Krakonoš má chránit Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci

78. ročník tradiční slavnosti symbolicky uzavírá zimní sezonu v Krkonoších.

Vrchol celé akce bude patřit samotnému příjezdu vládce Krkonoš – Krakonoše, který každoročně přiláká do Harrachova návštěvníky z celé republiky.

Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci.

Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví němečtí horalé původně jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat) podle pověsti vydané Johannem Karlem Augustem Musäem v jeho sbírce Volksmährchen der Deutschen (1782–1786). Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě Krkonošská kleč (1824).[1] Toto jméno nejspíše pochází, stejně jako název horského hřbetu, od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios

Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík, ale dokáže se převtělit v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.[zdroj?]

První vyobrazení Krakonoše pochází z Helwigovy mapy Slezska z roku 1561.[2]

V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15. a 16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.

Z ústního podání do písemnictví vstoupil Krakonoš rokem 1618. Pražský helvetský kněz Havel Žalanský o něm napsal ve svém spisku O zlých anjělích neb ďáblích. Také další vzdělaný kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce Králové, ve svém díle Miscellanea historiae regni Bohemiae z roku 1679 líčí Krakonoše (Ribenzalla) jako strašidlo, zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana.[1] Největší zásluhy na rozšíření legendy má však patrně univerzitní profesor, spisovatel a básník Hans Schultze, píšící pod pseudonymem Johannes Praetorius (1630–1680), který jej popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii. Novodobým vyobrazením Krakonoše jakožto vousatého, vysokého a silného horala je také inspirován večerníčkový seriál Krkonošské pohádky z roku 1974.

V Trutnově se uprostřed centrálního Krakonošova náměstí nachází Krakonošova kašna s jeho sochou z roku 1892 a v místním pivovaru Krakonoš vaří i stejnojmenné pivo. Větší množství chat a penzionů v celém regionu má rovněž po Krakonošovi své jméno. Figurky, sošky, plakety a další různá vyobrazení Krakonoše jsou neodmyslitelným symbolem Krkonoš a také typickým krkonošským suvenýrem.

Již od roku 1909 existuje tradice stavby Krakonošovy sochy ze sněhu na náměstí v Jilemnici.

lo s využitím https://cs.wikipedia.org/