Masaryk, symbol státnosti, v roušce? Lépe realita, kterou žijeme, ani vyjádřit nešla

TGM v roušce, po mém soudu, není ani trochu pobuřující, naopak. Lépe realita, kterou žijeme, vyjádřit nešla. Nechápu ten povyk na sociálních sítích, busta prvního československého prezidenta zaktualizovaná povinnou pokrývkou obličeje je všechno jiné, jen ne zneuctění svátku české státnosti a politika, který se o ni zasloužil. Lidé jsou evidentně v křeči a ztrácejí smysl pro realitu i humor. To je zlé.

Ona by ta rouška na státníkově bustě patrně prošla bez povšimnutí, nebýt toho, že se u ní na pár minut sešla nová krajská reprezentace, položila květiny a vyfotila se. Masaryk v roušce jí v té chvíli evidentně přišel jako nezávadný. Staronový hejtman Martin Půta (SLK) k tomu na sociální síti poznamenal: „Pro všechny rozhořčené pisatele jedna hromadná informace: Busta TGM měla roušku nasazenou už před naším příchodem. Přišlo mi to celkem vtipné a ani nikdo jiný neprotestoval. Když si čtu rozčilené reakce, tak napíšu jen, že náš první president měl smysl pro humor a určitě by se nerozčiloval, ale pousmál...“.

Z nedostatku jiných témat se hbitě strhlo sociálně-síťové diskusní peklo, které svědčí o jediném - že mnoha pisatelům internetových komentářů už legitimně hráblo. Odnesl to hejtman, že vykládá historii, a pavlačové výkřiky neminuly ani účastníky aktu kvůli jejich obuvi a obleku. Jistě, ne každý budoucí radní je tváří značky Henderson či Gabardén a adeptem na nositele Stuart Hughes Diamond Edition (nejdražší oblek na světě), ale to se při troše dobré vůle dá napravit.

Nová krajská vláda si navíc funkce oficiálně rozdělí až v úterý na ustavujícím jednání zastupitelstva. Tam by se ale už dávno nepadnoucí kvádra z tanečních větrat neměla a dámy by model „diblík“ také měly raději ponechat ve skříni.

Protože se v etiketě vztahující se k pánské módě moc nevyznám, mrkla jsem na Forbes, jak velké faux pas jsou boty jiné barvy než mají kalhoty. Zjistila jsem, že hnědé boty jsou běžné u byznys obleku a Fashion Style, modré (nebo jiné v pastelové barvě) se běžně berou k Obleku pro radost a výhradně černé patří jen do kategorie Black Tie (potřebujete k nim i smoking) a méně okázalému tzv. Černému obleku. Takže si místní  „módní policie“ může zase klidně dát pohov. Krajskou radu teď čekají daleko důležitější věci a obávám se, že slavnostní akt, kam mohlo přijít jen šest osob, byl pro dlouhou chvíli posledním.

Z výše uvedeného vyplývá, že Liberecký kraj má od sváteční středy podepsanou koaliční smlouvu na ni navazující programové prohlášení. V úterý 3. listopadu zastupitelstvo s vysokou měrou pravděpodobnosti potřetí zvolí hejtmanem Martina Půtu a novou radu sestavenou z představitelů SLK, ODS a ČPS.

Začne nový čtyřletý cyklus, kvůli koronaviru nejsložitější v dějinách kraje. Je dobře, že vláda zůstane v rukách osvědčených a praxí ostřílených, a je fajn, že přibude i nová krev. Zředí to rutinu. Rychlá a bezveletočová dohoda mezi koaličními partnery nasvědčuje, že to může i fungovat.

