Jubileum fotbalu v Plavech: Mlynář hnojem místní fotbal nezničil, v Hliňáku slaví letos stovku

Nebude chybět Jarda Kužel z televizního Okresního přeboru (přesně řečeno herec David Novotný, bývalý fotbalista z Pražského přeboru). Měl by dorazit také herec a zpěvák Vojta Dyk a zazpívat klubovou hymnu.

Utkání, v němž nastoupí tým Bořka Dočkala proti výběru Plavů, začne v sobotu 16. září v půl druhé odpoledne. Pozvání na oslavy přijal rovněž hejtman Libereckého kraje Martin Půta (Starostové) a krajský radní Martin Ulvr (Starostové), oba bývalí sportovci. Pan hejtman hrál v Hrádku nad Nisou velmi slušně plážový volejbal a pan radní je spojený s fotbalem ve Studenci, odkud pochází jeden z nejlepších obránců plavské historie Milan Korotvička. Jejich setkání bude jistě vzájemně příjemné. Pravděpodobně dorazí také dlouholetý starosta Jablonce nad Nisou Jiří Čeřovský, současný náměstek hejtmana Martina Půty, bývalý juniorský světový rekordman v běhu na 110 metrů překážek a bývalý československý atletický reprezentant.

Od 16 hodin nastoupí plavské legendy proti týmu legend Liazu a FK Jablonec nad Nisou, které využijí oslav v Plavech ke svému velkému srazu. Dopoledne proběhne turnaj žáků.

Sečteno podtrženo, pokud dorazíte v sobotu 16 září po poledni na plavské hřiště V Hliňáku, určitě neprohloupíte.

Bejvávalo...

Dvě branky a před nimi dvě kupy hnoje. Psal se rok 1933 a na fotbalové hřiště v Plavech je navezl mlynář Bachtík. S fotbalovým klubem se totiž nedomluvil na propachtování louky a spor vyřešil velmi svérázně. Chlévskou mrvou znemožnil odehrání mistrovského utkání.

Plavský SK místo oslav 10. výročí založení musel znovu hledat v krásném, ale úzkém údolí řeky Kamenice nové místo, kde by mohl trénovat a hrát své zápasy.

V roce 1923, kdy se fotbalový klub zrodil na schůzi v hostinci U Tomšů, našel útočiště na Ostrově, travnatém pozemku v majetku firmy Liebieg. FK žil z příjmů z tanečních zábav či z drobných darů mecenášů. První dekáda však byla plná zvratů a bojů o přežití, což vyvrcholilo Bachtíkovou hnojovou válkou.

„Naštěstí se našli čtyři majitelé louky V Hliňáku, sedlák Stanislav Morávek, hospodský Morávek, sedlák Prousek a továrník z plavské textilky František Brůna,“ říká Věra Mužíčková, bývalá plavská starostka a vnučka sedláka Stanislava Morávka, jež vyrůstala ve stavení přímo nad hřištěm. „Pronajali fotbalistům své pozemky pod vysokou strání u železniční tratě, kde začalo vznikat nové hřiště.“

Na louce se dokonce rozkládala mokřina s rybníčkem. Dělníci ho museli zavézt. Peníze na výstavbu hřiště poskytl tovární František Brůna, zapálený sokol a mecenáš tělovýchovy v Plavech, díky němuž vyrostla ve dvacátých letech za pouhý rok nádherná sokolovna. SK Plavy otevřel nové hřiště v létě 1934. Premiérou se stalo derby s FK Velké Hamry s výsledkem 2:3. V sezóně 1934/35 hrálo v Plavech áčko 1. B třídu slavné Pelikánovy mladoboleslavské župy a dokázalo porazit Novou Paku, Rapid Horní Růžodol nebo Velké Hamry. V Plavech bylo i béčko a staří páni.

Na hřišti V Hliňáku působí klub dodnes. V padesátých letech bohužel zanikl v Plavech dospělý fotbal, áčko se rozpadlo a prapor klub nezplihl jen díky žákům a dorostencům. V roce 1973 však na popud Vladimíra Nesvadby, jehož strýc i otec nastupovali za Plavy již před druhou světovou válkou, došlo k obnově ‚mužstva chlapů‘.

