Sdílená kola mají časem posílit elektrické modely, jde i o to, aby měla kudy jezdit

Je to stejné jako u on line přenosů ze zastupitelstev, které už vysílají snad všechny větší radnice. Kdo má zájem, poslechne si vše na vlastní uši, nasaje atmosféru i "skrz monitor" a nepotřebuje žádného zprostředkovatele.

Pravda, rekordy ve sledovanosti takové přenosy nikdy trhat nebudou, ale podstatné je, že ta možnost existuje. Člověk se zájmem o místní dění pak nepotřebuje „tlumočníka“, který mu z vlastního úhlu pohledu (jiný nemá) naservíruje, co a jak se odehrálo. Nejrůznější zprostředkovatelé informací, zpravidla žurnalisté (i ti, kteří si na novináře jenom hrají), se pak musí jedině vrátit k řemeslu, tuší-li, o čem je řeč. Obecně známé skutečnosti mohou svým čtenářům (divákům, posluchačům) zprostředkovat buď čistým zpravodajstvím, nebo formou žánrů drobné publicistiky, tedy glosou či poznámkou. Nic mezi tím. Už proto jsou přenosy na sociální sítě cenné.

Liberec bude pokračovat v projektu sdílených kol, který nastartovalo minulé vedení radnice. ZDE. Bude za to platit z městské kasy tak jako dosud, ale služba se má významně vylepšit. Bude více kol i stojanů a tato přibližovadla budou k dispozici na více místech. První čtvrthodina bude pořád grátis. Pro hbité cyklisty to znamená, že za užití bicyklu nebudou platit nic, neboť za čtvrt hodiny se v Liberci dostanou, kam potřebují. Nově se mají sdílená kola vyskytovat i ve Vratislavicích. Za 15 minut to tam z centra stihnete i s prstem v nose. Bohužel v běžném provozu, protože cyklostezky se neprodloužily ani o metr.

V jarních, leč stále ještě únorových dnech, jsem se zajela podívat na stále uzavřenou cyklostezku kolem čistírny odpadních vod, kterou neznámo proč minulé vedení radnice nestihlo dokončit, byť je téměř hotová. Jediné, co se změnilo, je pokus o zahrazení přístupu od pavlovické jízdárny. Musí se to objíždět blátem, ale nic dramatického, co by našinec nezvládl… Na strážském konci žádné zábrany nejsou. Od podzimu se nezměnilo nic, takže se zřejmě čeká na jaro, kdy bude nejvyšší čas, aby se úsek konečně zprovoznil. Aby bylo (nejen) na těch sdílených kolech za městský milion od dubna do října kudy a kam jezdit.

Radnice na sdílená kola chystá do budoucna pětiletý tendr, který by vygeneroval i jiný model financování než dosud, kdy všechno platí městský erár. V některých městech, kde bikesharing zavedli, se vše odehrává v režii provozující firmy a obce poskytují zázemí, mj. místa na stojany. K dispozici mají být časem i elektrokola, což by celému projektu významně prospělo. Nejen, že by do pedálů mohly šlápnout i méně výkonné ročníky a postavy, ale i tím, že by musely vzniknout veřejné dobíjecí stanice. Bicykly by se ale musely vyzvedávat ze zamykatelných obdob dokovacích stanic a baterie i elektromotory by musely být nezcizitelně přikurtovány k rámům a středům kol, neboť všichni zasvěcení vědí, že baterka, pohonná jednotka a nabíječka jsou na elektrokole to nejcennější a dá se s tím vyrobit, při troše šikovnosti, i privátní exemplář.

V končícím týdnu se zase v krajském městě „projektovalo“ o sto šest. Na společné tiskové konferenci vedení města s hejtmanem bylo jasně pojmenováno, jak to bude s terminálem pod nádražím. ZDE. Ať si pisálkové smolí svoje verze a nechávají se za to velebit prořídlou klakou, faktem je, že projekt výstavby nového autobusového terminálu s parkovacím domem v Liberci pravděpodobně od města převezme Liberecký kraj. Zatím se obě strany dohodly na uzavření memoranda o společném postupu. Věci se mají přece řešit ve shodě, nikoliv ve sporu dvou v Liberci působících rozhodujících hráčů (města a kraje) a jen s vidinou postavit si pomník.

