Než se začnou rušit úřady, musí se zjednodušit a zdigitalizovat agendy. Neobíhající lidé přepážku s úředními hodinami nepotřebují

Jenomže – oni zvolení starostové (jako správci obcí) pak sedí v krajském zastupitelstvu, v poslanecké sněmovně nebo v senátu. Přičemž správci obcí zpravidla souběžně zůstanou, a zároveň mají z pozice zákonodárců schvalovat něco, co jejich vesnici (městu), z jejich starostovského úhlu pohledu, nijak neprospěje. Nepěkně, protože díky expremiérovi značně „provařeně“, se tomu říká střet zájmů: Jeden člověk s delegovanou mocí chce, a mnohdy i musí, hájit zájmy jedné i druhé strany.

V praxi jsme právě tento typ střetu zájmů (nic pejorativního, jen pojmenování skutečného stavu věci) zažili tento týden hned dvakrát. Poprvé, když policie oznámila, že spojí policejní oddělení. Podruhé, když bylo z vládních výšin oznámeno, že je potřeba v krajích zredukovat počet stavebních úřadů. Nesouhlas sílil s počtem židlí, na nichž konkrétní starosta sedí. A že se najdou i trojnásobní borci.

Starostové, starostové – krajští zastupitelé, starostové – poslanci i starostové – senátoři nesouhlasí ve stylu: Milá vládo, jíž je naše politické hnutí součástí, redukuj byrokracii, šetři na platech státních zaměstnanců, škrtej státní výdaje, spoř, kde se dá... ovšem rozhodně ne u nás na vsi. Přesně podle principu, postav si co chceš, ovšem ne v mém sousedství.

Z výše popsaného je jasné, že krajské zastupitelstvo (plné starostů i exstarostů v nejrůznějších koaličních i opozičních partajních dresech) nakonec schválilo, že s redukcí stavebních úřadů zásadně nesouhlasí a požene to hodně vysoko. Nesouhlasit si dovolil jen pirátský náměstek hejtmana pro ekonomiku, evidentně proto, jak ho hned odhalili kolegové, že sám žádným starostou není a nebyl. Byl „jen“ členem turnovského zastupitestva.

Já jeho argumentům (že úřad v dosahu 30 km není žádná katastrofa, kdo ho potřebuje, dojede si) docela dobře rozumím. Snad proto, že jsem dosud stavební úřad nikdy nepotřebovala, byť mi nějaké reality paní říkají. Přiznám se, že netuším, k čemu je takový stavební úřad pro občana dobrý, a tudíž je nezbytné, aby se vyskytoval "u nosu". Jako ryzí laik připouštím, že užitečnost pro občana považuji za jediné kritérium opodstatňující existenci každého úřadu.

Souhlasím ale i s tezí, že dřív, než se začnou rušit úřady a přesouvat lidi (paradoxem vládního návrhu bezpochyby je, že úředníci neubydou, a tudíž nezmizí ani náklady na ně. Jen se přeskupí, čili úspora nula, nula...), musí se zjednodušit a zdigitalizovat agendy, aby neobíhali lidé, ale dokumenty, jak se bez většího efektu proklamuje již mnoho let. Neobíhající lidé žádnou přepážku s úředními hodinami fakt nepotřebují.

Snad by se to dalo přirovnat k rušení finančních úřadů v menších sídlech, kolem čehož byl svého času rovněž velký povyk. Osobně finančák „potřebuji“ už hodně let (je to ale opačně, potřebuje on mě, abych platila včas a řádně daně), ale nikdy jsem tam fyzicky nebyla. Dokud nebyly datové schránky, posílala jsem požadované poštou a bankovním převodem. Podnikatelů a OSVČ, kteří neumějí s počítačem, je jako šafránu, pokud se najdou, mají na to lidi, protože řadu agend jinak než on-line už dávno vyřídit nelze. Nepotřebují tudíž berňák na každém rohu.

