Chtěl bych pokračovat, stále mám chuť, říká Šmíd. Teď ho nejvíc mrzí, že se mu nepovedlo vycestovat do Calgary za rodinou

Ladislav Šmíd se připravoval před letošní sezónou v Edmontonu se skupinou Simona Bennetta, který dříve pracoval jako kondiční trenér u zámořského týmu Edmonton Oilers. „Trénovali jsme pětkrát týdně tři a půl hodiny. Někdy to byl extrém, ale nemohl jsem si to vynachválit. Dohromady nás tam bylo sedm nebo osm kluků z NHL, AHL nebo Evropy a postrkovali jsme se výš. Jeden zvedl nějakou váhu, druhý se ho snažil překonat. Stejně to fungovalo i na ledě. Byl jsem ve skupině suverénně nejstarší a mladí si dělali srandu, že jsem fotr,“ usmívá se Ladislav Šmíd.

Příprava se vyplatila a hráč s číslem pět si mohl připsat rekord nejvytěžovanějšího muže extraligy. „Záleželo, jaká byla situace. Když jsme vedli, nebo prohrávali o gól, trenéři mě víc využívali. Do toho jsem hrál přesilovky a oslabení,“ cení si důvěry koučů zkušený obránce. „Někdy mi docházely síly a neměl jsem tu správnou jiskru. Občas jsem se nestačil ani vydýchat, ale skočil jsem zpátky na led. Jste v tranzu, soustředíte se na hru a nevnímáte to.“

Hra o titul se kvůli pandemii musela zrušit, i proto nemohl lídr Bílých Tygrů naplno zužitkovat celoroční přípravu. „Dlouhé měsíce jsme makali, abychom se dostali do play-off z nejlepší možné pozice. A když mělo přijít ocenění sezóny, stane se tohle. Lidské životy jsou důležitější než nějaký hokej, ale v koutku duše to mrzí,“ smutní nad ukončením letošního ročníku.

Po zrušení vyřazovacích bojů se Šmídovi nepovedlo vycestovat do Calgary za rodinou. „Byl jsem naštvaný, že extraligu nezrušili o pár dní dříve. Měl jsem letět z Frankfurtu, jenže den před odletem mi let zrušili. Ačkoli jsem se to ještě snažil obtelefonovat, tak to bylo zbytečné. Jiné spoje byly vyprodané nebo také zrušené. V Kanadě teď manželka jede sama na vlastní triko a chtěl bych jí pomoct,“ přeje si starostlivý otec.

Místo toho, aby si užíval dřívějšího volna s rodinou, tak tráví svůj volný čas kolem svého domu. „Snažím si udržovat nějakou rutinu. Cvičím, dopoledne zvedám nějaké váhy a po obědě jdu na chvíli ven.“ Zkušený bek nikdy nebyl na sociální sítě, nicméně přiznává, že je to jediná možnost, jak se vidět s nejbližšími a kamarády. „Třikrát denně volám přes Facetime do Kanady, abych se viděl s dětmi a manželkou, nepotkal jsem se s nimi od ledna. Abych se nenudil a odreagoval se, tak občas udělám nějakou výzvu, kterých teď po internetu frčí mnoho,“ směje se.

Urostlý obránce působí po návratu z NHL v Liberci už třetí sezónu. „Myslel jsem, že po tomhle ročníku ukončím kariéru. V nejbližších dnech ale budu jednat s Libercem a věřím, že se dohodneme. Chtěl bych pokračovat. Mám pořád chuť, jenže teď je tam více proměnných. Děti půjdou do školy a nevím, jak často jim povolí létat do Česka,“ svěřil se Ladislav Šmíd.

Než se před pár lety vrátil do Liberce, mohl v dresu Calgary odehrát 600. utkání v NHL. Tento milník mu však překazila operace krční páteře, která ho z profesionálního hokeje vyřadila skoro na celé dvě sezóny. „Tehdy jsem byl připravený s hokejem skončit, vlastně jsem kariéru na rok a půl i ukončil. Když se ale objevila naděje, že bych mohl hrát, šel jsem do toho. Byl jsem docela nervózní, pár lidí z mého okolí bylo i skeptických, že bych se měl vrátit. Ale hokej je jako jízda na kole, nezapomíná se. Jen to trochu trvá déle,“ tvrdí jeden z tahounů Liberce, jenž to chtěl několikrát vzdát. Vždy si ale vzpomněl, co se naučil od otce: „Když vám něco nejde nebo slyšíte, že to nezvládnete, o to víc zapnu a chci to zlomit.“

www.hcbilitygri.cz