Zemřel direktor, politik, pedagog a sbormistr Pavel Žur (57). Jabloneckému divadlu začal šéfovat ve 33 letech

Narozen 1966, absolvent Gymnázia u Balvanu, následně vystudoval na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. L., od roku 1992 sbormistr DPS Vrabčáci, v roce 1999 se stal ředitelem Městského divadla Jablonec nad Nisou. Zastupitelem města je od roku 1998, v roce 2018 kandidoval za stranu Nová budoucnost pro Jablonec.

Čemu se v komunální politice věnujete?

Tím, že jsem povoláním učitel, vedu DPS Vrabčáci a od roku 1999 jsem ředitelem Městského divadla Jablonec, mám velmi blízko k odvětvím s tím souvisejícím. Snažím se prosazovat podporu zejména živé kultury a myslím, že v minulých letech se nám podařilo nastavit rozumná pravidla, která subjektům umožní získávat různé dotace a granty. Úzký vztah mám nejen ke školství, ale i k sociální problematice a sportu. Také jsem jedním z oddávajících, a to mě velmi baví.

Jste vystudovaný pedagog, jaká aprobace?

Hudební výchova, i když jsem ji studovat původně nechtěl. Avšak moji rodiče nechali ve městě poměrně velkou hudební stopu. Učili na tehdejší „lidušce“, maminka Ludvika byla klavíristkou, tatínek Joachym byl varhaník a sbormistr pěveckého sboru Jizeran. Od malička jsem hrál na různé nástroje, jezdil na soutěže, ale to, že půjdu na hudební obor, mě nenapadlo, to mi bylo tak nějak „nařízeno“.

Učil jste po škole?

V roce 1990 jsem nastoupil do ZŠ Mozartova a v roce 1992 jsem na popud tehdejšího ředitele Jiřího Pecháčka založil DPS Vrabčáci. Postupně jsme jezdili na soutěže a koncertovali s osobnostmi české kultury. Největším projektem se stal koncert v roce 1998 s Petrem Dvorským a Lucií Bílou. Podařilo se mi oslovit sponzory a partnery, čímž jsem si dokázal, že podobné akce umím produkovat. Byl to tehdy pěkný koncert a začátek mojí další životní éry.

Další etapou byl post ředitele v divadle?

Přesně tak, v roce 1999 jsem se ve 33 letech přihlásil na konkurz ředitele Městského divadla v Jablonci. Ten jsem vyhrál a 1. dubna se stal nejmladším ředitelem divadla v republice. Postupně jsem se učil nové řemeslo manažera a myslím, když se ohlédnu zpět, že divadlo patřilo a stále patří mezi úspěšné stánky Thálie v republice. Máme v divadle skvělý tým lidí, nabídka představení je velmi pestrá a diváci k nám stále velmi rádi chodí.

Na co jste pyšný?

Toho je více. Jsem hrdý zejména na ty koncerty světových es – Magdalény Kožené, Petra Dvorského, Evy Urbanové a Štefana Kocána. Jezdí sem i významní umělci české kultury. Pyšný jsem i na sbor Vrabčáci, se kterým jsme byli pětkrát v Mexiku a dvakrát byli nejlepším sborem v rámci ČR.

Je patrné, že hudba je vaše vášeň, máte i jiné aktivity?

Hudba jistě převládá, navíc nás provází takřka na každém kroku. Ale kromě ní mám moc rád pěkné filmy, blízko mám i ke sportu. Pravidelně chodím cvičit do fitka.

Jak vnímáte současný Jablonec?

Jako město, které má úžasnou historii a objekty, kterými se můžeme velmi pyšnit. Myslím si, že jsme v době Rakouska-Uherska a první republiky patřili k nekrásnějším městům vůbec. Samozřejmě architektura socialismu zde zanechala jistou stopu, ale i to jakou, určí historie. A k současnosti? Mrzí mě, že se tady poslední čtyři roky zastavil rozvoj města a spí. Částečně to přisuzuji době kovidové, a také špatné atmosféře ve společnosti. Myslím, že by se lidé měli spojit a pozitivně pracovat na rozvoji a rozkvětu města.

Co konkrétně vám vadí?

Na to je snadná odpověď. Infrastruktura a tranzit města. Ten je tristní, bez ohledu na počet uzavírek. Měli bychom si vzít příklad třeba z Hradce Králové a pokusit se průjezd městem zjednosměrnit. Velký problém je „oživení“ města. Každé volební uskupení to má ve svém volebním programu, ale podívejte se, co se za čtyři roky stalo. Nic. Stejně tak každý chce změnit prostředí u přehrady, která je živoucím srdcem a centrem města. Za 24 let, co jsem v politice, se ale prakticky nic nezměnilo.

Jaký je Pavel Žur?

Je to praktik i snílek, kreativní člověk se srdcem na dlani. Je to člověk, který má rád život a lidi. Je přátelsky nastavený, otevřený, ale i neústupný. Pokud mu někdo zkříží cestu, je pro něj vyautován, i když to není vždy, z pohledu politika, rozumné. Je jablonecký rodák a člověk, kterému nikdy nebude život v Jablonci lhostejný, zároveň je schopen se domluvit a spolupracovat.

Autor: Jiří Endler, zdroj: Jablonecký měsíčník 6/2022