Maškary dostanou klíče od Zákup a nový medvěd Dřevouš pojede do zámku na alegorickém traktoru

Tradice libereckého masopustu započala teprve loni, takže se v poslední únorovou neděli (23.2.) koná teprve druhý ročník rozverné akce s nezbytným průvodem, pravou krkonošskou zabijačkou (netuším, v čem se liší od jiných vepřových hodů) a spoustou jiného jídla, pití a muziky.

Daleko delší tradici má masopust v Zákupech, jenž se v sobotu odehraje s dovětkem  .....aneb vezeme nového medvěda Dřevouše na zámek. Zákupský zámek přivítá nejen nového medvěda, ale i návštěvníky, kterým připadá zajímavé, že jim zdejší kastelán přichystal vskutku netradiční prohlídky, během nichž mohou být svědky toho, jak se během zimy v komnatách gruntuje. I masopust v Zákupech doprovázejí vepřové hody a průvod masek, jež se začnou na náměstí srocovat mezi 13. a 14. hodinou. Maškary dostanou klíče od města a hlavní persona průvodu – medvěd, pojede na alegorickém traktoru.

Příznivci sdílených kol by se měli duševně chystat na to, že bikesharing se letos v Liberci provozovat nebude. Vedení krajského města dospělo k prozatím nedefinitivnímu rozhodnutí, že je to příliš drahá kratochvíle. To bude vody na opoziční mlýn! Jenomže: Už loni se sdíleným kolům nijak zvlášť nedařilo, protože kouzlo nového vyvanulo, a počet výpůjček i uživatelů meziročně klesl o 43 procent. Loni sdílené kolo ve stotisícovém městě využilo 2700 lidí. 

Při použití primitivní aritmetiky to znamená, že jednomu vypůjčovateli, aniž by nutně musel být místní, a tudíž plátce daní, město, a tedy i všichni daňoví poplatníci, na svezení přispěli 440 korunami. Cenu za kompletní službu 982 700 korun bez DPH jsem obohatila o daň a vyšlo mi 1 189 067 s DPH. Město není plátcem, tudíž si nemá co a odkud odečíst. No, a tuto cifru jsem podělila počtem výpůjček.

Když na radnici končili předchůdci nynější vládnoucí koalice, tedy za první sezony libereckého bikesharingu (2018), zaplatilo město za sdílení bicyklů 700 tisíc korun bez daně. Loni to už byl necelý milion a pro letošní rok se sešly nabídky sahající k milionům dvěma. Nabídka osvědčeného poskytovatele se sice podařila snížit o zhruba 300 tisíc, ale pořád to je dvojnásobek zaváděcí ceny. Ano, zaváděcí ceny. V prvním roce se chtěla Rekola blýsknout a získat sympatie, druhý rok, jako správný obchodník, cílila na nové vedení radnice a v roce třetím už došlo na standardní cenu. A ta je pro město neúnosná.

V městské radě nepanuje shoda, zda celý bikesharing odpískat, protože si všichni umějí dost živě představit povyk, jaký spustí opozice. Radnice totiž odmítla více než dvoumilionovou dotaci (2,3 milionu ze Státního fondu životního prostředí na nákup sdílených kol), protože chtěla celý projekt vysoutěžit na klíč. Mínila nechat vše, co s půjčováním a údržbou kol souvisí, na tom, kdo nabídne nejlepší podmínky, a především na firmě, která bikesharing umí, neb se jím živí. Pokud by město dotaci přijalo, stalo by se provozovatelem této kratochvíle se všemi úskalími a povinnostmi. A na půjčování a udržování kol tu radnice opravdu není.

Promítneme-li si, co všechno s bikesharingem souvisí, nestačila by dotace, nadto určená na pořízení bicyklů, ani na budoucí osobní náklady těch, kdo by se museli starat. Sdílení kol je zkrátka byznys, který musí provozovat firma, která dokáže využít synergické efekty z více měst, kde působí. Proto nic nebrání tomu, aby se půjčování kol na komerční bázi ve městě pod Ještědem provozovalo i nadále. Bez městských peněz. Dobře postavený obchodní model se zapojením partnerů jistě existuje. Na městu pak bude, aby ušetřené peníze investovalo do rozvoje sítě cyklostezek a bezpečných cyklotras, aby bylo kudy jezdit.

