Štybar, Ježek, Šimůnek i Ullrich v jednom pelotonu. European Peace Ride spojil přes 200 cyklistů ze tří zemí

A právě uvnitř pelotonu dostávají slova jako ohleduplnost, respekt a vzájemná podpora velmi konkrétní podobu. Když některému z jezdců v kopci docházejí síly, ostatní jej přidrží za záda a pomohou mu držet tempo. Koordinátoři jednotlivých skupin, takzvaní Capitanos, hlídají, aby se více než dvousetčlenná skupina neroztrhala. A když je potřeba rychle doplnit energii, během jízdy putují pelotonem třeba i gumoví medvídci.

Díky tomu mohou vedle sebe jet lidé s velmi rozdílnou výkonností i zkušenostmi – od bývalých profesionálních cyklistů přes amatéry až po para sportovce.

„Na European Peace Ride se mi líbí právě to propojení s lidmi, kteří mají podmínky těžší než my ostatní. V pelotonu funguje ohleduplnost a respekt a každý ví, že se může spolehnout na pomoc ostatních. Pavlínina odvaha rezonovala celým pelotonem,“ říká Radomír Šimůnek o para cyklistce Pavlíně Vejvodové.

Závodní instinkt ale nemusel zůstat doma úplně. Na dvou místech se společný peloton na chvíli proměnil v závodní pole. První příležitostí byla vrchařská prémie z děčínského Jalůvčí na Sněžník, druhým pak tradiční souboj na legendární „stěně“ v Meerane, který se odehrál za bouřlivé podpory místních obyvatel. Po projetí cílem se ale znovu čekalo na ostatní a pokračovalo se společně.

Jeden peloton pro mistry světa i ty, kteří se na něj teprve připravují

Vedle vítěze Tour de France Jana Ullricha, mistrů světa nebo bývalých profesionálů se do stejného pelotonu postavily i ženy, které se na podobnou výzvu připravovaly několik měsíců. Devět účastnic projektu Females4Ride začalo pod vedením trenéra European Peace Ride trénovat už v únoru a příprava se postupně stala součástí každého jejich dne.

Pro řadu z nich přitom nebyla výzvou jen fyzická náročnost tréninku. Jsou to ženy s rodinami a dětmi, které musely pravidelnou přípravu vměstnat mezi práci a každodenní rodinný život. Bez podpory partnerů a blízkých by podle nich tak intenzivní několikaměsíční příprava nebyla možná.

Females4Ride tak ukazuje další rozměr European Peace Ride: peloton nemá být uzavřeným světem výkonnostních cyklistů. Má vytvářet prostor i pro ty, kteří se na podobnou výzvu musí postupně připravit a možná by si na ni sami ještě před několika měsíci netroufli. Na startu tak nestálo jen devět připravených cyklistek, ale do jisté míry i jejich rodiny a blízcí, kteří jim po celé měsíce vytvářeli prostor, aby se tam vůbec mohly dostat.

Jedna z nejsilnějších ukázek toho, co znamená pravidlo „nikdo nezůstává pozadu“, přišla během druhé etapy. Českou účastnici po náročné etapě s 2 362 nastoupanými metry postihla krize – podle jejích slov jí ztuhly nohy i ruce a sama už tempo pelotonu nedokázala udržet. V jednu chvíli jí proto pomáhali hned dva jezdci současně, německý cyklista a rakouský ultracyklista a čerstvý mistr světa Lukas Kaufmann. Peloton ji ani na chvíli nenechal za sebou a do Drážďan pokračovali společně.

Dvě trasy, jeden cíl

Myšlenka společné jízdy letos dostala ještě jednu podobu. Ve stejný den jako European Peace Ride vyrazila ze Žitavy také osmnáctičlenná skupina projektu „Entspannt. Vorwärts. Inklusiv.“ organizace SFZ-Gruppe. Lidé s postižením i bez něj absolvovali během tří dnů vlastní, přibližně 200 kilometrů dlouhou trasu přes Bad Schandau, Drážďany a Freiberg do Chemnitzu. Jeli na klasických kolech, tandemech, speciálních kolech i rikše.

