Kam se poděli zlatí hoši? Pět let od titulu Bílých Tygrů – 2. část
Přestože je to už pět let od doby, kdy se Bílí tygři mazlili s Masarykovým pohárem, vzpomínky na rekordní libereckou sezónu a některé její hrdiny zůstávají stále velmi živé. V druhé části připomínky zlatého týmu z jara 2016 tentokrát dostávají prostor příslušníci útočných řad.
Útočníci:
Michal Řepík
Michal Řepík, autor mnoha důležitých libereckých branek, zamířil po zisku titulu do KHL, kde za poslední pětiletku stihl vystřídat postupně Traktor Čejlabinsk, Viťaz Podolsk a Slovan Bratislava. Aktuálně ovšem znovu brázdí extraligová kluziště, v mateřské Spartě dokonce nosí kapitánské céčko.
Petr Vampola
I ve svých 39 letech rozdává mistr světa z roku 2010 hokejovou radost dál. V posledních letech působil elitní centr na hraně první a druhé nejvyšší soutěže. Minulou sezónu, kromě jednoho extraligového startu za Plzeň, odehrál zkušený forvard celou v pražské Slavii.
Mistrovský ročník vystřelil k zahraničnímu angažmá nejednoho Bílého Tygra. Michal Birner nejprve následoval svého parťáka Michala Řepíka do ruského Čejlabinsku, odkud ale velmi brzo putoval do švýcarského Fribourgu. V průběhu sezóny 2018/2019 se ale vrátil pod Ještěd a aktuálně opět patří k libereckým lídrům.
Martin Bakoš
Střelec zlaté branky Martin Bakoš za posledních pět let obohatil svůj životopis o několik zajímavých štací. Prožil angažmá v Číně, návrat do Liberce i zámořskou školu na farmě Bostonu Bruins. Nyní se zdá, že při nejmenším našel svou soutěž. Delší dobu už totiž působí v nejrůznějších klubech KHL, od léta 2021 bude už podruhé v kariéře hrát za Soči.
Michal Bulíř
Jako rodilý Severočech se Michal Bulíř v liberecké sestavě pevně uhnízdil i v pomistrovských sezónách, které, s výjimkou ani ne roční epizody v ruském Magnitogorsku, strávil v Liberci. Až po letošním finále se rozhodl pro stěhování v rámci českých hokejových vod, když přijal novou výzvu v podobě angažmá v Plzni.
Branko Radivojevič
Slovenský útočník Branko Radivojevič patřil k největším osobnostem kabiny Bílých Tygrů, což se potvrdilo také při volbě nového kapitána po odchodu Jana Výtiska. Branko si tak svou poslední libereckou sezónu před návratem do Trenčína střihl s céčkem na hrudi. Jeho hráčská kariéra už se sice uzavřela, ale momentálně působí ve vedení a zároveň jako asistent trenéra trenčínské Dukly.
Lukáš Krenželok
Lukáš Krenželok odváděl pro liberecký hokej cenné služby ještě několik let po zisku Masarykova poháru. Před uplynulou sezónou se už ale s tygří smečkou rozloučil a uposlechl vábení Vítkovic, které ho pro velký hokej vychovaly.
Petr Jelínek
Role Petra Jelínka v libereckém klubu zůstává několik let stále neměnná. Byl jedním z tahounů už v mistrovské sezóně, což neotřesitelně platí dodnes. Na jaře se stal vůbec prvním kapitánem, který přivedl šelmy do finále hned dvakrát.
Jakub Valský
Šikovnému křídelníkovi pomohly vynikající výkony z ročníku 2015/2016 až do KHL, kde se ale natrvalo neprosadil. Vrátil se tak do Česka, kde toho nejvíc odehrál za podještědský klub. V minulé sezóně už ale působil v extralize jako hráč Komety Brno.
Daniel Špaček
Sezóna Daniela Špačka probíhá už několik let podle jednoho a toho samého vzorce. Zatímco v jedné polovině sezóny pravidelně odvádí velký kus práce na farmě v Benátkách nad Jizerou, v té druhé pomáhá Bílým Tygrům v klíčových duelech základní části či play-off. Tak tomu bylo v uplynulém ročníku i před pěti lety.
Jan Stránský
Vypracoval si v Liberci vizitku velkého pracanta a v podobném duchu budoval svoji značku i v letech po zisku největší extraligové trofeje. Po sezóně 2017/2018 odešel z Liberce do Chomutova, nyní se chystá už na svoji třetí sezónu v Mladé Boleslavi.
Dominik Lakatoš
Dominik Lakatoš byl v památném ročníku libereckým benjamínkem, jenž každým zápasem rostl, a dokonce byl vyhlášen nejlepším nováčkem sezóny. Před dvěma lety ohlásil přestup do Vítkovic, kde si svými progresivními výkony vysloužil zahraniční angažmá ve Finsku.
Jaroslav Vlach
O Jaroslavu Vlachovi se dá říct v podstatě to samé, co platí i pro Petra Jelínka. Také řízná třiapadesátka je velkou tygří konstantou, která navíc zraje jako víno. Jako důkaz poslouží loňská sezóna, která byla pro Vlach tou vůbec nejlepší v libereckých barvách.
Jan Ordoš
V mistrovské sezóně začal Jan Ordoš v libereckém A-týmu sbírat minutku po minutce, aby se v následujících letech vypracoval v oporu podještědského klubu. V létě 2020 dokonce dostal nabídku zkusit si švédskou ligu, po ročním angažmá se ale vrací zpět na sever Čech.
Vít Jonák
Více než dvě desítky zápasů odehrál před pěti lety v základní části také Vít Jonák. Ten si v poslední době udělal dobré jméno v barvách Vsetína, v tradičním moravském klubu dokonce dělal kapitána. Právě do Vsetína se teď Jonák, po roční extraligové anabázi v Českých Budějovicích, vrací.
Marek Zachar
Asi jen málokdo už si po pěti letech vzpomene, že svůj díl na mistrovském titulu si odpracoval také Marek Zachar. Ten tehdy v útlém věku sbíral v základní části své první extraligové starty. V současné době už je plnohodnotným členem tygřího výběru, jenž se po hostování v Hradci Králové může těšit na další zápasy v modrobílém dresu.
Jan Plodek
Byl to tehdy poněkud nečekané, když si Filip Pešán vytáhl svého vrstevníka z Benátek zpět do A-týmu Bílých Tygrů. Jan Plodek však bezesporu splatil vloženou důvěru a svůj nenadálý comeback ozdobil i extraligovou trefou. V roli kustoda je momentálně nepostradatelným mužem libereckého týmu.
Adam Dlouhý
Další poctivý služebník, který posílil Liberec na krátký úsek mistrovské sezóny z Benátek nad Jizerou, se jmenuje Adam Dlouhý. Ten stále dokazuje, že je pro Bílé Tygry velmi cenným hráčem. Například letos se v play-off podílel na dalším postupu do finále.
1. část si přečtěte ZDE
www.hcbilitygri.cz