Dýchla na mě nostalgie, vzpomíná bývalý účastník kempu Jakub Rychlovský. Jak si užil trénink s dětmi?

Jak sis užil trénink s dětmi?
Bylo to parádní. Po pauze jsme už začali i s áčkem na ledě a potěšilo mě, že jsem si to mohl ještě o hodinu protáhnout. Vím, že když jsem byl v jejich letech, tak to pro mě znamenalo velký zážitek, pokud s námi šel na plochu někdo z profesionálních hráčů. Věřím, že to pro ně bylo fajn zpestření, ti kluci jsou velice šikovní. Já jsem si to moc užil.

Vnímal jsi to speciálně i v tom ohledu, že jsi z pozice kouče zažil úplně první turnus?
První dva nebo tři roky, co se tato akce rozjela, jsem dělal asistenta přidělenému hlavnímu trenérovi. V té době jsem ještě hrál v mládeži. Strávil jsem tu tehdy vždy celý týden. Je skvělé vidět, že to má pořád úspěch. Jezdí sem děti z celé republiky, což je rozhodně dobré znamení pro libereckou organizaci. Ukazuje se, že se tady historicky s mládeží pracuje výborně.

Dýchla na tebe i trocha nostalgie?
Rozhodně! Zvlášť když jsem byl na ledě s Petrem Šafařovským, se kterým jsme de facto společně prošli celou mládež a on tu teď dělá trenéra. Udělalo mi velkou radost, že jsem mu mohl pomoci a lehce si i zavzpomínat.

Už jsi to nakousl, s Petrem jste dobří kamarádi. Jaké to pro tebe bylo, když jste se po letech opět sešli ve výstroji?
Moc rád jsem ho viděl. (úsměv) Během dvou let, co jsem byl v Americe, se náš kontakt bohužel trochu vytratil. Už předtím, když jsem hrál ještě v Liberci a on už trénoval, toho času přece jen tolik nebylo. Každý z nás měl své povinnosti. Jsem rád, že jsme spolu mohli strávit hodinku na ledě a po tréninku si společně pokecat.

V čem se program změnil oproti tomu, který jsi na kempu zažil ty?
To je pro mě těžké hodnotit, protože šedesát minut je malý vzorek. Přišlo mi, že systém dopoledního tréninku byl poměrně stejný a rozdělený na stanoviště. Řekl bych, že odpoledne pak měli kluci nějaké hry a spíš víc cvičení.

Pro spoustu účastníků budeš jistě vzorem i ty. Vzpomeneš si, kdo byl tvůj idol, když jsi byl v jejich letech?
Vždycky jsem vzhlížel k hráčům v NHL, a to se doteď nezměnilo. Je to nejlepší liga na světě. Zároveň kdykoliv s námi šel dřív někdo z dospělých trénovat, tak jsem ho pak více sledoval, protože jsem k němu měl díky osobní zkušenosti trochu blíž. Myslím si, že pro děti to muselo být fajn, mohly vidět někoho, kdo hraje hokej na profesionální úrovni. Jestli jsem pro někoho z nich vzorem, tak se budu snažit odvádět maximum, abych měl šanci jim jít příkladem.

Asi budu hodně předbíhat, ale dokázal by sis po skončení aktivní kariéry představit, že by ses dal na trénování?
Určitě jsem nad tím už trochu přemýšlel, každopádně nyní bych úplně neřekl, že by mě to vyloženě lákalo. Jsem pořád relativně mladý a doufám, že tyto věci ještě nebudu muset nějakou dobu řešit. (smích) Možná čas ukáže. Třeba mě to tímto směrem bude později táhnout víc a víc.

Jakým vývojem prošel Jakub Rychlovský od doby, co trénoval děti na prvním turnusu kempu, až doteď?
To je velice dobrá otázka. Rychle to všechno uteklo. Přijde mi, jako by to byly maximálně tři roky, co jsem tu pomáhal. Přitom je to nějakých osm až devět let. Člověk si z těch dobrých i špatných zkušeností musí umět vytáhnout něco, co ho posune dál. Dva roky v USA mi daly jak lidsky, tak i hokejově obrovsky moc. Moc si vážím toho, že jsem zpátky a doufám, že budeme jako tým úspěšní.

www.hcbilitygri.cz