Liberec, město příběhů: Chci stavět, ale bojím se, že se mi do výběrového řízení na stavbu přihlásí stavební firmy

Skiareál na Ještědu totiž nabízí nejen příznivou polohu na hranici stotisícového města a evidentní změny k lepšímu v rozvíjejícím se středisku, ale i tzv. Fresh Track, což je ranní lyžování na rolbou upraveném sněhu, jemuž se říká manšestr. Po intenzivním lyžování, kdy nikoho nezdržuje ani fronta u vleku, ani „slabší kusy“ na sjezdovce, čeká na sportovce vydatná snídaně a odjezd za jinými povinnostmi. Sympatická novinka.

Obdobně sympatická je soukromá aktivita, kdy v dolním centru Liberce roste multifunkční areál pro dříve narozené. Organizace RoSa staví i v Liberci komplex, kde mohou senioři bydlet, bavit se a žít úměrně svému věku a schopnostem. Samozřejmostí jsou zdravotnické služby, bezbariérové řešení a série drobných vychytávek, jež dělají podzim života snesitelnějším. RoSa tento týden pozvala zájemce na prohlídku vzorového bytu, kde se zájemci dozvěděli všechno potřebné. Bylo plno.

Bezpochyby užitečný projekt (znám jeho pražskou verzi) samozřejmě jeho uživatele něco stojí, proto jsem zapátrala na internetu, kolik. To bylo velké pátrání, ale nakonec jsem zjistila, že bydlení v pronajatém bytě (podmínka, bytové jednotky 1 až 3+kk odkoupit nejdou) vyjde do 20 tisíc měsíčně plus služby dle ceníku. Konkrétní sumu se člověk dozví při projevení opravdového zájmu o konkrétní byt a množství služeb.

To asi vyžaduje (pokud se neplácnou přes kapsu dítka nebo se nejedná o penzisty – rentiéry), aby senior prodal byt, v němž bydlí dosud, a pak i s důchodem, nejlépe dvěma, na takovou věc bude mít. Je potřeba si všechno dobře spočítat a hlavně neřešit, že potomci nebudou mít co zdědit. Příběh pohodlného stáří je to ale pěkný.

Méně příjemné příběhy přineslo liberecké zastupitelstvo.

Obecně: Po třiceti letech, co zdejší politiku ze služebních důvodů sleduji, konstatuji, že se poměry soustavně horší. Moje pylorická záklopka má už dlouho napilno, protože směs neefektivního tlachání pitomiovy dikce i kadence a směšného předstírání trvá každý měsíc hodiny a hodiny.

Na rozdíl od zatupitelstva krajského, kde se během necelých dvou hodin prosviští ve výborech a klubech předjednané body k projednání a účastníci schůze se občas i zasmějí. V úterý se stalo, že hejtman na mikrofon lehce káral, že někdo nehlasuje a přitom je přítomen. Později se ukázalo, že je to on sám, neboť jako správný chlap neumí dělat víc než dvě věci najednou. A tentokrát mu k řízení schůze a vlastnímu hlasování přibylo ještě sledování hlasování na dálku, neboť dvě zastupitelky jednaly on-line...

Nebudu se vracet k detailům zastupitelstva libereckého, neboť to je většinou jen přehlídka marnosti, dutosti a nadutosti, ale asi největší pecka z lednového jednání je odkazování se, v souvislosti s rekonstrukcí plaveckého bazénu, na „zdařilou rekonstrukci Lesního koupaliště" v éře neekonomického náměstka a vůdce Změny.

Tak to jo.

Srovnávat opravu přírodního koupaliště s jedním kamenným bazénem a trávníkem s rekonstrukcí architektonicky cenného krytého plaveckého areálu plného technologií a složitého zázemí, je tupé jako sám autor.

Je to sice pořád dokola, ale připomeňme si, jak to bylo s Lesákem: Kamennou vanu se napoprvé opravit nepodařilo, protékala, musela se reklamovat a doopravit. Tráva kolem bazénu uschla dřív, než stačila vzejít. V bazénu chyběla voda, pitná se navážela cisternou. Problém byl i s projektem, stavebním dozorem a finální cenou. Zkrátka se vším, co si kdo dokáže představit. A to se jednalo o "veledílo" za pár, tuším osm milionů. Propagandy a povyku kolem toho ale bylo, jakoby se opravoval Taj Mahal, hindsky: ताज महल.

Lesní koupaliště se navíc celou „pokorytářovskou“ čtyřletku soustavně opravuje, zkrášluje. Naštěstí se našla parta zapálených a šikovných lidí, která se pouze s finanční participací města snaží z koupaliště (které ovšem slouží především k otužování - v zimě, ale i v létě) udělat klasickou plovárnu ve stylu Rozmarného léta.

Plavecký areál má samozřejmě ambice o mnoho levelů výše, a proto na jeho opravu nestačí jednotky milionů, ale řádově víc (stamiliony až miliarda, vzhledem k raketově rostoucím cenám vstupů - materiál, energie, cena práce). Bazén velikosti a parametrů libereckého se už flikováním nespraví, jak dnes navrhuje opoziční parta. Flikovalo se předchozích minimálně patnáct let. Teď už se musí plavecký komplex opravit zgruntu.