Osobně jsem nikdy nebyla příznivcem půjčování růžových kol s příspěvkem města, protože se domnívám, že každý Liberečan, který chce jezdit na kole, vlastní stroj má. A když se chce přiblížit na večírek, může jet taxíkem. Bude-li mít štěstí a nenarazí na nějaké taxikářské „eso“ alternativního provozovatele, do cíle i dojede.

Také po Liberci jezdí MHD, kterou vedení města letos z rozpočtu napojí 309 miliony, což je, úřednicky řečeno, výše výdajů na kompenzaci nákladů na zajištění provozu městské hromadné dopravy. Město tak hradí 60 procent veškerých výdajů svého dopravního podniku. Jeho roční výdaje už přesahují půl miliardy (510 milionů). To nemám z vlastní hlavy. To jsem se dočetla v kapitole Dostupný rozpočet 2020, který v Liberci vládnoucí Starostové zveřejnili na svém facebookovém profilu už začátkem února.

Po mém soudu se schyluje i k velkému dusnu kvůli IPRÚ, protože objem alokovaných prostředků znehodnocuje nejen kurs koruny vůči euru, ale i fáze přípravy projektů, jež mají být z této „EU kasičky“ financovány. Vedení města se to poctivě snažilo vysvětlit na poslední radniční tiskové konferenci. Máte-li zájem o fundované sdělení, ne propagandu či novinářské zjednodušení toho, co se vlastně stalo, budete muset věnovat čas poslechu prvních minut tiskovky. ZDE.

Hned dvakrát se tento týden dostal na přetřes Tlustec, nešťastný kopec nad Brništěm, který je natolik bohatý na čedič, že nenechává v klidu těžařské firmy. Zvlášť v době, kdy ceny stavebních materiálů celosvětově stoupají. Liberecký kraj ale nově chce, aby ministerstvo průmyslu a obchodu zásoby kamene na kopci Tlustec odepsalo. Jen tak lze zabránit v budoucnu obnovení těžby a ukončit letité spory. Pro všechny zúčastněné, jakkoliv v akci Tlustec zapojené, by to bylo nejsnadnější řešení.

Skončil by bezmála třicetiletý novodobý příběh jednoho kopce, který se už snažil zachránit, stejně jako vytěžit, kde kdo. Vzpomínám, jak se na Lemberku v chalupě jednoho z Prahy importovaného umělce držela protestní hladovka a žaludky protestujících plnila jen voda z nedaleké Zdislaviny studánky. To bylo už začátkem devadesátek. Kouzlo nového brzy vyvanulo a Tlustec o dávku mediálního zájmu brzy přišel.

Stojí ale za zmínku, že ve stejný den, co kraj oznámil, že by se měly zásoby kamene pro klid v obci odepsat, prošlo v Brništi místní referendum k (ne)obnovení těžby. Uskuteční se 15. května, rozhodli zastupitelé obce, protože přípravný výbor pro jeho vyhlášení získal 330 platných podpisů. V obci je zhruba 1050 voličů. Referendem chtějí jeho organizátoři zvrátit loňské rozhodnutí obecního zastupitelstva, které po letech odmítání vydalo souhlas s obnovením těžby. Tohle asi chápe jen ten, kdo zná aktuální reálie. A krajští Piráti, kteří se v komplikované problematice zřejmě zorientovali, leč vydali tiskovou zprávu, které zřejmě rozuměji jen oni.

Není vyloučeno, že se vousatého tématu chytí i "echt" zelení aktivisté, kteří táhnou do boje o krajské zastupitelstvo a pomocí rozpočtu kraje se chtějí brát za zájmy krajiny. Zatím mají jen twitterový účet a vypadá to, že jejich kandidátka vedená tím, jemuž se v Liberci přezdívá Brouk Pytlík, dorazí drolící se Změnu Jana Korytáře. Kromě osoby, jež se dlouhodobě tváří, že má od všeho klíče, na ní figurují persony ze Změny i od Zelených a s Korytářem se v novém politickém projektu zřejmě zatím moc nepočítá. Jeho osobní historie je patrně nové sestavě na obtíž.