Rozhodně nechci starosty nikterak rozčilovat (což se mi nechtíc podařilo hned v úterý), ale měli by si připustit, že lpění na úřadovnách je v dnešní době poněkud mimo. Kdy jindy než v konstelaci, když ve vládě sedí pět relativně normálních partají (ne populisté), a na venkově převažuje obdobná politická sestava, může padnout shoda na skutečné, nejen teoretické potřebě rušit úřady, ovšem i s úředníky?

Každý přece dokáže vymyslet argument, proč právě „jeho“ úřad nerušit – na centrální úrovni i v obci. Bludný kruh, k jehož rozetnutí je třeba politické odvahy. Chci nadále věřit, že ji nynější vláda má.

Starostové v Libereckém kraji sdružení pod značkou SLK představili tento týden projekt, kdy do komunálních voleb v Liberci půjdou s lidovci a topkou. Veřejně nad tím "zaplakal" náměstek primátora Jiří Šolc, který se do sestavy SLK pro volby do krajského města nevešel. A není to proto, že ostatní díky své výšce převyšuje o několik hlav. Kandidátku bude vést nynější primátor Jaroslav Zámečník.

Šolc, který už prošel nejednou kandidátkou jako nestraník, veřejně zapřemítal, zda má převléknout partajní kabát, aby nezahodil desítky let praxe v komunální politice. Už byl náměstkem primátorky pro finance, nyní je Zámečníkovým náměstkem pro technickou infrastrukturu. Dlouhá, dobrá praxe, proto těžká volba. Buď mu někdo hodí laso (bojím se, kdo – personální vyprahlost vládního hnutí roste), nebo se nejvyšší český komunální politik porozhlédne po angažmá jinde. Dokáže to, když byl v minulém volebním cyklu v opozici, nikterak nestrádal.

Nevyžádaná rada: Být na jeho místě, zapátrala bych po něčem trvalejším, po něčem, co není jen na čtyři roky a nezávisí na tom, jak bravurně člověk ovládá skok do šéfových útrob. To bude rozhodující disciplína v každém partajním angažmá. Akcie technického náměstka jsou právě dost vysoko, takže nastal čas k přestupu do sfér, kde rozhodují schopnosti a zkušenosti, nikoliv bratrstvo.

Přestupem do nějaké normálnější branže si pro příští roky bezpochyby ušetří kopance od politických protivníků, jedno z jaké strany spektra. Na čtvrtečním jednání libereckých zastupitelů například čelil kritice, že se ve Veseckém sportovním areálu jednou do roka jezdí motokros. Stěžoval si samozřejmě ten, co poblíž bydlí a z areálu pro celé krajské město by nejraději udělal tiché korzo pro pár místních. Další stížnosti lze očekávat, až se přiblíží Benátská noc. Některé reálie se nemění.

A přitom lidé, samozřejmě podle svých preferencí, po venkovních aktivitách doslova prahnou. Usuzuji tak z toho, že nejvýraznější zpětnou vazbu jsme v končícím týdnu zaznamenali kolem otevření dětského hřiště ve Vratislavicích nad Nisou, kde jsou hodně v kursu obří trampolíny. Hodně se líbilo i venkovní ohniště s grilem, které liberecká radnice nechala zřídit ve veseckém areálu. Lidé to považují za výborný nápad, vzhledem k tomu, že se nedaleko nalézají největší liberecká sidliště a grilování na balkoně není kratochvíle, kterou by sousedé chtěli a měli tolerovat.

Tolik radosti nad posezením, erární sekyrkou a připraveným dřívím jsem nečekala. Věřím, že lidé budou dodržovat pravidla, to znamená, že si k veřejnému ohništi a grilu nepřinesou jen buřty či naložené maso, ale i ohleduplnost. Dříví se samo nenanosí, plocha se sama neuklidí a když si lidé tu sekyrku ukradnou, tak ji tam nebudou mít. Je to jako s tombolou na plese v Hoří, má panenko.

O víkendu se láme duben a květen, jsou čarodějnice. Tak pozor, dámy. Pánové pohlídají, aby oheň nepřeskočil, kam nemá. Je dost sucho.

Příjemný víkend.

Alena Roubalová