Na tripu se tvoří parta lépe, popisuje výjezd Bílých Tygrů do Davosu brankář Petr Kváča

Jak si užíváš možnost hraní zápasů v prostředí, jakým je např. Davos?
Je to příjemná změna potkat se s elitou z Evropy a trochu porovnat síly se zahraničními hráči. Vyplynou vám z toho určité věci, na kterých můžete pracovat. Objevíte něco nového a podíváte se po evropských zemích, které jsou krásné.

Co říkáš na samotné dějiště zápasu, které je obklopeno horami a má velmi specifickou atmosféru?
Byl jsem tu už dvakrát na Spengler Cupu a už to tady trochu znám. Je to pro mě jiné v tom, že tu jsme na podzim bez sněhu. Trochu mě překvapilo, že oproti prosinci, kdy je tu hlava na hlavě, tu není skoro nikdo. Je to takové město duchů. Ale pořád je to krásné místo. Hory, stromy mám rád, jedině doporučuju na výlet.

Může to být tím pádem dobrá destinace pro hráče, kteří mají rádi klid?
Každé město má něco do sebe. Něco je horší, něco je lepší, ale vždy si hráč najde to, co se mu líbí.

Jak zvládáš dlouhé cesty autobusem? Čím trávíš čas?
Cestování je jedna z věcí, které k našemu sportu patří a k Lize mistrů obzvlášť. Možnosti, jak si to zpříjemnit, se snažíte vymyslet, ale nakonec skončíte u toho, že se pokusíte co nejdéle spát. Sedět sedm, osm hodin v autobuse ubere nějakou energii, proto se člověk snaží spánkem nějakou zase nabrat zpět. Jinak koukám na filmy, čtu si knížku, případně se snažím něco naučit. Když je na to prostor, tak se rád vzdělávám. Pak taky zavolám domů, pobavím se s prckem, to taky zabere nějakou půlhodinku (smích). A dohromady to pak vyjde tak, že jste na místě.

Tvoří se právě na podobných tripech týmový duch a utužuje parta?
Napadá mě takové zvláštní přirovnání. Je to takový menší Love island, i když to třeba smysl úplně nedává (smích). Když hrajeme domácí soutěž, tak se s klukama vidíme čistě jen na tom hokeji. Pak se každý rozjede domů a řeší svoje povinnosti. Zatímco tady to místo obýváme všichni společně, bydlíme spolu na pokojích, chodíme na zimák. Parta se na podobných výjezdech určitě tvoří lépe. Já konkrétně trávím čas na pokoji s Radimem Šimkem, hodně se nasmějeme. Pak se všichni sejdeme na večeři, takže to mám rád, patří to k tomu.

Co vás spojuje právě s Radimem?
Máme podobné smýšlení o hokeji a životě celkově. Ve spoustě věcí máme stejné názory. Naše děti jsou navíc narozené měsíc od sebe, takže společně neplánujeme věci jen kvůli hokeji, ale i kvůli nim. Zapojí se do toho pak další spoluhráči, co mají děti a funguje to dobře dohromady. Ale je tady dalších 25 kluků, se kterými si tvoříme dobré vztahy.

Vnímáš výjezdy jinak vzhledem k tomu, že teď na tebe čeká doma rodina?
To je samozřejmě druhá stránka věci. Nechci nad tím úplně přemýšlet, protože mi přijde, že když máte děti, tak čas běží úplně jinak a rychleji. Vidíte někoho, kdo vám roste před očima a každý den mimo je změna, kterou nevidíte. Nejvíc jsem to pocítil minulou sezonu během mistrovství světa. Nejdřív jsem byl několik týdnů v přípravě, pak tři týdny na mistrovství a po příjezdu byl můj prcek úplně jiný. Měl jiné návyky, jinak se vyvíjel. O to víc se teď těším domů, abych viděl, co nového se naučil. Na hotelu a stadionu je to super, nejhorší je to právě třeba během přejezdů autobusem. Při cestě často přijdou podobné myšlenky, kdy nad tím přemýšlíte a pak to utíká docela pomalu.

Čeká vás tým HC Davos. Bude to oproti ostatním soupeřům z CHL něco jiného?
Upřímně jsem nad tím moc nepřemýšlel. Většinou poslední dobou jdu prostě do zápasu se svým plánem a neřeším věci okolo. Přijde mi, že hokej „zglobalizoval“. Vyjedete do Finska, hrajete proti Tappaře a říkáte si, že je to podobné, jako některé týmy v Česku. Pak vidíte dánský, rakouský nebo švédský tým a je to dost podobné. Všechny ligy se vyrovnávají, hra se zrychluje a hráči se mísí. Když se podíváme na působení ostatních týmů z extraligy v Lize mistrů, tak to koresponduje s tím, jak jde česká liga svou úrovní nahoru. Pro mě to znamená větší zábavu. Myslím si, že to bude super zápas proti klubu, který bude mít třeba jinou taktiku. Půjde o zajímavé měření sil a věřím, že to dotáhneme do vítězného konce.

Cítíš tedy, že už nehraje takovou roli, zda nastupuješ proti výběru ze Švýcarska nebo třeba Finska?
Přesně tak. Nějaké rozdíly se samozřejmě najdou. Když si řeknete určitou zemi, vybaví se vám téma, které je pro ni typické a jak se tam hraje. Ve výsledku je to ale vše o detailech, kdo na nich pracuje lépe. Rozdíly v top ligách se jednoduše mažou.

Těšíš se na atmosféru v místní dřevěné hale, která je pověstná svou akustikou?
Už jsem to tu zažil v zápase proti Ambri-Piotta. Šlo tuším o semifinále Spengler Cupu a bylo to fantastické. Upřímně ale šlo o zimu a tenhle pohár, proto si nejsem jistý, jestli to bude i na podzim vypadat podobně. To město není veliké, má něco kolem deseti tisíc obyvatel, tak uvidíme. Věřím, že přijde hodně lidí, ten zápas by si to zasloužil.

www.hcbilitygri.cz