K velké nelibosti ve volbách poražených, kterým zbyl jen závistivý štěkot za karavanou. Je trapně komické, koho a co ti, kteří výhradně kvůli prokázané neschopnosti poztráceli desítky procent voličské přízně, kritizují. Jedny za to, že v krajské a lokální politice dosud nebyli, a druhé za to, že v ní jsou už dlouho, čímž se stihli, ale pouze v očích svých zhrzených kritiků, občas i "ušpinit". Když ne oni sami, tak alespoň jejich partaje. Obávám se ale, že ve srovnání s tím, co teď vládne ze Strakovky, je každá předchozí reprezentace, jedno zda republiková či krajská, vždycky jen klubem Rychlých šípů.

Předivo nenávisti se opět veřejně prezentuje opakováním lží, polopravd a mýtů vlastní výroby, jež zoufalá propaganda v propadlišti dějin se potácející Změny a jejích odnoží vypustila před lety do éteru. Moudřejší už ale od aktivistické církve odpadli, hlupci se kolem ní, avšak bez výraznější odezvy, spolčují dál. Těm už není pomoci a nutno na ně pohlížet jako na obtížný hmyz. Prudí.

Prudí i vláda a další mocní této země. Už zase platí plejáda nelogických, proti sobě jdoucích opatření, jimiž si vůdcové zakládají na další propad nedůvěry. Vrcholem je zákaz vycházení v nočních hodinách. To už je jen demonstrace moci, neboť není kam chodit, všechno je zavřené. Pokud někdo spěchá setmělou ulicí po 21. hodině, aniž by šel z práce nebo venčil psa, jistě k tomu má nějaký důvod, po kterém policii nic není. Zvlášt když se venku pohybuje sám nebo ve dvojici. Zajímat jí to musí jen v situaci, kdy má pláštík noci krýt loupežnou výpravu. A došlo vůbec nekomu, že platí zákaz vycházení, nikoliv zákaz vyjíždění? To jen pro úplnost...

Jistě, čísla jsou katastrofální a situace ve zdravotnictví a sociálních službách je alarmující. To nelze ničím zpochybnit. Jak tomu ale odpomůže zákaz prodeje smutečních vazeb a věnců na farmářských trzích a současně povolené plné hřbitovy o Dušičkách? Nechci posilovat armádu radilů, ale nebylo by užitečnější, kdyby se někdo zamyslel nad tím, že není podstatné, co se prodává, ale kolik lidí u toho je?

Majitelé malých obchodů si ohlídají, aby se jim tam nehromadili lidé a dělají to i bez vládní direktivy. Před masnou se běžně stojí přede dveřmi v dvoumetrových rozestupech, protože v krámě mohou být jen dva nakupující současně. Provozovatelé supermarketů mohou nainstalovat počitadla, která určí, kolik lidí může být na jejich prodejní ploše. Ostatní nechť si opět postojí v rozestupech před obchodem. Rychle pak zjistí, že daleko pohodlnější je objednat si nákup po internetu nebo do megaobchodu nejít vůbec. Jenomže ono je jednodušší zakazovat a rozkazovat než organizovat.

Že má vláda potíže i s organizací sebe sama potvrzují hned dva mediální kousky nového ministra zdravotnictví, jež stihl během jediného dne, prvního ve funkci. Nejdříve nemístně až hloupě mlžil o svém podpisu pod peticí žádající odstoupení premiéra, jeho současného šéfa. Posléze se hned dvakrát po sobě pořádně "utnul" při výkladu čísla R, což má být stěžejní údaj pro (velice laicky řečeno) měření parametrů pandemie. Jde o hodnotu, která ukazuje, kolik lidí se v průměru nakazí od jednoho pozitivně testovaného. Aneb další kus do vládní mozaiky s názvem To nevymyslíš!

Zkrátka, žijeme v úplně jiné době než před rokem. Je třeba si to připustit a zařídit se podle toho - jak kdo může a umí. Je nezbytné, aby přičiněním každého jednotlivce tyto divné časy pominuly co nejdříve. Budeme-li jen nadávat a švejkovat, nezmění se nic, jen to bude stále více bolet.

Pokud možno, hezký dušičkový víkend.

Alena Roubalová