Místní producenti zařadili do svého výrobního sortimentu natrvalo roušky

ARTEP působí na trhu od roku 1992, nabízí pracovní oděvy pro dělníky ve strojírenství a stavebnictví, šije ale oblečení i pro zdravotníky nebo potravinářský průmysl. V době pandemie poptávka po oblecích klesla, naopak chyběly plátěné roušky. "V jednu dobu jsme šili jen ty roušky, o nic jiného zájem nebyl," řekla Dočekalová.

V jablonecké firmě jich ušili kolem 8000 pro nemocnici a také pro obce a města. "Šili jsme také obleky pro zdravotníky, takže jsme v době koronaviru měli docela dost práce," doplnila předsedkyně družstva, které zaměstnává zhruba dvě desítky pracovnic. Za stahovací plátěnou ústenku si účtují 59 korun a dodávají do nich i nanofiltry.

Plátěné roušky začal v době pandemie nabízet i Miroslav Míšek z Liberce, jehož firma Adom se specializuje na dětské a outdoorové oblečení a nabízí i zdravotní pomůcky. "Chtěl jsem hlavně vyjít vstříc známým a seniorům, kteří je nikde nemohli sehnat," řekl ČTK majitel firmy. Ušil jich několik stovek a dál je na objednávku nabízí. Za roušku si účtuje 60 korun a dodává také nanofiltry, které se do nich kvůli zvýšení účinnosti vkládají.

Textilní výroba bývala v minulosti v Libereckém kraji klíčovým odvětvím, i když většina firem skončila, stále má v kraji práce s textilem tradici. Do výroby plátěných roušek se tak v době koronaviru zapojily stovky jednotlivců i řada šicích dílen. Šili je studenti textilní průmyslové školy v Liberci, na střední škole v libereckých Kateřinkách, ale také na Technické univerzitě v Liberci.

Právě z liberecké univerzity přišel nápad vkládat do plátěných roušek vložku z nanovlákenné vrstvy, která dokáže zachytit přes 90 procent virů a tím zvyšuje účinnost roušek na úroveň masek FFP2. Liberecký kraj jimi zásoboval i hasiče, policisty, řidiče ve veřejné dopravě nebo pracovníky v sociálních službách.

čtk