Získá-li město teplárnu, může v reále konečně předvést, jak bude vydělávat miliardy, a přitom klientům teplo prodávat za hubičku

Takto lze charakterizovat současnou politickou scénu, v našich zeměpisných končinách vylepšenou ještě tím, že vládě v době válečného konfliktu nevyžádaně radí samozvaný, čítankově populistický „šéf opozice“ přezdívaný slovenský makak a ještě populističtější japonský lobotomio. To je echt tuzemský materiál!

Ideální opozice je ta, která ještě u vesla nebyla, a může tudíž teoretizovat, co by udělala ona, kdyby... Nesmí z toho být ale na sto honů cítit tupost a vypočítavost. Což je při kvalitě nynější opoziční scény nepřekonatelný problém, jak se v končícím týdnu v plné palbě potvrdilo na republikové scéně.

Na severovýchodní frontě klid. Chaboučká opozice poštěkává, aby nevyšla ze cviku. Nic, co by stálo za hovor. Až se probere a  zorientuje, možná začne lát vedení liberecké radnice, že v krajském městě ani letos nebudou k dispozici sdílená jízdní kola. Většina radních města byla proti tomu vydat na projekt takzvaného bikesharingu, který by zajišťovala soukromá firma, požadovaných 1,1 milionu korun.

Pravdu má radní Petr Židek z ODS, který podotkl, že by mělo jít o službu bez dotace města stejně, jako tomu je u sdílených elektrických koloběžek, které v Liberci letos fungují druhým rokem. "Pokud je pro někoho ekonomicky ten model výhodný tak, že se mu vyplatí sdílená kola nabízet, tak to z mého pohledu problém není. Akorát v dnešní situaci si nemyslím, že by bylo vhodné, aby město někomu tu službu nějakým způsobem dotovalo," řekl Židek. To se dá podepsat.

Protože začalo jaro/léto, jezdila jsem na kole též. Na svém, pochopitelně. Po Liberci i po Praze. V Liberci téměř každý svoje kolo má, tady považuji městem dotovaný bikesharing za vyhazování obecních peněz. V Praze je sdílených (nejen) kol jako hub po dešti, jsou opravdu na každém kroku, takže patrně ekonomický model bez finančního podílu hlavního města na cizím byznysu existuje. Na ten by měly bikesharingové firmy najet obecně a nesnažit se šátrat v městských kasách. Ať jimi disponuje kdokoliv.

Už mnoho let jsem příznivcem modelu, aby města z eráru vybudovala bezpečnou infrastrukturu (od silnic i chodců/inlajnistů oddělené cyklostezky) a bicykly (koloběžky, brusle, motokáry...) nechala na jejích uživatelích. Praha se tento týden pochlubila, kolik kilometrů opravdových cyklostezek nebo půlených chodníků pro pěší a cyklisty zvládla zrealizovat za čtyřletku. Číslo se blíží stovce kilometrů. Liberec zvládl jedinou, tuším 2,6 kilometrovou – a to ještě opravoval jen to, co předchozí radniční garnitura zbabrala.

Zoufalá bilance... Jezdit po čem a kudy není a pořád by se rozhazovalo za půjčování kol.

O něco lépe se daří v oblasti vodohospodářské infrastruktury. Tam se alespoň něco postaví, i když... Liberecký vodojem Horská s přivaděčem, který má zajistit dostatek vody pro část Ruprechtic, bude výrazně dražší. A nejen kvůli zdražení materiálů.

Za nárůstem ceny je hlavně tvrdší podloží, než s jakým se v projektu počítalo. I se započtením předpokládaných dodatků bude cena stavby stoupat k 75 milionům korun včetně daně, konstatovala náměstkyně primátora Radka Loučková Kotasová (ANO). Původně měla výstavba vodojemu s přivaděčem stát 64 milionů korun. Stavbaři vodojem v Liberci budují od loňského léta. Ani tyto komplikace by neměly ohrozit plánový termín dokončení, což je letošní prosinec.

Pamatuji doby, kdy kvůli prodražení stavby o jednotky tisíc opozice šílela, nasazovala všem jakkoliv zúčastněným psí hlavy a nemohla pochopit, jak je možné, že to někdo správně nespočítal předem. Za vším viděla "levou". Vůbec nebrala v úvahu, protože nikdy nic většího nerealizovala, že každá stavba má svá úskalí a rozumný člověk chápe, že se původní a konečný rozpočet nemohou krýt na korunu. Zná to každý stavitel rodinného domku.

Ty doby tupě umanutého temna vyvanuly jak puch a nikomu určitě nechybějí, byť se každá stavba, tu a tam jen za bezzubého poštěkávání za karavanou, prodražuje o desítky milionů. Taková je doba "postbudelípová".

