Úřední šiml mocně zařehtal, ovšem v první linii vždycky fouká bez možnosti s tím cokoliv udělat

Protože ten úřad budu ještě potřebovat, nechci jej z pudu sebezáchovy specifikovat.

Takže na tom centrálním úřadě sídlícím ve středně vysokém pražském paláci mají úřední dny jen v pondělí a ve středu, což už je samo o sobě v dnešní době unikát. V ostatní pracovní dny se zalígrují na pracovištích a berou pouze on-line objednané lidi. Ne klienty, to slovo tu evidentně neznají.

Byla jsem ke schůzce objednána přes půl roku. V den D a deset minut před hodinou H jsem spořádaně dorazila ke dveřím s nápisem Klientské centrum a... málem si rozbila hlavu o zamčené dveře. Zalomcovala jsem jimi, protože v hale seděli lidé. Vtom od tramvaje přiběhl pán, též vzal za kliku a když zjistil, že marně, jal se mincí tlouci do skleněných stěn zdobících majestátní vchod do instituce.

Když se nic nedělo, vydali jsme se svorně na pochod kolem budovy s tím, že se do Klientského centra zřejmě chodí jinudy. Narazili jsme na druhé, rovněž zamčené dveře do Klientského centra, a posléze i na vchod do budovy s vrátnicí/recepcí. Na dotaz, kudy do Klientského centra, jsme se dozvěděli, že „dveřmi“. Jsem zvyklá klást doplňující dotazy, tak jsem se dotázala, kterými. Odpověď „na půl huby“ zněla, že "z ulice, ne asi...". Což je u budovy ze všech stran obklopené ulicemi dost hloupá odpověď.

V přítmi vrátnice/recepce se sice nudili dva lidé, ale ti se s námi nehodlali vybavovat s odůvodněním, že „nejsou žádná informační kancelář“. Když jsem neodcházela, křikl na mě jeden z nich, že musím čekat u dveří z ulice xy, že úřednice vycházejí. Že se v „neúředních“ dnech v úřadě zamykají, protože by jim tam chodili lidi.

Než jsme se s pánem stihli vrátit tam, kde naše pouť začala, shromáždili se u dveří Klientského centra další lidé. Na střídačku lomcovali zamčenými dveřmi, jiní tloukli na sklo. Poučili jsme je, že musí stát na mrazu přede dveřmi, že úřednice vychází. Což se stalo až asi čtvrt hodiny po začátku mého termínu.

Už to zkrátím: Počkala jsem si dalších 40 minut. Stepováním před úřadem jsem zřejmě přišla o termín, na který jsem byla povolána, a tudíž i o pořadí. Byli voláni ti, co přišli později než já, ale svůj termín ještě nepromeškali. Měla jsem tudíž dost času sledovat další a další osoby, kterak dorazí ke dveřím a snaží se dostat dovnitř. Někteří dveřmi lomcující lidé na nás, uvnitř již sedící, naléhavě a tázavě gestikulovali, jak jsme dokázali vniknout za zamčené dveře.

Nakonec jsem si on line objednané přijetí u přepážky musela „zorganizovat“, čímž jsem dost namíchla příslušnou úřednici. Tudíž jsem byla hodně rychle vyřízená. K její velké nelibosti jsem ale využila svůj „objednaný“ čas k dotazu, proč na dveřích do instituce není informace pro lidi, kteří sem přicházejí poprvé v životě, jak se do úřadu chodí. Informace o tom, že v neúředních dnech, kdy mohou vstoupit jen objednaní lidé, úřednice vychází, když vypouští předchozí várku. Že lidé mají čekat přede dveřmi.

Odpověď byla zcela odzbrojující: Zamykáme, protože nechceme, aby se sem chodili lidé na něco ptát. Pokyny na dveře vyvěsit nemůžeme, protože to vedení nechce. Namítla jsem akademicky, že se vedle ve vrátnici/recepci nudí hned dvě pracovní síly, které by mohly informačně vypomoci. Úřednice jen pokrčila rameny, že ona s tím sotva něco udělá. Což je pravda. V první linii vždycky fouká bez možnosti s tím cokoliv udělat...

Takže někdy příště. Snad už to proběhne lépe, když vím, jak se do Klientského centra vniká...

Druhý, o něco lehčí šok, mi v pátek Liberci přivodila jízda městským autobusem, když jsem si chtěla ve voze zakoupit jízdenku. V naději, že když už se zdražily jednotlivé jízdenky, budou souběžně vytvořeny podmínky k jejich nákupu. V dlouhém autobuse, kde se lístek ve starém roce dal kartou/mobilem koupit běžně, jsem ale narazila jen na odbavovací strojek s nápisem střídajícím češtinu a angličtinu: Připravujeme spuštění nového odbavovacího systému.

Aha, tak to brzy, když jízdné zdražilo hned s Novým rokem!

No, pořešila jsem to bleskovým nákupem sms jízdenky a naštěstí mě nelapil revizor, protože sms jízdenku musíte mít zakoupenou před nástupem do vozu. Dopadlo to výborně, jen ta sms jízdenka stála 38 korun, zatímco loni to bylo pětadvacet.

Kdo ovládá trojčlenku, dopočítá si, kolik je to procent.

A do třetice: Sice to vůbec není můj příběh, ale zjistila jsem, že stát zaplatí dotaci ve výši 200 tisíc korun na pořízení elektroauta jen státní správě a samosprávě a právnickým osobám – firmám a živnostníkům. Takže kdyby si chtěl jedinec s patřičným vztahem k budoucnosti koupit elektroauto jako fyzická osoba, zacvaká ho, na rozdíl od úřadů a firem, v plné výši.

Je tu někdo, kdo tomu rozumí?

Moje hlava to nepobere. Že by to s tou elektromobilitou nebylo míněno úplně vážně? Fakt někomu přijde v pořádku, když se z eráru – peněz vybraných od všech daňových poplatníků – platí finanční úleva jenom těm, kteří jsou na něj přisáti z podstaty (municipality) a pak těm, kteří si nákup vozidel dávají do nákladů (nic proti tomu), čímž si snižují daňový základ?

Zapátrala jsem, proč tomu tak je, a odpověď byla rovněž odzbrojující: Oni si normální lidi taková auta stejně nebudou kupovat. Nemají je kde a jak nabíjet. Nemá proto logiku, aby na jejich pořízení stát občanům připlácel.

Tak to jo. Hlásím, že furt nerozumím...

Na události končícího týdne věru mnoho místa nezbylo, takže už jenom bleskem:

Krajská nemocnice Liberec chystá modernizaci dětské psychiatrie za více než 200 milionů korun. Jde o jediné oddělení svého druhu v Libereckém kraji, které slouží i pro dětské pacienty ze sousedních krajů.

To se bude hodit...

Stavba náplavky u Lužické Nisy v Liberci, která je součástí druhé etapy kultivace okolí krajského sídla, přijde Liberecký kraj na 130,316 milionu korun, je to téměř o pětinu méně, než projektanti původně předpokládali.

Příznivá zpráva, ale nebojte, je to stavba financovaná z eráru, tudíž se něco negativního v odhadnutelných, protože provařených kruzích, vybájí vždycky...

Ze státních hradů a zámků v Libereckém kraji loni nejvíce lákala zřícenina Trosky v Českém ráji, kam přišlo 95.166 lidí. To je skoro čtvrtina všech návštěvníků státních památek v kraji v minulém roce.

K tomu není co dodat...

Hezký víkend

Alena Roubalová