„Nebylo jednoduché dát mužstvo dohromady. Několik nás přestoupilo z Velkých Hamrů, k fotbalu se vrátili chlapi po třicítce jako Petr Brezar starší nebo Gustav Harik starší, ale třeba i vysokoškolák Láďa Stěhula,“ vzpomíná Miroslav Kudrnáč, který se po ukončení fotbalové kariéry stal předsedou celé tělovýchovné jednoty. První zápas po více než dvaceti letech zvládlo áčko ve Velkých Hamrech s místním béčkem velmi slušně, za remízu 1:1 získala bod. Sestava byla Zurčín – Novák Jaroslav, Čech Jan, Brezar Petr starší, Novák Jan – Kudrnáč, Nesvadba, Stěhula – Kuch, Svigoň, Peukert. Střídali Harik starší a Novák Petr.

Ve své třetí sezóně v okresním přeboru Plavy postoupily do krajské 1. B třídy, kde vydržely dva roky. Spadly z 8. místa kvůli nesmyslné reorganizaci soutěží. Do kraje se vrátily v roce 1986, ale pouze na rok. Po mimořádné sezóně 1988/89, kdy v jabloneckém okresním přeboru získaly 49 bodů z 52 možných a měly skóre 102:19, přišel postup do 1. B třídy. Z ní šly Plavy okamžitě do 1. A třídy. Následoval nešťastný postup, v němž sehrála svou roli i nepřízeň rozhodčích a šokující prohra favorizované Sosnové se Stráží nad Nisou v posledním kole. Stráž vyhrála venku 4:2 a udržela se na úkor Plavů.

Od sezóny 1991/92 drží Plavy 1. B třídu. Což znamená, že krajské soutěže neopustila obec s 1200 obyvateli již 34 let. Obnovení dospělé kopané v Plavech znamenalo i rozvoj stadionu v Hliňáku, obklopeného ze dvou stran mezemi porostlou krásnou zelení.

Poslední drny zmizely po velké rekonstrukci trávníku v roce 1985, v první polovině 70. let přestala jako šatny sloužit vyřazená tramvaj či plechová bouda. Vyrostly nejprve menší kabiny, v roce 1982 k nim přibyla přístavba s velkou šatnou, klubovnou, sprchami saunou a bazénkem.

Letos, kdy si fotbalový klub TJ Sokol Plavy připomene 100. výročí založení, proběhla významná obnova vnitřku kabin. Oslavy naplánované na sobotu 16. září 2023 tak proběhnou ve vylepšeném areálu, kam patří ještě tenisový a volejbalový kurt a menší hřiště s umělkou.

Dopolední program obstará turnaj pro začínající mladé fotbalisty, odpoledne připadne dospělému fotbalu. „Nejdřív nastoupí naše áčko, promíchané se starou gardou, proti týmu bývalého reprezentanta Bořka Dočkala a jeho kamarádů,“ uvádí předseda plavské tělovýchovné jednoty Martin Makovec. „Pak nastoupí naši ‚staří páni‘ proti staré gardě Jablonce, která naše oslavy využije k velkému setkání borců, kteří nastupovali za Liaz i FK Jablonec v uplynulém půlstoletí.“

Plavy zvou na sociálních sítích i v médiích všechny své bývalé hráče i fanoušky, všem se postarají o bohaté občerstvení, připraví soutěže pro děti o ceny. Pořadatelé oslav 100. výročí založení klubu věří, že jim počasí bude přát, ale počítají i s mokrou variantou a vedle hřiště postaví velké stany s posezením.

„A samozřejmě dodržíme odvěkou tradici. Před deseti lety jsme si připíjeli na minulost, současnost i budoucnost plavského fotbalu devadesáti štamprličkami zelené (peprmintový likér), stovku oslavíme samozřejmě sto štamrpličkami,“ upozorňuje Věra Mužíčková.

Za organizační výbor Martin Makovec, předseda TJ Sokol Plavy

Jak to bylo s plavskou hymnou? Její kořeny prorůstají až do první republiky

Už za první republiky se zrodila současná plavská hymna Vzhůru hlavu, vždyť jsme z Plavů. Měla stejnou melodii, ale poněkud jiná slova.