Hejtman kraje Martin Půta (SLK) novinářům řekl, že kraj je připraven zaplatit i spoluúčast. Kraj má v lokalitě i pozemky a odpovídá za meziměstskou dopravu, takže to vůbec není do věci. Primátor Jaroslav Zámečník logicky podotkl, že centrem městské dopravy je a bude terminál na Fügnerce, o ten se město musí starat a ten musí rozvíjet. Samozřejmě to vyvolalo tradiční bouři ve sklenici vody, nejvíce ryčeli ti, co terminál pod nádražím sice nechali „vymyslet“, ale nepodnikli nic podstatného k jeho realizaci. Minulé vedení města s dominancí Změny, to byla taková laboratoř nápadů, ovšem bez schopnosti následného tahu na branku. A od nynější garnitury je v pořádku, že všechno, co v průběhu čtyř let vybádali předchůdci, nehází z ideologických důvodů do koše, ale snaží se navázat, a hlavně věci aktualizovat podle současných reálií. Že tím částečně boří kýžený pomník bývalého rozvojového náměstka, je logické. Nový terminál po něm nepojmenují určitě.

Jan Korytář je takový, při velké úctě k všeumělovi pánů Smoljaka a Svěráka, Jára Cimrman místního stavebního kutilství. Vůbec mu nerozumí, o to vehementněji se do něj motá. Výsledky, naštěstí jen minimálně nákladné, se už dostavují. Vzpomeňme na vanu Lesního koupaliště vyspárovanou hmotou, jež nedokáže zabránit průsakům vody, nebo na trávník položený kolem špatně vyspárované nádrže, který stihl zajít ještě dříve, než se střihla páska. Nic dalšího naštěstí už zrealizovat nestačil, takže se nemusí obávat náhrad škody a může se naplno věnovat svému soukromému dotačnímu byznysu, jehož rozjezd veřejně avizoval.

Primátor Liberce si na všeználka nehraje, má nově poradce pro architekturu, a i nadále ve městě funguje rada architektů. To signalizuje, že by se léta odkládané projekty mohly pohnout kupředu. Na radnici působící odborníci mohou ledacos posunout a zároveň bránit hojně rozšířenému aktivistickému „inženýrství“, kdy nejvíce rad a nápadů mají ti, co mají k lokalitě jen platonický vztah. Bude-li chtít mít Liberec například kolem Papíráku, vzdušnou čtvrť s absenci výškových dominant a omezeným vjezdem aut, bude muset získat všechny zdejší pozemky, protože soukromému investorovi nestačí jen kreslit. Ten musí i počítat.

Objemnější a dražší bude nový pavilon urgentní péče v Krajské nemocnici v Liberci, jehož výstavba by měla začít na přelomu letošního a příštího roku. Důvodem ke změnám jsou požadavky lékařů a standardy obvyklé v západní Evropě. Nový pavilon by měl mít na délku zhruba 120 metrů, na šířku asi 40 metrů a na výšku 27 metrů. Objem budovy by se tak měl zvětšit oproti původnímu předpokladu z 90.000 metrů krychlových na téměř 120 tisíc. ZDE. Počítá se s většími operačními sály, laboratořemi i lůžkovou částí. A také s vyššími náklady, jež nově přesáhnou 1,9 miliardy korun. Dosud se počítalo s maximální částkou 1,75 miliardy. Nová budova by měla stát do roku 2022 na místě staré interny.

A “zvířátko“ nakonec. Tento týden vyšlo najevo, že se celé generace Liberečanů utvrzovaly v bludu, že nejstarší tuzemská zoologická zahrada byla založena roku 1919 a bude tudíž letos slavit stoletiny. ZOO k úctyhodnému jubileu zacílila všechny své letošní aktivity a… Vyšlo najevo, že liberecká městská zoo je starší, než se dosud oficiálně uvádělo. Její historie je ještě o 15 let delší. Mylný dojem podle badatelů, kteří chystali publikaci k jubileu, vyvolalo záměrné zkreslování nejstarší historie v brožurách, které vytvářel prvorepublikový ředitel zoo Erich Sluwa. Ten za rok založení označil rok 1919, což převzali všichni jeho následovníci.

Badatelé ale nyní objevili zakládací dokument z roku 1904. ZDE. Proč vlastně se "falšovala historie" se ale moc neví. Do praxe se změna letopočtu založení zoo promítne tím, že se budou předělávat některé informační materiály a tabule, jež operují se vznikem zahrady v roce 1919. Jinak se nic zvláštního nestalo. ZOO Liberec je pořád nejstarší v České republice. Problém by nastal, kdyby se zjistilo, že ZOO vznikla později než před sto lety. Možná by už nebyla nejstarší, předběhly by ji kolegyně, jež se v našich zeměpisných šířkách začaly množit za první republiky.

Liberecká ZOO s datem vzniku 1904 je ale možná nejstarší v Evropě. Nemám ambici to zjišťovat, protože já se do řemesla historikům plést nebudu.

Alena Roubalová