Uvnitř Libereckého zámku najdeme jen navoněnou bídu přetřenou pro potřeby Anifilmu chabou vrstvou laku

Soutěž přestává být soutěží, protože potřeba zakázku začít i dokončit se při nulovém zájmu uchazečů podobá praxi Okresních stavebních podniků, kdy se povinně jásalo, že to postaví alespoň někdo. Jedno dokdy a jedno jak.

V končícím týdnu tento trend potvrdily hned dva neúspěšné tendry: První na rekonstrukci kina Varšava, což je paradoxně srdcovka politických aktivistů působících v libereckém zastupitelstvu, kteří nenávist k úspěšným stavebním firmám přiživují už přes dvě dekády. Druhým je výběrko na znovuzrození Linserky, podivného vybydleného soliteru v dolním centru Liberce Ten se má za desítky veřejných milionů proměnit v další kulturně-společenské centrum.

Oba volnočasové projekty tak významně posílí tým Libereckých Otesánků – institucí s nekonečnými potřebami na straně nákladů a velmi sporadickými výsledky na straně příjmů, ale budiž. Jedno artové kino by stotisícové krajské město uživit mohlo i v éře multiplexů, další komunitní centrum s nespecifikovaným využitím je ovšem na pováženou. Zvlášť je-li opodál úžasně zrekonstruovaný, avšak smysluplnou náplň dosud těžce hledající Liebiegův palác.

A k tomu všemu si chce město pořídit za 80 milionů ještě dalšího „drahouše“ - Liberecký zámek, což je zvenčí a zdálky objekt krásný a reprezentativní, ovšem uvnitř najdeme jen navoněnou bídu přetřenou pro potřeby Anifilmu chabou vrstvou laku.

Osm desítek milionů pořizovací ceny je pochopitelně jen začátek. Další stamiliony pozře nezbytná rekonstrukce, protože ať by bylo v budoucnu v zámku cokoliv, standardy na veřejné budovy jsou neúprosné a drahé. A kdyby se tam (nedej bože a Rado města) měli nastěhovat úředníci, jak nyní velkohubě prohlašují představitelé Liberce, kteří chytají nový vítr a chtějí se tím zalíbit nedávno ještě úhlavním politickým nepřátelům z opozice, bude to ještě dražší. Právě pro administrativní budovy vznikající v historických kulisách jsou pravidla jasná, nepodkročitelná a tudíž cenově patřičně náročná.

Ne, neplaším. Jen mám informace od odborníků z praxe. Snad se komunikací s nimi nedopouštím nějakého trestného činu... Našinec si teď nemůže být jistý ničím, protože v Liberci se píší udání už i kvůli sbírání informací a hledání lacinějších cest.

Dlouze by o tom mohl vyprávět, kdyby směl, exnáměstek libereckého primátora, který jako jediný z vedení radnice doplatil na to, že nectil okázalou jednomyslnost. Občas možná problém ze svěřené gesce zkonzultoval s opravdovými odborníky – a ukázalo se, že by to mohlo být, po dobře sepsaném udání „z terénu“, trestné! Jistě, měřeno dnešním úhlem pohledu, měl raději přátelsky potlachat s kolegou náměstkem architektem, zasloužilým všeumělcem primátorem nebo s všeználky z opozice. Kdyby tak činil, neměl by dnes na krku obvinění za skutky, které nemohou být trestné ani omylem. Z principu.

Očekávání, že kolem nákupu zámku bude ještě oprávněné dusno, asi neklapnou, protože vedení města je do záměru evidentně zamilované natolik, že přehlíží nakladené pasti a dalo si nákup i do inovovaného programového prohlášení aktuální koalice. A opozice záměru veřejně tleská jako smyslů zbavená. Ta stejná opozice, která by například bazén uflikovala až k totálnímu rozpadu. Ono to ale nějak tak dopadne, protože na totální rekonstrukci plaveckého areálu, jak ji vedení města prosazovalo ještě před razií NCOZ na radnici, v tuto chvíli nikdo nemá (víte co).

Aktuálně se vedení radnice vyčerpává vytvářením si alibi, aby za něj rizikové rozhodnutí učinil někdo jiný. Liberec za kontrolu projektové dokumentace na téměř miliardovou opravu plaveckého stadionu zaplatí 1,8 milionu korun. Posudek pro město vypracuje pražské ČVUT alias stejné znalecké pracoviště, které se podílelo už na dokumentaci původní.

Hlásím, že už zase nerozumím...

A do toho si Liberec koupí ještě dalšího drahouše, s nímž si následovníci sotva budou vědět rady. Záměr, že se tam bude zdatně úřadovat, je trapný (a nesmyslně drahý) už teď, aniž by se koplo. Jasný vítěz ankety o nejstupidnější nápad, jak utratit městské peníze.

Pokračování k tématu jindy...

A co dašího přinesl končící týden? Mj. oficiální oznámení mnohaměsíční podještědské šuškandy, že končí stavební firma BREX. BREX ex... Liberecká stavební společnost je v insolvenci, věřitelům dluží bezmála 179 milionů korun. Návrh na zahájení insolvenčního řízení podal jednatel společnosti, žádá povolení reorganizace. Způsobil tím komplikace Kraji i Liberci, protože firma má rozdělané jejich zakázky, další před časem vyhrané už ani nezahájila.

Že o jejich dodělání nebo převzetí jinou stavební firmou nebude zrovna tlačenice lze dost dobře odhadnout už nyní. V Liberci totiž není pro stavební firmy bezpečno, protože zde snadno přijdou k úhoně na pověsti i léta budované značce. Stačí nedat desátek na „dobročinné účely“, tedy na aktivity nejmenované politické neziskovky, a reputační problém zacílený „na skrblíka“ na sebe nenechá dlouho čekat.

Té nejmenované (a už zase přejmenované) "neziskovce" jde sice o jakoukoliv dobročinnost jen teoreticky, neboť je pro ni pouze prostředkem, jak zdatně podojit erár a vytvořit si vydírací potenciál. Evidentně to ale funguje! Jen tak letmo jsem díky Registru smluv posčítala, kolik milionů z veřejných rozpočtů nás její existence ročně stojí, a není to vůbec špatné číslo. Ona totiž výroba propagandy není nic laciného a jak praví základní poučka profesionálních netáhel - zdroje jsou...

Dnes bohužel končíme smutně: Ve věku 92 let v tomto týdnu skonal architekt Otakar Binar, který byl mimo jiné autorem interiéru hotelu Ještěd. S architektem Karlem Hubáčkem se stal zakládajícím členem světoznámého architektonického studia SIAL. To vzniklo v uvolněné tvůrčí atmosféře 60. let a jistou dávku nezávislosti si dokázalo přenést i do období normalizace.

A mimochodem: Víte, že Ještěd ve své dnešní podobě vznikl jenom proto, že jeho tvůrci tak úplně nedbali na zadání a vůli mocných? Investor chtěl tehdy na kopci nad Libercem postavit hotel a televizní věž jako dvě oddělené budovy. Hubáček všem ale vysvětlil a evidentně je i přesvědčil, že to jde i jinak. A Stavba století, oceněná Perretovou cenou za architekturu, je na světě.

Všem statečným i normálním lidem hezký víkend.

Alena Roubalová