Loutkářské legendy v novoborském kině: „Piškanderdulá“ propojí výjimečné osobnosti české i evropské scény

Vrcholným momentem večera bude vernisáž výstavy fotografií Jindřicha Štreita, jednoho z nejvýraznějších představitelů české i evropské dokumentární fotografie. Ve své nové tvorbě se vůbec poprvé obrací k „neživým“ bytostem, loutkám. Přistupuje k nim však s empatií a respektem, jakoby šlo o člověka…

„Když jsem se setkal s loutkami Františka Vítka, měl jsem pocit, že mají vlastní osudy. Nejsou to věci. Jsou to bytosti, které v sobě nesou lidské příběhy,“ říká Jindřich Štreit k projektu, jenž vznikl z osobního přátelství i dlouhodobého obdivu k tvorbě této autorské dvojice.

Na fotografiích zachycuje loutky z představení Piškanderdulá, jejichž autorem je řezbář a loutkář František Vítek, dlouholetý tvůrčí partner Věry Říčařové. Představení Piškanderdulá patří k vrcholům českého moderního loutkového divadla. Svou poetikou se vrací ke kořenům divadla a dává loutkám bytostný výraz.

„Nápis jsme zahlédli na zdi kostela, napsaný dětskou rukou. Uchvátil nás a pojmenovali jsme tak naše představení,“ přibližuje Věra Říčařová původ názvu. Piškanderdulá se tak stává symbolem toho, co zůstává slovům nedostupné.

Autorská dvojice Říčařová–Vítek patří k nejvýraznějším osobnostem českého moderního loutkového divadla. Jejich tvorba představuje jedinečné propojení výtvarného umění, řezbářství, scénografie a herectví a dlouhodobě překračuje hranice tradičního divadelního jazyka.

Součástí večera bude také slavnostní křest knihy Piškanderdulá, vydané Kulturou Nový Bor, s.r.o. ve spolupráci s Městem Nový Bor. Publikace propojuje fotografie Jindřicha Štreita s výtvarnými pracemi Františka Vítka a kresbami Věry Říčařové a vytváří tak svébytný umělecký dialog napříč obory.

Odborný kontext večera nabídne významný historik a teoretik umění Jaromír Zemina, který o tvorbě Věry Říčařové říká: “Věra citlivě rozehrává pohyby loutek a sama hraje – jak znamenitá je to herečka, umělkyně nepatrných pohybů, gest a proměn tváře na první pohled japonsky nehybné, jak subtilní, graciézní a noblesní je její hra s loutkou i na loutku.“

Událost má i mezinárodní přesah, do Nového Boru přijedou hosté z Německa a Švýcarska, což potvrzuje význam a inspirativní sílu této autorské dvojice v evropském kontextu.

Večerem bude prostupovat hudba dvou výrazných osobností české hudební scény: multiinstrumentalisty Jiřího Stivína a kytarového virtuoza Štěpána Raka. Jejich společné vystoupení nabídne jedinečné hudební setkání na pomezí improvizace a autorské tvorby.

Večer Piškanderdulá tak připomene nejen významné jubileum novoborské kulturní scény, ale především osobnosti, které zásadním způsobem ovlivnily podobu českého loutkového divadla i fotografického umění a jejichž odkaz přesahuje hranice České republiky.

Program večera:

vernisáž výstavy fotografií Jindřicha Štreita (loutky z představení Piškanderdulá)
23ks fotografií 100x70cm a 9 ks 140 x 100 cm

křest knihy Piškanderdulá (fotografie loutek od Jindřicha Štreita, kresby Věry Říčařové, grafiky Františka Vítka, úvodní text: Jaromír Zemina)

projekce filmu o Věře Říčařové a Františku Vítkovi

koncert Jiřího Stivína a Štěpána Raka
hosté z divadelní branže z Německa a Švýcarska

Prof. Mgr. Jindřich Štreit, dr. h. c. ( 1946)*

Jeden z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografů, vysokoškolský pedagog a kurátor. Dětství prožil nejprve na Valašsku, později v Těchanově v podhůří Jeseníků. Fotografii se začal věnovat během studií na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Po absolutoriu působil jako učitel a později ředitel školy na Sovinci a v Jiříkově. Od 70. let začal systematicky dokumentovat život na venkově, který se stal jeho celoživotním tématem. Jeho slavný cyklus Vesnice je svět přinesl autentické svědectví o životě českého venkova bez idealizace.

V roce 1982 byl za své fotografie a nezávislou kulturní činnost perzekuován komunistickým režimem, uvězněn a odsouzen s podmínkou. Nesměl dále vykonávat učitelské povolání a pracoval poté jako dispečer státního statku. Ani tato zkušenost jej však neodradila, naopak ještě více prohloubila jeho vnímání lidské svobody, odpovědnosti a hodnoty obyčejného života. Současně organizoval na Sovinci výstavy, koncerty a setkání výtvarníků, která měla v době normalizace mimořádný kulturní i občanský význam. Od 80. let spolupracuje s tvůrčí dvojicí Říčařová–Vítek, kdy poprvé spatřil jejich představení Piškanderdulá. Uspořádal jim výstavy i představení po celém kraji. Začalo tím jejich dlouholeté přátelství.

Po roce 1989 se Jindřich Štreit stal mezinárodně respektovanou osobností fotografie. Fotografoval ve Francii, Anglii, Japonsku, na Sibiři, v Brazílii, Maďarsku, Německu i Čečně. Významné místo v jeho tvorbě zaujímají rozsáhlé sociální cykly věnované lidem bez domova, drogově závislým, handicapovaným, nemocným, vězňům, seniorům, pracovníkům ve zdravotnictví nebo lidem na okraji společnosti i sakrální témata.