Oba pelotony se vydaly jinými cestami a v jiném tempu, spojovala je ale stejná myšlenka – překračovat hranice nejen mezi zeměmi, ale i mezi lidmi. Pro SFZ-Gruppe byla jízda způsobem, jak ukázat, že lidé s různými schopnostmi a potřebami mohou být přirozenou součástí společného zážitku.

Po třech dnech se obě cesty symbolicky spojily v Chemnitzu. Inkluzivní peloton se připojil k účastníkům European Peace Ride a společně absolvovali závěrečný okruh na stadionu u Jutta-Müller-Eissportzentrum.

Tři země, jeden peloton

European Peace Ride odstartoval v pátek v Žitavě, odkud první etapa vedla přes polskou Leśnou do Liberce. V sobotu pokračovali cyklisté z Liberce do Drážďan a v neděli absolvovali závěrečnou etapu do Chemnitzu. Celkem ujeli přes 500 kilometrů a nastoupali více než 6 000 výškových metrů.

Více než dvě stovky jezdců byly na cestě nepřehlédnutelné i díky zeleným dresům. Mezi účastníky se proto rychle ujalo, že European Peace Ride „jede na zelenou“. A nejen podle barvy. Peloton se pohybuje za policejního doprovodu a při jeho průjezdu je doprava řízena tak, aby skupina zůstala pohromadě. Na některých křižovatkách tak pokračuje společně i ve chvíli, kdy by jednotlivé cyklisty za běžného provozu zastavila červená.

Stejně důležité jako společná jízda je ale i to, kudy peloton vede. Trasa propojuje sousední regiony Německa, Česka a Polska a cyklistika se stává prostředkem pro setkávání lidí, kteří by se jinak často nepotkali.

European Peace Ride tím navazuje na odkaz někdejšího Závodu míru, ale interpretuje jej pro současnou Evropu. Nejde o soupeření mezi zeměmi, ale o pospolitost mezi sousedy, vzájemnou důvěru a schopnost spolupracovat přes hranice. Letos tuto vazbu připomněla také závěrečná etapa přes legendární „stěnu“ v Meerane, jedno z ikonických míst historie Závodu míru.

A cesta má pokračovat dál. V roce 2027 plánuje European Peace Ride trasu z Chemnitzu přes Prahu a České Budějovice až do Vídně. Symbolickými body dalšího ročníku by se měly stát německé velvyslanectví v Praze a sídlo OSN ve Vídni.

Ambice projektu přitom sahají ještě dál. Pokud Německo uspěje se svou kandidaturou na Grand Départ Tour de France 2029, mohl by se European Peace Ride stát součástí doprovodného programu a v předstihu projet tři etapy plánované trasy. O pořadateli Grand Départ by mělo být rozhodnuto na začátku roku 2027.

Spolupráce nekončí sesednutím z kola

Přeshraniční rozměr European Peace Ride nekončí u sportu. Ještě před pátečním startem cestovali cyklisté společně se zástupci firem, institucí a veřejné správy speciálně vypraveným vlakem z Chemnitzu do Žitavy. Během cesty probíhal hospodářský dialog zaměřený na navazování nových kontaktů a spolupráci mezi sousedními regiony.

Osobní setkávání, společný zážitek a ochota spolehnout se jeden na druhého jsou pro European Peace Ride stejně důležité jako samotná jízda.

„Sind Sie bereit? – Jste připraveni? Tuhle otázku pokládám jezdcům před startem, ale pro mě znamená mnohem víc než připravenost ujet další etapu. Jsme připraveni držet při sobě, důvěřovat si a respektovat jeden druhého, i když jsme každý jiný? Jsme připraveni chránit to, co nás v Evropě spojuje? European Peace Ride ukazuje, že to jde. V pelotonu nerozhoduje, odkud jste, jak jste rychlí nebo jestli potřebujete pomoc. Důležité je, že jedeme společně,“ říká zakladatel European Peace Ride Kai Winkler.

European Peace Ride tak po více než 500 kilometrech skončil stejně, jako začal – bez jediného vítěze. Protože smyslem nebylo někoho porazit, ale dojet společně.

TZ/Tereza Makaloušová