Člověk je stále emočně takovej mrtvej, přiznal Filip Zorvan po výhře v severočeském derby

Pomohl si k vítězství v derby svým dvanáctým ligovým gólem. Kolik z nich bylo ještě hlavou?

Ještě jeden byl předtím taky. To bylo ještě v Karviné proti Budějovicím a tam to bylo těžší. Tohle nešlo úplně nedat, protože to bylo fakt zblízka. Šlo mi to hezky proti hlavě a Koubas (Koubek) se přesouval, takže stačilo to jen dát do protipohybu, a to se naštěstí podařilo.

Poté přišla gólová oslava se schovaným míčem pod trikem. Očekáváš další přírůstek do rodiny?

Je to tak. Doteď to nikdo nevěděl, jen nejbližší rodina. Nedařilo se mi skórovat na hřišti, tak jsem skóroval aspoň doma (úsměv). Takže se to podařilo a jsem rád, že aspoň v téhle pro nás těžké týmové situaci jsem to ani nemohl nikde říct. Jsem rád, že už to ze mě trošku spadlo a že se o tu radost můžu normálně podělit i s klukama.

Převládá v tobě stále velké zklamání po finálové porážce?

Člověk je ještě pořád takovej emočně úplně mrtvej. Prostě není lehký to zpracovat. Přijel jsem po poháru domů a do tří nebo do čtyř jsem koukal do stropu. Nemohl jsem usnout. Ve čtvrtek jsem si došel jen dvakrát dolů pro jídlo, jinak jsem vlastně neopustil postel. A v pátek do tréninku to bylo prakticky stejný. Byl jsem úplně mrtvej a v hlavě mám furt to obrovské zklamání, protože se to hrálo tam, kde jsem vyrůstal. Když jsme jeli na zápas, vybavovaly se mi všechny ty vzpomínky z Hradce. Říkal jsem si, že bych to hrozně chtěl dokázat. Bylo tam spousta známých. Spoustě lidí jsem ještě ani neodepsal, protože ani nevím, co bych jim napsal. To zklamání tam prostě stále je a myslím si, že jen tak nezmizí. Život i fotbalový život pojedou dál, ale tohle byla taková kaňka a darda, kterou jsem ještě nedokázal úplně zpracovat.

Už jste dokázali odpustit vnitřně Ebrimovi Singhatehovi, který se nechal hloupě vyloučit ve finále?

(přemýšlí) Já úplně ještě ne, protože pro mě je to fakt darda. Nevím, jestli bych to cítil jinak, kdyby se hrálo někde jinde, ale v tom Hradci jsem to chtěl zvládnout za každou cenu. Jak jsem říkal, měl jsem tam příbuzné, kteří normálně na fotbal nechodí, a spoustu kamarádů od mládí. Z tohoto důvodu to byl pro mě jeden z vrcholů kariéry a ten se bohužel nepovedl. Na druhou stranu Singi to udělal za stavu, kdy už jsme prohrávali. Ale musím říct, že to odpuštění je pro mě ještě těžké.

Kvůli všem těmto okolnostem, jak těžké bylo připravit se na závěrečné derby?

Bylo to specifické právě tím, že to vyšlo na závěr na derby. Poslední zápas sezony, všichni ho chtějí vyhrát a soupeř je proti nám ještě víc motivovaný než normálně. Měl jsem z toho trošku obavy, aby nás ještě netrefili v tom našem rozpoložení, v jakém jsme byli. Myslím si, že většina kluků to má stejně a jsou z toho finále furt hotoví. Ta hlava nejede úplně tak, jak by měla.

Ten začátek zápasu tomu asi i napovídal. Liberec měl nějaké šance, ale pak si Chram (Chramosta) výborně počkal na ofsajd, přišla červená karta a už to bylo lepší pro nás. Ale musím se přiznat, že jsem z toho měl trošku obavy, protože po té středě to nebylo vůbec jednoduché.

Jak hodnotíš svou první sezonu v Jablonci?

Není se za co skrývat. Rozhodně jsem čekal, že budu produktivnější. Hned na začátku jsem se trošku hledal, na jaře už to nebylo úplně marný. Jen góly a asistence nepřicházely. Když se ale daří týmu, tak mi to vůbec nevadí. Když má člověk týmový úspěch, tak je mu jedno, jestli dá gól, nebo ne. Hlavně že se to podaří.

Na druhou stranu musím říct, že moje role desítky tady není úplně stejná jako v Olomouci. Tam jsem měl větší volnost směrem nahoru, víc jsme presovali, tady hrajeme z většího bloku. Je to pro mě něco nového a jsem s míčem dál od brány. Ty styly jsou jiné, ale dokud to přináší úspěch, tak se tomu všichni musíme přizpůsobit.

My jsme hráči, nejsme trenéři. Posloucháme pokyny, které dostaneme, a musíme se tomu podřídit. Můžeme si k tomu něco říct, ale rozhodnutí trenéra musíme respektovat.

Evropa nám prozatím utekla mezi prsty. Věříš stále, že na nás jedna vstupenka do předkol Konferenční ligy zbyde?

Samozřejmě že věřím, ale chtěl jsem si tu Evropu vybojovat na hřišti a ne čekat, jestli to na nás spadne, nebo ne. Bohužel se to nepovedlo z ligy ani z poháru. Závěr sezony nám prostě nevyšel. To je fakt, na který se nemůžeme vymlouvat.

Každý si chce zahrát evropské zápasy. Teď možná mluvím ještě pod dojmem toho obrovského zklamání, ale i kdybychom se tam dostali, tak bude strašně těžké se prokousat do skupiny. Viděli jsme to minulý rok na Spartě. Ta měla pozici, kterou bychom případně měli my, a málem vypadla s týmem z Kazachstánu. Sparta je větší tým a také měla problémy se do té skupiny dostat. Ale každopádně si myslím, že náš tým tu kvalitu a schopnosti na to má. Jen musíme trefit formu líp, než jsme ji trefili teď.

www.fkjablonec.cz