřít snahu všechno dělat, tak, aby se vyloučily soudní spory budoucí.

Až dnes, nikoliv už před rokem, víme, že vedení města díky najatým právníkům vycházelo (velmi zjednodušeně řečeno) z chybné premisy, totiž, že smlovy jsou neplatné. Jediný, kdo oponoval, že smlouvy platné jsou, byla od začátku, a k nevůli zbytku koalice, ODS. Ti ostatní, dnes poplácávaní po zádech, se přidali až časem, v době, kdy byla složitá cesta už lehce prosekaná vnitrokoaličním pnutím.

Po mém soudu je ještě na závěry a finální účet brzy. Výhrou pro družstevníky bude, až budou mít svůj byt zapsaný v katastru jako celek, a výhrou pro zastupitele, kteří jim to umožní, bude, když neskončí před soudem. Když se nenajde nikdo, kdo by dramatickou kauzu soudní dohrou zpolitizoval ještě více, než dosud je.

Něco normálnějšího na závěr by nebylo?

Jen počkej, oční léčebno! Počkej si na svého zachránce. Z vypsaného tendru s minimální cenou 20 milionů nový majitel nevzešel. Desítky zájemců o zchátralé budovy a atraktivní pozemky v areálu bývalé oční léčebny v Liberci – Machníně byly na prohlídce a údajně zájem jevily. Když ale došlo na finální rozhodnutí, nebylo nic. Jestli ta cena není přehnaná, když se už vlastně jedná o ukázkovou ruinu v romanticky strašidelném lese, pouhý zbytek kdysi vyhlášeného zámečku. Nadto dost daleko od civilizace a s problémovými sousedy.

Liberec chce navíc mluvit do toho, co tam bude, aby tam náhodou nevznikl vykřičený dům ve stylu filmové Riviéry. Mě stále napadá jedině muzeum voskových figurin regionálních osobností. Plus něco světového navrch, aby tam měl důvod zavítat i cizinec.

Nebo bych to vybydlené stavení s příslušnými parcelami dala „na hraní“ všem těm politickým aktivistům, kteří by dostali šanci v reále předvést, jak se věci dělají správně. Bez peněz města a dotací určených aglomeraci (IPRÚ), jen s prostředky, jež by si sehnali či dokonce vydělali (!) vlastním přičiněním. Klidně z jiných dotací, v jejichž dojení jsou borci.

Například spolek Jana Korytáře, zapuzeného "otce" všech místních  aktivistických politiků v tiskové zprávě píše: Peníze z Norských fondů na obnovu biodiverzity ve výši 5,2 mil. Kč získal liberecký spolek Čmelák. Chce za ně obnovit minimálně 20 lučních lokalit v Libereckém kraji s výskytem ohrožených druhů rostlin. „Hlavním cílem projektu je obnovit konkrétní lokality s výskytem chráněných druhů rostlin jako je například prstnatec májový, vachta trojlistá či upolín nejvyšší. Pestré louky jsou důležité i pro hmyz, který se na nich může vyvíjet...  “ říká Jan Korytář, předseda spolku.“

Tak když se norské miliony najdou na prstnatec májový, vachtu trojlistou (to je ten plevel, co svou roztahovačností souží majitele zahradních jezírek, vygooglováno při hledání fotografie) či upolín nejvyšší a hmyz, jistě by Norové podpořili i jiný, viditelnější projekt, nejen cvrkot na dvaceti loukách za 260 tisíc/kus. A všichni bychom pak mohli se zatajeným dechem sledovat, jak machnínský zámeček vstává z popela, a začíná díky úžasným a prospěšným aktivitám sloužit všem lidem, kteří o to stojí. Odborníků na tendry, stavební řízení, stavby, pozemky a rekonstrukce jsou mezi aktivisty (a dnes už zase po zásluze jen opozičními politiky) velké zásoby. Stačí si poslechout jakékoliv liberecké zastupitelstvo.

Jistě, že vím, že teorie a praxe jsou v pojetí aktivistických politků čistě antagonistické pojmy.

Tak hezký víkend.

Alena Roubalová