Zatím (v Liberci značně provaření) političtí aktivisté zacílili na Hejnice. Zdejší radnice chtěla ve směru na Ferdinandov připravit parcely pro stavbu domků a narazila na odpor těch, kteří v lokalitě žijí. Starousedlíci totiž chtějí nadále raději hledět do zpustošeného mokřadu, kam se vejde spousta neužitečných věcí z jejich domácností, než na nové sousedy a jejich pohledná obydlí. Zkultivování lokality je pro ně z nejrůznějších důvodů nepřijatelné. Vím o tom pouze z médií a sociálních sítí, takže se nebudu pouštět do nějakého rozboru situace.

Podezřelé ale je, že se v jejich protestu začínají angažovat liberečtí političtí aktivisté, kteří snad vědí, kde jsou Hejnice, ale o tamních poměrech vědí asi tolik, co já. Je to od nich ukázkový "polibek smrti" a snad i obecně prospěšná protestní iniciativa místních dostává jejich angažováním se povážlivé trhliny. Vždyť pod peticí, kde je podepsáno kolem tisícovky lidí, je jen 150 místních, kteří se záměrem nesouhlasí. Hejnice přitom mají 2 711 obyvatel (číslo k 1.1.2020, zdroj ZDE).

Od místních protest proti čemukoliv novému a pro jiného prospěšnému zavání tím, čemu se moderně říká NIMBY. Spojení písmen NIMBY je akronym (druh zkratky, která nebývá – na rozdíl od běžných zkratek – hláskována, a lze ji tedy přečíst jako jedno slovo i skloňovat), tvořený počátečními písmeny anglických slov Not In My Back Yard, tj. česky „ne na mém dvorku“. Charakterizuje postoje lidí, kteří odmítají, aby nějaká obecně spíše prospěšná nebo dokonce nezbytná stavba byla nablízku jejich domova. Jistě, všichni chtějí v klidu bydlet (případ Hejnice) i jezdit po pěkných silnicích (případ lom Tlustec, kde se potřebný materiál musí nejprve narubat), ale nechť se to zařídí jinde a jinak. Což nelze hezky česky nazvat jinak než čítankovým sobectvím.

Končíme v Jablonci. Od středy má nově otevřený pavilon intenzivní medicíny v nemocnici, který si město pořídilo z vlastního rozpočtu, bez dotací. A od čtvrtka má i rozpočet. Jablonec nad Nisou, jako jediné město v kraji, si už léta libuje v rozpočtovém provizoriu, které bez problémů aplikuje na první dva měsíce roku. Druhé největší město v kraji plánuje pro letošní rok výdaje 1,243 miliardy korun, příjmy by měly být zhruba o 196 milionů korun nižší. Schodek pokryje město zůstatkem na účtech a fondech města.

A Jablonec má po únorovém jednání zastupitelstva konečně jasno i v tom, kdo mu bude provozovat městský kamerový systém. Nadále jej bude zajišťovat firma Grepa Networks pro střet zájmů v srpnu odvolaného primátora Milana Kroupy (dříve ANO). Jeho společnost získala zakázku na provoz sítě se třemi desítkami kamer maximálně na čtyři roky dohromady za dva miliony korun s roční výpovědní lhůtou. Kroupa se s městem dohodl právě na dvou milionech, což znamená, že se nemuselo tendrovat. Připomeňme, že střet zájmů Milana Kroupy jako primátora a zároveň šéfa firmy, která po městě vymáhala peníze za provoz kamer, vedl loni k rozpadu koalice ve vedení města a odvolání Kroupy z postu primátora. Město si ale nechalo zpracovat audit, podle kterého je cena Grepy pro město výhodná.

Zadání zakázky bez soutěže samozřejmě kritizovala opozice, kterou dnes v Jablonci tvoří i ti, co se ještě loni v létě hřáli na koaličním výsluní a o dobré bydlo přišli právě odvoláním Kroupy. Což je fakt k vzteku.

Tak to nechce koňovi nebo medvědovi a vyrazte raději na masopust. Koblihy budou letos obzvláště vypečené.

Alena Roubalová