To už ale nynější vládní sestavu na radnici příliš trápit nemusí. Na podzim jsou volby a problém se opět přesune na následovníky. Do té doby se bazén bude provozovat stylem "risk je zisk", byť existuje posudek ČVUT, že stav objektů a rizika z toho plynoucí už nelze nadále přehlížet a je třeba konat.

Je třeba připomenout, že tato politická reprezentace problém s bazénem zdědila a mnoho věcí zařídila v projektové přípravě i stavebním řízení. Kdyby se tolik nebála, že se jí do tendru přihlásí konkrétní firmy, které jsou ale zároveň jediné, kdo dílo začnou i dokončí, mohlo být už ledacos vyřešeno. Tedy za předpokladu, že by se nebála vzít si úvěr. On totiž rozpočet krajského města ani jinou variantu nedává a úvěr na investici není nic neobvyklého.

Tato šance je už ovšem prokaučována, přestože nynější koaliční sestava má luxusní převahu v zastupitelstvu a jedinou opravdovou potíží je mocně obtěžující opoziční bzukot. Je nepříjemný, souhlasím, ale dá se přežít. Opravený bazén by za propagandistický povyk stál.

Opakuji, minulé vedení radnice (ZPL, ExANO s nejtěsnější většinou v zastupitelstvu, o kterou ale záhy přišly) neudělalo s už tehdy se rozpadajícím bazénem téměř nic, přestože hospodařilo v éře ekonomické konjunktury a příjmy města byly úplně jinde než dnes. Jenomže ony se ty dvě tehdy vládnoucí partaje soustavně jen hádaly a dělaly si naschvály. Kdyby byl opak pravdou, mohlo být už dávno hotovo. Ke spokojenosti nynější opozice, protože by to byla ona, kdo se o opravený bazén podle svého gusta zasloužil.

Nestalo se.

Nadto: Zbytky tehdy vládnoucích, dnes opozičních sestav mohly předvést, jak se dělá ukázkový tendr na velkou stavební zakázku, jak o tom akademicky, bez špetky zkušenosti, bájí už pár politických čtyřletek. Zase nic. Bály se úplně stejně, že se jim do výběrového řízení přihlásí velké stavební firmy...

Jak říkám: Liberec, město příběhů. Chci stavět, ale bojím se, že se mi do výběrového řízení na stavbu přihlásí stavební firmy s patřičným obratem i referencemi.

Nově se svéráz městské politiky projevuje i u administrativích budov, jichž má Liberec velké zásoby, a přesto nemá kam posadit všechny úřadníky, které potřebuje nejen pro vlastní chod, ale i pro agendy, jež v přenesené působnosti vykonává pro stát.

Dosud jim slouží budovy radnice a nového magistrátu, a donedávna ještě Uran. Po jeho rekonstrukci (dojde-li k němu, což je samostatný příběh), kdy se přízemní prostory promění v zázemí autobusového nádraží, ale už stačit nebude. Tak se nabízí vedlejší Skloexport... Obě budovy potřebují stamilionové injekce do rekonstrukce a milionové alespoň do zachování nynějšího neuspokojivého stavu. Těžké dilema. Opravovat nákladně domy na drahých adresách, aby v nich seděly úřady?

A proto už v prosinci vznikl požadavek, aby se na radnici někdo hluboce zamyslel, udělal analýzu potřeb a chodu úřadů a přiřadil k nim „nemovitostní“ možnosti, jež krajské město má. Pak dopočítal, co to všechno bude stát a na rovinu řekl, jaká je optimální varianta, bez ohledu na současné reálie. Mít na dlouhou dobu funkční, personálně ukotvené a vůči veřejnosti přívětivé úřady (dochozí vzdálenost, parkování), to přece musí být pro každé politické vedení města vysoká priorita.

Což se ovšem, navzdory tomu, že to byl úkol ze zastupitelstva pro tajemníka, nestalo a tak veškerá jednání o budoucnosti Uranu (je třeba vypsat nové výběrové řízení na částečnou rekonstrukci, ale ta cena vysoce přesahuje představy, kolik by „kosmetická“ oprava pláště měla stát, takže se odložila do doby, než bude hotová analýza potřeb) i budovy Skloexportu (který městu nabídl stát za 67 milionů, je ale zadarmo drahý, neboť oprava přijde na bezmála miliardu) zůstala na vodě.

To mi přijde jako další ukázkově promarněná příležitost.

Už proto, že vznikl traskavý materiál na střelivo, proč dát k ledu opravu Uranu, byť z něj už roky padají okna na ulici.

Nevím, jak ve veřejnosti, ale ve mně sílí pocit, že se správa věcí městských rozpadá vedení radnice pod rukama a na nápravu už mnoho času ani spojenců nezbývá. Je konec ledna 2022, koalice vedená Starosty má jednu z posledních šancí na reparát.

Alena Roubalová