Na samotě u lesa svobodně a bez roušky. Vláda před Velikonocemi uvolnila omezení pro nekolektivní rekreační sport
Ode dneška se může provozovat nekolektivní rekreační sport bez roušek, bude-li se odehrávat tam, kde není velká koncentrace lidí a lze se při potkávání vyhnout na dva metry. Lidé mohou jezdit na kole, běhat a hrát například tenis. I golf, vyrazí-li na green jen dvojice hráčů či osoby ze společné domácnosti, a klubům se vyplatí, aby otevřely. U dvou posledně jmenovaných příkladů totiž nelze používat zázemí klubů (sprchy, šatny).
Tím vláda včas, protože se tak stalo před dlouhým velikonočním volnem s avizovaným téměř letním počasím, udělala přítrž samovolným iniciativám, jež vznikaly zejména na vesnicích. O uplynulém víkendu leckde byly více méně svévolně vztyčovány mobilní zákazové značky, jež bránily v cestě i cyklistům, byť trasa vedla do lesů a hor.
Asi nejdále zašli v Hamru na Jezeře, kde dodatkovým oznámením umístěným na dopravních značkách vyhrožovali takto: "Volný pohyb v obci Hamr na Jezeře je přísně zakázán pod vysokou pokutou!!". Tato informace byla umístěna nejen na dopravní značce bránící parkování v obci, ale i na značce vymezujíccí cyklostezku vedoucí lesem k Hamerskému jezeru.
Dostatečně známý je i případ série zákazových značek umístěných na začátku silnice vedoucí na Smědavu v Jizerských horách. Byť tu je po dobu uzavření komunikace kolem Souše umístěna (v zimním období každý rok) stabilní zákazová značka, přidali místní starostové ještě tři další a zablokovali jimi celou šířku komunikace. Aby do přírody nepronikla ani myš a už vůbec ne turista, který by tam mohl zanechat „podpapírák“, jak argumentoval starosta Hejnic.
Nyní už jsou mobilní překážky odstraněny a možná se otevře, dovolí-li počasí, i celá silnice kolem přehradní nádrže Souš – spojka z Hejnic do Krkonoš. Ze Smědavy je nástup do nejkrásnějších partií Jizerek, např. na Protrženou přehradu či osadu Jizerka.
Diskutabilní omezení jsou už minulostí. Lidé se mohou zase venku svobodně pohybovat a nemusí mít na sobě roušku, která při pohybových aktivitách „na samotě u lesa“ fungovala spíše jako náhubek. Potíže samozřejmě budou nadále s parkovišti, která města a obce uzavírají, protože se bojí vysoké koncentrace lidí a z toho pramenícího nebezpečí zavlečení nákazy. Ty obavy spolu s rozhodnutím vlády pochopitelně nezmizely.
Ten, kdo se chce za sportováním přiblížit vozem, musí najít místo, kde může zaparkovat, aniž by spáchal dopravní přestupek, nesmí stát na cizím pozemku a musí respektovat i mobilní dopravní značení. Obce jej umísťují se svoleními odboru dopravy Krajského úřadu LK a policie, a ta vycházejí z paragrafů krizového zákona. Na náš dotaz to na pondělní videokonferenci uvedl hejtman Libereckého kraje Martin Půta (SLK).
Zároveň upřesnil, že vlastní vysoce omezující opatření, která některé obce aplikovaly o uplynulém víkendu a hodlají v nich pokračovat, by starostové měli konzultovat s právním a správním odborem krajského úřadu. Ne každý nápad jak vyštvat turisty a lufťáky má oporu v krizové legislativě.
Vzhledem k rozvolnění restrikcí ale už podobná opatření obce vymýšlet a aplikovat nemusejí. Lidé se opět mohou svobodně pohybovat přírodou, tedy i po venkově. V místech s minimem lidí bez roušky, tam, kde lze předpokládat přítomnost více osob, s pokrývkou obličeje jako dosud. To nikdo nezrušil!
Dlužno podotknout, že ještě před oznámením vlády hejtmanství i krajská policie na videobrífinku vyloučily, že by se o dlouhém velikonočním víkendu zavíraly cyklostezky a cyklotrasy. „Vedlo by to k daleko větším komplikacím, neboť lidé by jezdili po silnicích, a to by určitě neprospělo bezpečnosti provozu,“ konstatoval hejtman.
Martin Půta i krajský policejní ředitel Vladislav Husák nicméně veřejnost za chování se o uplynulém víkendu pochválili. Lidé na doporučení krizového štábu vynechali nejfrekventovanější turistické lokality, kde byla beztak uzavřena parkoviště a policie regulovala už příjezd. Větrali se na méně známých místech nebo v docházkové vzdálenosti od svého bydliště.
Tři dny jsme monitorovali, jak pohyb osob mimo města probíhá a jak je kde husto. Na skútru i na kole jsme projeli velkou část okolí stotisícového krajského Liberce. Navzdory všem omezením se v místech, která jsme navštívili, nehromadili lidé, všichni dodržovali „množstevní“ omezení (jednotlivec, dvojice, rodina) a měli pokrývky obličeje, což zejména v lese nebo na silnici s minimálním provozem působilo nesmyslně.
V sobotu, kdy meteorologům předpověď moc nevyšla a byla zima, byl pohyb minimální, z jindy vyhledávaných lokalit (Hejnice. Lázně Libverda, Obří sud) se staly "Vesnice duchů". V neděli, kdy bylo ukázkově jarně, se nikde žádné davy nepohybovaly, volno bylo i na frekventovaných cyklostezkách - například v Liberci kolem ČOV či na Paradýzu, spojce mezi Chrastavou a Bílým Kostelem.
Doba, kdy člověk řešil, zda vůbec může ven, naštěstí skončila. Opakuji, roušku ano, ale jen tam, kde chodí i jiní lidé a je jich více než jeden, dva a nelze se jim vyhnout na dva metry. Pohyb lesem i venkovem ano, ale netřeba vyhledávat místa, kde se jindy tvoří hrozny cyklistů. Protože to se ale děje zpravidla u „občerstvoven“ na cyklotrasách, a ty jsou nadále uzavřeny, je riziko srocení lidu na cyklotrase pouhou teorií. Příroda je natolik velká, že si v ní každý najde svůj kout, a zároveň je schopen dodržet lehce uvolněná pravidla nouzového stavu.
Navíc se otevírají i hobbymarkety a další obchody pro volný čas, takže se část obyvatelstva z přírody přelije tam. Jaro je v plné síle a je třeba dohánět práci za zahradě a kolem stavení. Doma i na chalupě. Omezení pro chataře a chalupáře, aby se drželi uvnitř a na vlastní zahradě, ale platí dál. Bylo by dobře, aby se s místními raději nemísili. Bude to tak lepší pro obě strany. Příkopy byly vykopány proklatě hluboko.
Alena Roubalová