Dětřichov na Frýdlantsku: památky, úzkokolejka i dva pomníčky

Prastará zemědělská obec Dětřichov ležící pří říčce Olešce je prvně zmiňována již roku 1381. Rozprostírá se v malebném údolí nejzápadnějšího cípu Jizerských hor, ohraničená z jihozápadní strany Kančím vrchem a Vysokým, na severu o poznání nižším Ptačím vrchem. Její původní název Dittersbach je odvozen od vlastního jména Dittrich a pochází patrně z doby kolonizace této části Frýdlantska.

„Dětřichov je první z obcí, na které narazíte, když přejedete Albrechtické sedlo směrem na Frýdlant. Určitě stojí za to, abyste z hlavní silnice odbočili a zastavili se tu,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.

Návsi vévodí nejstarší památka obce, kostel sv. Anny, prvně zmiňovaný roku 1409. Byl několikrát přestavován, svou nynější podobu získal ke konci 19. století. Bývalé hospodářské sídlo v sousedství nesoucí číslo popisné 1 našlo nové uplatnění jako dům s pečovatelskou službou.

Obecní úřad stejně jako základní a mateřskou školu se nalézá v těsné blízkosti kostela. V centru obce se nachází také bývalá mechanická tkalcovna C. A. Preibische. Ze tří továrních komínů se dodnes dochoval ten nejvyšší, 65 metrů vysoký, jenž býval svého času nejvyšším v Horní Lužici. Poblíž komína stojí Pamětní kříž zakladatele firmy Carla Augusta Preibische, který po jeho smrti nechali vystavět zřejmě jeho synové Carl Reinhard a Carl Gustav na otcovu památku. Továrna je dnes z části využívána na výrobu pelet, jako skladové prostory a funguje tu i malý autoservis.

Pod dětřichovským hřbitovem při čp. 223 se dochoval kousek úzkokolejné trati Heřmaničky, která od roku 1900 spojovala Dětřichov s Frýdlantem a Kunraticemi. Druhá větev pokračovala dále do sousedních Heřmanic. Roku 1976 byl provoz na trati definitivně ukončen.

V obci je i několik ukázek původní hrázděné architektury, tou nejcennější a zároveň i kulturní památkou je hrázděný statek číslo 67. Ten má na rozdíl od jiných dochovanou hrázděnou i obvodovou zeď, kterou je ohraničen.

V Dětřichovském polesí se nalézají dva významné pomníčky. Při lesní cestě Maiksnerce je to pomníček kočího Součka a manželů Hubových. Kočí Souček tragicky zahynul v lednu 1959 při svážení dřeva. Hajný Hub, jeho žena a hospodyně byli zavražděni po konci války z 9. na 10. května 1945 ruskými agresory. Hájovnu poté zapálili a její torzo dodnes ukrývá vzrostlý les.

Při Krmelcové cestě se nachází pomníček clam-gallasovského polesného Franze Malika, který zde byl v listopadu roku 1870 zavražděn pytlákem, který jej smrtelně zranil sekaným olovem. Fořta nalezli druhého dne a přenesli jej právě do výše zmíněné hájovny, kde v odpoledních hodinách zemřel.

LK/Jan Mikulička