Našinec umí nejlépe poradit v oboru, jemuž nerozumí. Úplně nejlépe ví, co by měl k jeho spokojenosti dělat ten druhý

Stavbu nové budovy pro střední zdravotnickou školu v Liberci by chtěl Liberecký kraj zahájit do konce roku 2026. Výstavba budovy s kapacitou až 750 studentů přijde podle odhadů na 630 milionů korun bez DPH. Do architektonické soutěže se přihlásilo 27 uchazečů, takže bylo z čeho vybírat.

V této souvislosti mám potřebu podotknout, že sebevýstavnější budovy jsou tuzemskému zdravotnictví k ničemu, pokud v nich bude nadále (ne)fungovat personál (ne)zvládající alespoň základy empatie.

Mám čerstvou zkušenost z nejmenované velké pražské nemocnice, ale i sérii starších příběhů z místních špitálů, kdy dovezete vlastním autem příbuzného ve stavu vyžadujícím péči odborníka, a ztroskotáte v čekárně ambulance, kde bez povšimnutí sedíte hodiny a hodiny a zíráte, jak všichni, které dopraví sanita, nebo jsou něčí známí, mají přednost.

Po několika promarněných hodinách, kdy pro personál máte hodnotu balíku špinavého prádla v rohu, odjedete domů a zavoláte příbuznému, v našem případě horšícímu se 92letému pánovi, tzv. rychlou. Pak už to jde rychle a v čekárně sedí ti, kteří nepochopili, že jsou trestáni za to, že se o převoz postarali sami a neobtěžovali posádku Rychlé záchranné služby (RZS)...

Ne, není to návod na zneužití RZS, jen povzdech. Takhle to zkrátka chodí napříč tuzemskými špitály a pokud to někdo nezorganizuje jinak - například že si v nároku na ošetření budou oba typy transportů rovny - budou si lidé volat sanitu i k nevážným lapáliím. Ne každý touží po probdělé noci v čekárně s bonusem v podobě nulového efektu.

Vždycky se můžu přeskočit, když čtu, jak si zdravotníci právě na "zneužívání" rychlé záchranné služby stěžují. Vědí vůbec, že to ti lidé dělají právě proto, že mají výše popsanou neblahou zkušenost? Tuší vůbec, že i "noname" pacient má nějakou hrdost a tohle jednání je pro něj i jeho doprovod nesmírně ponižující?

Empatie, ale i timemanagament (sada postupů, doporučení a nástrojů pro plánování času, obvykle za účelem zvýšení efektivnosti využití času) se musí začít učit už na zdravotnických školách, aby se pak v praxi staly samozřejmostí. Jinak budeme mít v těch krásných barácích plných nejnovějších technologií za miliardy stále jen personál myšlenkově zaseklý v předminulém století. Ten se vyznačuje zejména tím, že si lékaři, za potlesku sester, sanitářů a laborantů, o sobě myslí, že jsou božstvo.

Možná, ale spíše jak kdy... I když, víme, že našinec umí nejlépe poradit v oboru, jemuž nerozumí, pouze se domnívá, že o něm něco ví. Jsme národ trenérů, soudců, doktorů i plánovačů. Našinec totiž úplně nejlépe ví, co by měl právě k jeho spokojenosti dělat ten druhý.

Opravu silnice I/13 u Dětřichova, která by ještě zhoršila komplikovanou dopravní situaci na Frýdlantsku, Ředitelství silnic a dálnic ČR odložilo. Práce na silnici byly pozastaveny a komunikace je plně průjezdná. Obnoví se, až to dopravní situace v lokalitě dovolí. Momentálně je třináctka přes Albrechtický kopec jedinou cestou z krajského Liberce do Frýdlantského výběžku, protože silnice přes Oldřichov v Hájích se opravuje a pracuje se i na železniční trati, takže oblast musí dopravně obhospodařovat autobusy jezdící právě po té třináctce...

Tahle taškařice nakonec skončila vcelku rozumně, objízdná trasa se rozkope až jindy, ovšem vtírá se otázka, proč k ní vůbec došlo. Cožpak se v mrakodrapu plném úředníků a krajských politiků nenajde mozek, který by se zapojil včas?

Samozřejmě to není jen krajský příběh, podobných storek, nad nimiž si lze snadno vykroutit hlavu, máme velké zásoby v každém obci a městě. Hned jsem si vzpomněla na situaci, kdy před pár lety opravovali v Liberci Letnou a souběžně rozkopali a zneprůjezdnili i téměř všechny objízdné trasy. Byly doby, kdy jsme se k domovním dveřím vůbec nedostali.

Teď si obdobné liberecké lahůdky užívají například na Králově Háji. Tam trefí jen znalec, který pamatuje kančí stezky od přehrady i Harcova.

Takže z toho dělat politikum je vcelku liché a myšlenkově řídké. Tyhle situace nevypovídají nic o vládnoucí garnituře, pouze o vládnoucím chaosu, kdy je třeba stavět, co to dá, protože na to aktuálně  jsou, ve vzácné symbioze, peníze i vhodné počasí.

Končící týden v Libereckém kraji byl ve znamení dvou velkých kulturně - společenských akcí. Zoo v Liberci, která je nejstarší v zemi, speciálními prohlídkami pro návštěvníky a dalším programem slavila 120 let od svého založení. Zájemcům ukázala i oblast, kam se chystá rozšířit. Plocha zahrady by se díky tomu měla téměř zdvojnásobit.

ZOO Liberec byla oficiálně založena v roce 1904, její příběh sahá ale hlouběji. Za přímého předchůdce liberecké zoo lze považovat ptačí park, který v roce 1895 otevřeli na Perštýně nadšenci z Ornitologického spolku pro severní Čechy.

Návštěvníci jablonecké přehlídky skla a bižuterie Křehká krása si v den zahájení museli vystát dlouhou frontu na vstup. Na rozdíl od minulého ročníku totiž nebylo možné vstupenky koupit on-line. Čtyřdenní přehlídku bižuterie pořádají v Jablonci nad Nisou od roku 2012, navazuje na tradici mezinárodních výstav skla a bižuterie z 60. až 80. let minulého století. Počet vystavovatelů je letos rekordní a aktuální ročník Křehké krásy připomíná zápis ruční výroby skla na seznam UNESCO. Závěr přehlídky pak bude patřit 120. výročí založení Muzea skla a bižuterie v Jablonci.

Sto dvacítka je zkrátka číslem končícího týdne.

Hezký víkend.

Alena Roubalová