Po osmdesáti letech se do Olšiny vrací život. Na kole ji můžete objevit i letos na podzim

V neděli 30. srpna 2026 uspořádal Národní geopark Ralsko vzpomínkové setkání Proměny 2026, věnované příběhu zaniklé obce a proměnám zdejší krajiny v čase. Hlavním bodem programu bylo slavnostní představení nově opravené drobné sakrální památky – jednoho z posledních hmotných svědků někdejšího života v Olšině. Nečekaným vyvrcholením setkání pak bylo objevení potomků rodiny Müllerových, která nechala pomník v 19. století postavit.

Setkání Proměny 2026 uspořádal Národní geopark Ralsko ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Etnologickým ústavem Akademie věd ČR, Libereckým krajem a Vojenskými lesy a statky ČR. Slavnostního představení opraveného pomníku se zúčastnili ředitelka Národního geoparku Ralsko Lenka Mrázová, hejtman Libereckého kraje Martin Půta a ředitel divize Mimoň Vojenských lesů a statků ČR Roman Vohradský.

Pomník ukrytý v zeleni

Příběh obnovy pomníku začal před dvěma lety nenápadným nálezem. Na kraji bývalé vševojskové střelnice Židlov ležela povalená kamenná sakrální památka, téměř celá ukrytá pod mechem a vegetací. Nebylo jasné, kdy vznikla ani jaký příběh se za ní skrývá. Národní geopark Ralsko se přesto rozhodl, že si pomník zaslouží obnovit. Opravy se ujalo Kamenictví Josef a David Novotní z Čermné, které má s obnovou památek v bývalém vojenském prostoru zkušenosti. Firma zde již opravovala například pomník padlým z první světové války v zaniklé obci Česká Novina.

„Oprava byla zpočátku velkou neznámou. Nikdo nevěděl, co všechno se objeví, až jednotlivé části pomníku vyzvedneme ze země. Navíc jsme neměli k dispozici žádnou dobovou fotografii, podle které bychom mohli pomník obnovit,“ popisuje Lenka Mrázová.

Po vyzdvižení jednotlivých kamenných částí se však objevily důležité stopy. Na pískovcových blocích byly nápisy psané azbukou, které zde zanechali sovětští vojáci, ale také datum 1871 a iniciály JK. Později se podařilo objevit také jméno Jan Klaus, pravděpodobně kamenického mistra, který pomník zhotovil.

Při obnově bylo nutné doplnit některé chybějící části sochařské výzdoby. Do horní části pomníku byl umístěn jednoduchý kovový kříž. Je možné, že původní výzdobu tvořilo sousoší Nejsvětější Trojice, její přesnou podobu však dnes již neznáme.

Černá žulová deska na čelní straně pomníku zatím zůstává prázdná. „Když jsme pomník opravovali, ještě jsme neznali jeho přesnou dataci ani to, kdo jej nechal postavit. Dnes už tyto informace máme. Do budoucna nás proto čeká ještě rozhodnutí, jaký text na desku umístit,“ dodává Mrázová.

Na opravu významně přispěl Liberecký kraj, ale také veřejná sbírka, v níž se od jednotlivých dárců podařilo shromáždit téměř 30 tisíc korun.

Archiv odhalil příběh rodiny Müllerových

Díky spolupráci s odborníky Národního památkového ústavu se podařilo historii pomníku postupně odhalit v archivních dokumentech. Podle nich nechali sousoší Nejsvětější Trojice zřídit Franz a Marie Anna Müllerovi, majitelé domu čp. 39, na základě testamentu předchozího vlastníka Wenzela Müllera. V dokumentu ze 16. července 1871 se manželé zavázali vybudovat u cesty poblíž svého domu sousoší k poctě Nejsvětější Trojice a zároveň se starat o jeho údržbu. Tento závazek měl platit také pro všechny budoucí majitele nemovitosti.

Nečekané setkání s potomky zakladatelů

Největším překvapením nedělního setkání však bylo něco, co nikdo neplánoval. Mezi návštěvníky se objevili potomci manželů Müllerových, kteří nechali sousoší v 19. století postavit.