Problém mají i v České Lípě: Připravovaná rekonstrukce budovy bývalé pojišťovny v České Lípě se komplikuje, město stále nemá dodavatele. Do soutěže, kterou radnice vyhlásila loni na podzim, se sice přihlásilo osm uchazečů, většinu ale komise kvůli nesplnění podmínek vyloučila. Zůstal tak jediný dodavatel s cenou téměř 88 milionů korun včetně DPH. Firma ale s odkazem na situaci na stavebním trhu odmítla podepsat smlouvu, soutěž tak musí město zopakovat.

Opakovat se musí i tendr na dostavbu krajské nemocnice. Miliardovou zakázku na výstavbu nového pavilonu urgentní medicíny vypíše Krajská nemocnice Liberec znovu. Stavba tak zřejmě začne až v příštím roce a bude výrazně dražší. Soutěž na dodavatele stavby vypsala nemocnice loni v listopadu s maximální cenou 2,2 miliardy korun, dostala čtyři nabídky, všechny byly ale vyšší, a tak ji musela zrušit.

Nejlevnější nabídka byla o 32 procent vyšší než povolená maximální cena. Nabídky se pohybovaly od 2,9 do zhruba 3,2 miliardy korun. Soutěž bude nově počítat s max. nabídkovou cenou, která bude respektovat současnou situaci na stavebním trhu.

Začíná zkrátka přituhovat. Bude zajímavé sledovat, jak se tato země z ekonomické krize „proinvestuje“, což vyřvávala předchozí vláda souběžně s tím, jak zručně  roztáčela inflaci a pomocí děr ve státním rozpočtu zadlužovala i dosud nenarozená dítka.

Liberec každopádně musí začít šetřit, pokud jeho nynější vedení učiní rozhodnutí desetiletí. Zvažuje, že se pokusí od skupiny MVV Energie odkoupit spalovnu a většinový podíl v teplárně, které jsou na území města. MVV chce, aby nabídku město předložilo do 10. června. Zda ji město skutečně sestaví a v jaké podobě, rozhodne zastupitelstvo na konci května. „Musíme tak učinit nejpozději 10. června," uvedl primátor Jaroslav Zámečník (SLK) s tím, že jde o příležitost, která se nemusí 20 let opakovat.

Docela bych si „užívala“, kdyby město mj.  teplárnu získalo do vlastnictví. A budoucí politické vedení, i kdyby čirou náhodou ve volbách uspěli političtí aktivisté nové generace, předvedlo v reále, jak bude vydělávat těžké miliardy, a přitom bude svým klientům teplo prodávat za hubičku, jak léta bájí.

Pochopitelně neposkvrněno praxí. Tyhle teoretické tlachy poslouchám už dobré dvě desítky let, konečně by došlo na praktickou ukázku. Spíše by se ale jednalo o variaci na jitrnici, již svět neviděl.

Novou ředitelkou třísouborového Šaldova divadla v Liberci se stane od 1. července osmatřicetiletá režisérka a dramaturgyně Linda Hejlová Keprtová, jež je v tomto divadle uměleckou vedoucí opery. Od nové divadelní sezony nahradí v roli ředitelky po sedmi letech Jarmilu Levko (SLK/STAN), která je od poloviny února poslankyní. Konkurzu se zúčastnilo osm kandidátů, což je víc než při předchozích tendrech na šéfa DFXŠ.

Pro novou ředitelku je liberecké divadlo domovskou scénou od roku 2016. Zná tudíž jeho silné i slabší stránky, a právě na návštěvnickou krizi, nutnost moderního marketingu i flexibilní obchodní politiky a potřebu přivést k divadlu více mladých lidí se chce nová direktorka zaměřit.

Dnes končíme smutně a se vztyčeným ukázovákem: Policisté na Českolipsku obvinili pětapadesátiletého muže ze Slovenska z neposkytnutí pomoci, hrozí mu až dva roky vězení. Jeho spolubydlící zemřela, když tři týdny u něj doma pobývala s neléčenou a velmi bolestivou otevřenou zlomeninou krčku ramene. Pomoc muž své krajance nepřivolal, i když se její stav zhoršoval, protože neměla v Česku zdravotní pojištění. Muž se bál, že by musel výjezd zdravotnické záchranné služby platit za ženu on. Tak jí nechal v bolestech, kdy jí údajně z ramene vykukovala kost, zemřít.

Tohle až se donese těm profiplkálistům ze sněmovny, nebudou jejich slovní laxírky na téma úroveň tuzemského zdravotnictví trvat v průměru tři hodiny, ale o půl hodiny déle. Novodobé Tety Sally budou mít hody.

Hezký víkend, byť je i druhým květnovým svátečním dnem neděle. Příští rok budou dva volné pondělky za sebou.

Alena Roubalová