Kdysi subvencemi mocně sycenou radniční cestovku tento týden v nesmyslnosti trumflo 12,6 milionu dotací na domovníky

Nemyslím to fakt nijak zle, protože chápu, že při takovém zápřahu už nikdo nemůže mít prostor pro odsloužení nařízených, daleko hůře honorovaných přesčasových hodin na svém kmenovém pracovišti. K tématu by se dala napsat středně objemná skripta, ovšem je to asi tak všechno.

Dokud bude ve zdravotnictví všechno a pro všechny teoreticky grátis, s výjimkou bonitních ambulantních praxí, nic se nemůže změnit. A nápad, že si pacient bude moci připlatit za to, že bude ošetřen v čase, na který se objedná, nebo že ho přijme primář, to je jen legalizace nynějšího stavu. Jen s tím rozdílem, že peníze skončí v nemocniční kase.

O kvalitě péče tak budou i nadále rozhodovat především známosti (kdo se s kým zná a kdo je kdo) a noname pacient, který není něčí známý, si bude nadále „užívat“ péče, na kterou je stále méně peněz. A pokud si nakonec ze zoufalství najde soukromého lékaře, například zubaře, který nepracuje „na pojišťovnu“, dočká se i takové lahůdky, jakou je tisícová platba za konzultaci s vlastním ošetřujícím lékařem, jak dál v jeho dutině ústní. Při čtvrthodinovém rozhovoru to vychází zhruba na stovku za jedno slovo.

Jako paní v letech, která na stará kolena začíná konečně (a bohužel) čerpat „plnění“ z za desetiletí hojně předplaceného zdravotního pojištění, mám pocit, že dávno přežitý systém financování tuzemského zdravotnictví už nemůže moc dlouho vydržet. Je značně zrezivělý a nutně potřebuje opravit. Bohužel, nikdo v této zemi neví jak, aby to prošlo politicky i odborně.

Obdobně trpce mě pobavila i zpráva, že doklady v dohledné době budou též elektronické a našinec už nebude muset nosit občanku, řidičák, techničák a kartičku zdravotní pojišťovny po kapsách či kabelkách. Při lustraci orgánem to ale nebude jen tak. Lidé prostřednictvím aplikace pošlou požadavek na identifikaci a prokážou se přitom třeba bankovní identitou. Aplikace vygeneruje kód, který si ověřující úřad, například policie nebo pošta, zkontroluje ve vlastní čtecí aplikaci.

Vypadá to složitěji, než to ve skutečnosti bude, ale ať mi někdo vysvětlí, jak toto zvládne můj devadesátiletý tchán nebo opilec, který je rád, že ví, v kterém městě se vyskytuje. Jistě, nikdo asi nebude nikomu bránit v tom, aby nadále nosil své plastikové karty, což vyřeší situaci dříve narozených. Opilcům nepomůže vůbec nic, takže jejich problém.

Ovšem pro většinu národa, která mobilem zvládá například platit prostřednictvím nahrané karty, je popsaný postup zbytečně komplikovaný. Domnívala jsem se, že předložení elektronického dokladu orgánu bude probíhat úplně stejně, jako když se mobilem platí. Když to může fungovat v bance či v tramvaji při nákupu jízdenky ve voze, musí to na stejném principu fungovat i v případě dokladů. Není třeba vymýšlet vymyšlené.

A co se tento týden urodilo na severovýchodě Čech?

Česká Lípa po rekonstrukci otevřela divadlo, což je bezpochyby událost týdne. Pětidenními oslavami v pátek Jiráskovo divadlo v České Lípě zahájilo provoz po tříleté celkové rekonstrukci za 197 milionů korun. Vybavení divadla umožňuje odehrát v něm veškeré typy představení od baletu přes činohru až po operu. I po rekonstrukci ale v divadle zůstala řada původních prvků. Zároveň jde o moderní, bezbariérovou budovu patřící použitými technologiemi do 21. století. Ať se divadlu daří!