„Najednou přede mnou stála paní, která mi říká: ‚Víte, já jsem potomek těch Müllerových, kteří sousoší nechali postavit.‘ A měla s sebou seznam čísel popisných v Olšině, která rodina vlastnila. A mezi nimi bylo i číslo 39. Bylo to jako dotek minulosti. Před akcí jsme se snažili potomky bývalých obyvatel najít, ale nedařilo se nám to. A najednou přišli přímo sem, na místo, kde jejich předkové před více než 140 lety nechali sousoší postavit,“ popisuje nečekané setkání Lenka Mrázová.

Setkání se zúčastnili také další lidé, jejichž příbuzní kdysi žili v zaniklých obcích bývalého vojenského prostoru Ralsko. Organizátoři tak získali nové kontakty na pamětníky a potomky původních obyvatel. „Velmi rádi se s nimi znovu setkáme a zaznamenáme jejich vzpomínky a rodinné příběhy. Právě tyto osobní vzpomínky totiž poměrně rychle mizí a jejich hodnota je proto obrovská,“ dodává Mrázová.

Jak se žilo v Olšině bez dostatku vody

Celý program setkání byl zaměřen na historii zaniklé obce a její krajiny. Během komentované prohlídky dnes již zarostlými místy někdejší Olšiny se účastníci setkali s odborníky z Akademie věd ČR a Národního památkového ústavu.

Jedním z hlavních témat bylo historické hospodaření s vodou, které je v Ralsku aktuální i dnes. Podmínky pro život zde přitom nebyly jednoduché. V některých místech by bylo nutné kopat studny až do hloubky kolem 70 metrů. Obyvatelé proto museli vodu přivážet či přinášet z údolí Zábrdky, případně využívat dešťovou vodu zachytávanou v rybnících, kterým se říkalo nebesáře.

„Voda byla pro život v této krajině zásadní a její získávání nebylo vůbec jednoduché. Lidé museli využívat všechny dostupné zdroje a hledat způsoby, jak vodu zachytit a uchovat. I dnes přitom řešíme v regionu podobný problém – jak hospodařit s vodou v krajině,“ vysvětluje ředitel Etnologického ústavu Akademie věd ČR Jiří Woitsch, který část komentované prohlídky vedl.

„Ralsko má mimořádnou krajinnou i historickou hodnotu. Potvrzuje to také zájem vědeckých institucí, které zde v poslední době realizují svůj výzkum a podílejí se na poznávání historie i současnosti této krajiny,“ doplňuje Mrázová.

Na jeden den znovu vznikla obec

Součástí setkání byla také provizorní kavárna „Pod olší“, která vytvořila prostor pro neformální setkávání návštěvníků.

„Jídlo a společné posezení patří k životu každé obce. I tady jsme proto chtěli vytvořit místo, kde se lidé mohou zastavit, potkat a popovídat si. Na jeden den jsme se pokusili dát Olšině něco z jejího někdejšího života,“ říká Lenka Mrázová.

Setkání doprovodilo hudební vystoupení Jana Řepky a Honzy Bartoška s písněmi věnovanými domovu, vodě a krajině. Připraven byl také doprovodný program v podobě tiskařské, land-artové, výtvarné a pískovcové dílny.

Olšina tak po desítkách let na jeden den znovu ožila. Nejen díky lidem, kteří se sem přišli setkat, ale také díky příběhům, které se podařilo znovu objevit – v archivech, v kameni i v rodinných vzpomínkách potomků původních obyvatel.

Podzimní cyklovýlet

Geopark Ralsko při této příležitosti instaloval také novou naučnou tabuli, která návštěvníkům přibližuje historii Olšiny a jejího okolí. Kdo nedělní setkání nestihl, může se na místo vydat kdykoli a příběh zaniklé obce poznat přímo v terénu. Podzimní období k takovému výletu přímo vybízí. Na kole se lze vydat po cyklotrase Stará Generálská, která prochází oborou Židlov a zavede návštěvníky až k místu bývalé Olšiny. Cestou si navíc mohou užít krásné výhledy na hrad Bezděz, vrch Ralsko i Ještěd.

Olšina tak dnes není jen připomínkou zaniklé obce. Díky obnovenému pomníku a nové naučné tabuli se stává také místem, kde mohou návštěvníci lépe poznat historii zdejší krajiny a příběhy lidí, kteří ji po generace utvářeli.

Akce se konala na území spravovaném státním podnikem Vojenské lesy a statky ČR, s. p., v prostoru Obory Židlov.

TZ/Lenka Mrázová