Měl jsem ohromné štěstí, říká Jaroslav Vlach a děkuje lékařům i fanouškům. Na stadion chodí jako divák

V pátek uplynulo čtrnáct dní od tvého zranění. Co se dělo bezprostředně po něm?

Diagnóza byla zlomený druhý krční obratel. Hned po zápase jsem odjel do liberecké nemocnice, kde jsem absolvoval CT vyšetření a magnetickou rezonanci. A následně podstoupil operaci, která proběhla úspěšně. Za to jsem rád.

Vybavuješ si ten zlomový okamžik?

Pamatuji si úplně všechno. Celou dobu jsem byl při vědomí. Vím, že jak jsem narazil a šel od mantinelu, tak jsem cítil nějaké prasknutí. V tu chvíli jsem reflexivně ztuhnul a snažil se nehýbat. Pak už si pamatuji lidi kolem sebe a bolest v krku. Věděl jsem, že mě nebolí hlava, ale krční část. Bylo to nepříjemné a nevěděl jsem, co přesně to je.

Dokážeš popsat, co se v tu chvíli člověku honí hlavou?

Úplně si v tu chvíli neuvědomujete, co všechno se mohlo stát. To až druhý den, když za mnou přišli doktoři a řekli mi, že jsem měl velké štěstí a co všechno hrozilo. Člověk je samozřejmě naměkko a běží mu mráz po zádech. Děkuji tomu nahoře, že to takhle dopadlo. Budu moct dál otáčet hlavou a sportovat a za to jsem vděčný.

Co tvůj pád způsobilo?

Jak jsem obskakoval hráče, tak jsem ztratil stabilitu. Plus tam hrála roli rýha v ledu, kde se mi noha trochu zasekla. Byl jsem taky v blbé vzdálenosti od mantinelu. Kdybych byl trochu blíž, tak narazím pusou. A kdybych byl zase víc daleko, tak se třeba stočím přes záda. V tomhle jsem měl trochu smůlu. Ale zároveň štěstí, že se nestalo nic horšího.

Měl jsi odvahu se na video s tvým pádem vůbec dívat?

Mockrát jsem ho neviděl, ale mám sociální sítě, takže to na mě vyskakovalo. Ne že bych si to vyloženě vyhledával, ale samozřejmě jsem se na to podíval. Byla to taková blbá shoda náhod.

Už poměrně brzy jsi byl ale zpět na hokeji, ačkoliv v roli diváka. Proběhlo vše hladce?

Ano. Jak díky našim doktorům, tak díky operaci, která proběhla velmi dobře. Měl jsem ohromné štěstí, že to takhle dopadlo. Z nemocnice jsem šel domů už po čtyřech dnech. Mám hodnou manželku, takže mě naštěstí hned odvezla na zápas. Chtěl jsem kluky podpořit a být tady s nimi aspoň takhle.

Máš představu, jak dlouhá bude tvá hokejová pauza?

Sám nevím. Měl jsem mít zhruba čtyři až šest týdnů klid, ale uvidíme. Myslím si, že to jde docela dobře. Snažím se sundávat krunýř a používat ho co nejméně. Nevím, jak dlouhá ta pauza bude. Chci se pobavit s naším týmovým lékařem, jestli mi dovolí něco začít dělat už příští týden. Nějaké věci už zvládám. Třeba otáčení hlavy je furt horší. Uvidím po debatě s doktory, jak to všechno půjde. Snažím se poslouchat svoje tělo, aby mi řeklo, co mi dovolí.

Co konkrétně to třeba je?

Už můžu trochu otáčet hlavou. (úsměv) Celkově ale bolest ustupuje a je to podle mě na dobré cestě. Doufám, že to bude brzo v pohodě.

Jaká další vyšetření tě čekají?

Kontrolní rentgen a CT vyšetření, protože tam mám dva šrouby, které mi ten obratel drží. Takže budou probíhat asi takové kontroly, plus potom rehabilitace, co tak odhaduji.

Kdy by sis přál být na ledě ty sám?

To se těžko odhaduje. Nevím, jak bude tělo reagovat a jak mě to bude omezovat. Přeji si, aby to bylo co nejdřív. Uvidíme, jak to půjde. Na nic se nesnažím tlačit.

Jak se kouká na hokej z hlediště?

Je to pro mě samozřejmě těžké. Chtěl bych být s kluky na ledě. Celé předzávodní období se na to chystáte, dáváte tomu veškerou energii. A pak se mi hned druhý zápas stane tohle. Je to pro mě obtížné, ale klukům fandím a držím jim palce, ať se jim co nejvíc daří. Doufám, že to tak bude.

Na tvou adresu putovalo mnoho podpůrných zpráv. Co bys chtěl vzkázat fanouškům, ale i zaměstnancům Krajské nemocnice Liberec?

Chtěl bych poděkovat všem doktorům a sestřičkám, kteří se o mě starali. Stejně tak i našim lékařům za to, jaký jsem měl servis. Děkuji taky všem lidem za ohromnou podporu, kterou mi dali. Ať už to byly zprávy nebo telefony. Moc si vážím, že se mi tolik lidí a fanoušků ozvalo. Bylo to moc hezké.

www.hcbilitygri.cz