Novinářská exkurze nad obřím staveništěm ukázala, jak pokročila realizace Centra urgentní medicíny za 3,8 miliardy korun, která v areálu nemocnice v Liberci začala letos v dubnu. Dobrou zprávou je, že demoliční a detonační práce jsou již většinově hotové. Pro libereckou nemocnici jde o nejvýznamnější stavbu za posledních 40 let. Centrum urgentní medicíny a sousední parkovací dům zásadně promění dolní část rozlehlého nemocničního areálu v centru města mezi ulicemi Husova, Jablonecká a Klášterní. Už aby to bylo, krajská nemocnice potřebuje modernizaci jako sůl.

Nefunkční kabinová lanovka na Ještěd má podle znaleckého posudku, který si zadal Liberec, hodnotu bezmála 17 milionů korun. Výslednou cenu ale určí až další jednání s Českými drahami, od nichž chce radnice lanovku koupit. Posudek už mají i České dráhy, cena tam stanovená je ale odlišná, dosud neveřejná, protože věc ještě musí projednat orgány státního podniku. Některé zdroje tvrdí, že se posudky liší řádově, neboť národní dopravce si nechal nacenit i „šrot“, který po lanovce zbyl. Tohle bude ještě běh na hodně dlouhou trať.

A končíme dotacemi. Až do tohoto týdne jsem si myslela, že nejnesmyslnější dotace, kterou kdy Liberec inkasoval, se týkala cestování po vybraných zemích EU. Zde vybraná partička lokálních politiků a jim sympatických úředníků zjišťovala, za cesťák a diety, jak se tam daří zachovávat funkční centra měst. Tehdy jsme tomu říkali radniční cestovka. Tak tento nesmysl tento týden trumfli domovníci. A domovnice, samozřejmě.

Liberec totiž bude mít ve svých bytových domech domovníky. Radnice si od nich slibuje, že napomohou nejen ke zvýšení pocitu bezpečí a pořádku v domech města, ale přispějí i ke zlepšení soužití s okolím. Takže zřejmě nebudou ani mýt schody, ani zametat před barákem, ani otevírat dům opozdilcům a ani konat drobné opravy po bytech, jak kdysi činívali opravdoví domovníci. A pravé domovnice nadto stihly ještě donášet a distribuovat klepy.

Zatím bude mít město takových domovníků nové generace šest a každý z nich bude mít na starost více domů. Najmout je chce radnice ještě letos. Na tříletý projekt za 14 milionů korun získalo město dotaci 12,6 milionu korun z operačního programu Zaměstnanost plus.

Téměř všichni nad tím nesmyslem neznámo proč jásají, mně to připadá jako ukázkové vyhazování peněz. Byť evropských, ale pořád „našich“. Kdo neumí bydlet bez dozoru, nechť setrvá tam, kde to nevadí. Vyhazovat dotační peníze za domovníky je jen další potvrzení známého zjištění NKÚ, že zatímco Česko své dotační finance prošustrovávalo v penzionech, chodnících se zámkovou dlažbou a dalších podružnostech, dostavělo si Polsko dálniční síť a vysokorychlostní železnici. K tomu po mém soudu slouží evropské peníze. Ne na domovnice.

Z obdobně nepochopitelného soudku jsou i dotace na nesmysl s marketingovým názvem Oprav dům po babičce. Dost mě děsí, že tu hrůzu ještě nikdo nezrušil, zvlášť v době, kdy v eráru už není téměř na nic užitečného. Byli jsme na jedné chalupě a nevěřícně sledovali, jak majitelé plánovali, že za ten milion pořídí okna do celého baráku a možná zbude i na bytelné domovní dveře. Z jiné dotace si už pořídili soláry na střechu a tedy i vytápění bazénu.

Samozřejmě, hloupý, kdo rozdává, hloupější, kdo nebere. Jenomže ono se rozdává jen těm, co už něco mají a není jim trapné dál vysávat mocně pohublý erár. Byť si kvůli tomu příslovečné opasky musí utahovat téměř všichni, tedy i ti, co nemají ani střechu na soláry, ani okna s pouhým dvojsklem.

Je tudíž nejvyšší čas tyto a další podobné nesmysly zastavit. Vládě takové drancování veřejných financi nové voliče určitě nepřihraje a ti stávající právem začínají pochybovat a nespokojeně remcat.

Užijte si víkend, nejlépe za své.

Alena Roubalová