Vedle vlastní tvorby se výrazně zapsal jako pedagog. Působil na FAMU v Praze, na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a dodnes vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde ovlivnil řadu fotografů. Jeho pedagogická práce je vždy založena nejen na odbornosti, ale především na důrazu na lidskost, pokoru a etický rozměr dokumentární fotografie. Vydal 120 knih, více než 130 katalogů a uspořádal přes 1 680 autorských výstav v České republice i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách doma i ve světě, např. v The Museum of Modern Art v New Yorku, The National Gallery of Art ve Washingtonu, The Victoria and Albert Museum v Londýně, The Art Institute of Chicago, Tokyo Metropolitan Museum of Photography, v Muzeu umění Olomouc, Moravské galerii Brno, Galerii UMPRUM v Praze, The Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, George Eastman Museum v Rochesteru a dalších institucích.

O jeho životě a tvorbě vzniklo několik dokumentárních filmů: Mezi světlem a tmou, režie Jan Špáta, Na tělo, režie Libuše Rudinská, Očima Jindřicha Štreita aneb Krajina prostého muže, režie Ivo Macharáček, Fotografuj, tedy jsem, režie Lubomír Hlavsa, Martin Štoll.

Za svou práci obdržel řadu ocenění, mimo jiné Medaili Za zásluhy I. stupně, Stříbrnou medaili předsedy senátu, cenu Czech Press Photo za celoživotní dílo. Je nositelem dalších významných českých i mezinárodních poct.

Tvorba Jindřicha Štreita je založena na hluboké úctě k člověku. Jeho fotografie nejsou jen dokumentem doby, ale také svědectvím o schopnosti vidět i v nejobyčejnější situaci lidský osud, vztah, naději i sílu života.

Věra Říčařová ( 1936)*

Loutkoherečka, výtvarnice, performerka a scénografka Věra Říčařová patří k osobnostem, které zásadně proměnily podobu českého loutkového divadla druhé poloviny 20. století. Její život je příběhem oddanosti divadlu, loutce, svobodné imaginaci a pravdivosti. Její práce je nerozlučně spjatá s tvorbou řezbáře a výtvarníka Františka Vítka. Jejich svébytný umělecký svět vychází z pražkladu tradičního loutkářství, ale zároveň jej překračuje.

Tvoří mimořádný tvůrčí tandem, který vtiskl českému loutkářství osobitý „jazyk“. Oba získali Cenu Thálie 2016 za celoživotní mistrovství. Dětství Věry bylo poznamenané válkou a bolestnou ztrátou maminky v Osvětimi. Vystudovala na keramické škole v Bechyni, kde v ní učitel, nadšený divadelní ochotník, probudil zájem o herectví.

Následně studovala na loutkářské katedře DAMU. Zde ji ovlivnili pedagogové jako Erik Kolár, Otto Rödl, Jan Malík a spolužáci Jiří Srnec, Jan Švankmajer, Stanislava Neumannová aj.

Loutka pro ni není jen objekt, ale je jí partnerem. Dialogem, v němž lze vyjádřit i to, co slovům zůstává nedostupné. Loutka v jejích rukou ožívá, někdy křehce, jindy drsně, vždy však pravdivě. V roce 1977 vytvořili Věra a František autorskou inscenaci, kultovní dílo s názvem Piškanderdulá s podtitulem Josefe! Když manželé Říčařová–Vítek odmítli podepsat antichartu, museli opustit Divadlo DRAK. Hledání nových cest a nesouhlas s konvencemi je přivedlo na samostatnou dráhu s tvůrčí svobodou.

Navázali spolupráci s Theater am Faden ve Stuttgartu, hostovali v Divadle Archa, na hradě Sovinci, které bylo jedinečným centrem nezávislé kultury a disentu pod vedením fotografa a kurátora Jindřicha Štreita. K vidění zde byly výstavy, divadelní představení, koncerty, které jinde neměly obdoby. Sovinec se stal ostrovem svobody. Věra a František absolvovali také řadu cest do zahraničí (Stockholm, Antverpy, New York, Tokio, Yokohama aj.). Jejich tvorbu podporovali i kunsthistorik Jaromír Zemina.

Vedle divadelní práce se Věra Říčařová věnuje kresbě s nespoutanou imaginací a moderním pojetím. Inkoustové skvrny se mění v abstraktní kompozice, postavy lidí, zvířat, snové příběhy… Do školních sešitů spontánně zaznamenává své vidění světa a pocity.

Devadesát let zůstává Věra Říčařová věrná své životní cestě, kde spojila odvahu s pokorou, tradici s moderností a řemeslo s poezií.

František Vítek (* 14. září 1929 Brno) je český řezbář, loutkář a loutkoherec, manžel Věry Říčařové. V letech 1955–1958 působil v Krajském loutkovém divadle Radost (Brno) a v letech 1958–1981 ve Východočeském loutkovém divadle (Hradec Králové). František Vítek a Věra Říčařová jsou spoluautory loutkohry Piškanderdulá s podtitulem Josefe! Spolu se svou ženou je laureátem Ceny Thálie 2016 za celoživotní loutkářské mistrovství. V rámci udílení Výročních cen města Hradec Králové se svou ženou získal také Cenu dr. Františka Ulricha. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/

TZ Kultura Nový Bor, s.r.o./Ilona Rejholcová