„O plavské hymně nám řekl pan Ladislav Kavalír ze Zlatníků, náš velký fanoušek. V Plavech hrál fotbal dávno před námi,“ říká jeden fotbalistů, kteří v roce 1974 obnovili v Plavech ‚chlapský‘ fotbal. Nepřeje si být jmenován, poněvadž je velmi skromný a obává se, aby si lidé nemysleli, že chce vyzdvihovat své vlastní zásluhy na úkor jiných.

„Pan Kavalír patřil mezi naše skalní fanoušky s Jindřichem Nesvadbou, který chodil na zápasy v obleku. Na mezi nad hřištěm nikdy nechyběl ani Viktor Stránský. Fotbal v Plavech byla dřív opravdu událost,“ uvádí plavský fotbalový veterán. „Pan Kavalír nám řekl, jakou měli kdysi v Plavech fotbalovou hymnu, a právě z ní vznikla současná slavná plavská fotbalová hymna. Začátek ‚Vzhůru hlavu, vždyť jsme z Plavů‘ měla původní hymna stejná, ale pokračovala jinak.“

Ve staré hymně byly rýmy: ‚Hip, zdar, sportovci, zapějme sobě, míč nám zahučí v každičké době, jen podle chuti chceme fotbal hrát a jen pro legraci holky milovat, kdo chce s námi fotbal hrát, musí dobrou mušku mít, aby mohl za Plavy k boji nastoupit.‘

Autoři současné hymny celý text od svých předchůdců nepřevzali. „Zdálo se nám to takové prvorepublikové, moc jako ze starých časů,“ vysvětluje pamětník obnovení plavského ‚áčka‘. Nakonec se mužstvo z roku 1974 shodlo na jednoduchém, ale krásně úderném textu: ‚Vzhůru hlavu, vždyť jsme z Plavů, my děláme Plavům slávu! Plaváci, Plaváci, to jsou známí sportovci. Ve dne spíme v noci bdíme, nikoho se nebojíme, Plaváci, Plaváci, to jsou známí sportovci. Šup ho tam, už je tam!‘

Dlužno dodat, že nejsou příliš známé případy, aby se nějaký jiný klub ze širokého okolí mohl pyšnit podobně povedenou hymnou. Zněla a stále zní nejen po výhrách plavského mužstva. Hráči, funkcionáři, fanoušci a fanynky ji zpívali také při rozlučkách se svobodou nebo se sezónou. Slyšeli ji i návštěvníci sportovních plesů. ‚Vzhůru hlavu…‘ se rozléhalo rovněž na zimních soustředěních v Krkonoších, například u bufetu Na Ručičkách nebo na Vosecké boudě.

V sedmdesátých letech znělo ‚Vzhůru hlavu!‘ nejčastěji v plavské restauraci Kočovna, kde vládl kulaťoučký hospodský Ladislav Obšil a jeho milá paní. „Po zápasech jsme chodili jedině na Kočovnu. Byl to náš svatostánek. Láďa Obšil nás dal do místnosti dozadu, dali jsme si vždycky sekanou, pivo a někdy se složili na flašku rumu. Ale hlavně jsme se pobavili jsme o fotbale a zazpívali si,“ vzpomíná náš anonymní, ale ochotný zdroj informací o historii plavské kopané.

Partě v Plavech tehdy prospívalo, že v ní byl výborný kytarista Láďa Stěhula a skvělý zpěvák Láďa Hoření. Na Kočovně zpívali fotbalisti jednu písničku za druhou a celá hospoda burácela s nimi. A když se na Kočovně zavřelo, šli hlavně mladí svobodní kluci občas ještě na Hamrska na zábavu.

‚Koncerty‘ na Kočovně zahajované hymnou skončily bohužel na přelomu sedmdesátých a osmdesátých poté, co z ní odešli manželé Obšilovi a nahradili je manželé Karnetovi. Hostince si hleděli pramálo a fotbalisté raději poseděli nad sudem a kytarou přímo v nových kabinách. Své guláše jim tehdy vařil Láďa Hoření. Byly stejně dobré jako jeho zpěv.

as