Na tým jsem hrdý! Teď si můžu hodit kopýtka nahoru, říká kariéru končící Ladislav Šmíd
Páté čtvrtfinále přineslo dlouhý souboj, jehož délka se protáhla až na tři prodloužení. Ve 104. minutě utkání ukončil tygří pouť ve vyřazovací části Tomáš Pavelka. Druhé nejdelší klání v historii samostatné české extraligy má ale o něco více smutnou koncovku. Poslední zápas klubové kariéry totiž odehrál Ladislav Šmíd. Ve svém závěrečném představení strávil na ledě více jak 41 minut a stanovil tak nový rekord play-off.
Pátý duel byl neuvěřitelně dlouhý, v historii byl jen jeden delší zápas…
Všichni jsme si ho užili. Prvně chci ale pogratulovat Spartě, předvedli v celé sérii výborný výkon. Mají silný tým a přeji jim hodně štěstí do zbytku play-off. Velmi dobře znám „Řepu“ (Michala Řepíka, pozn. red.), takže mu budu fandit.
Jak samotné utkání hodnotíš?
Vymáčkli jsme se až na dno. Před zápasem i v jeho průběhu jsme si řekli, že můžeme vypadnout, nebo udělat v play-off další bod. Hlavně jsme ale chtěli, abychom se mohli jeden druhému podívat do očí a myslím si, že to se nám povedlo. Všichni jsme nechali na ledě všechno, dělali jsme každou malou věc dobře. Rozhodla jedna střela a bohužel pro nás cesta končí. Jsem na tým ohromně hrdý.
V pátém čtvrtfinále sis připsal více jak čtyřicetiminutový ice-time, měl jsi vůbec šanci to zaregistrovat?
To je docela dost. Asi si teď budu moct hodit kopýtka nahoru! (smích) Ani mi to nepřišlo, zápas jsem si hrozně užíval. Fanoušci v O2 areně mě nemají rádi a skandují proti mně, ale i to mi dává energii do dalších střídání.
Budoucnost týmu je v dobrých rukách
Co se v tobě honilo za emoce v momentě, kdy Sparta vstřelila branku v prodloužení? Bylo to buď pokračování, nebo konec kariéry…
Převládala ve mně určitá prázdnota. Asi mi to ale úplně nedochází ještě teď, že už je konec. Další den nemusím jít do kabiny nebo posilovny a podobná rutina končí. Partnerka mi řekla, že mi zařídí zase jiný program, abych nebyl líný. Navenek se možná směji, ale uvnitř jsem smutný.
Jak hodnotíš průběh vaší sezóny?
Bylo to nahoru a dolů. Poslední zápasy jsme měli zraněné klíčové hráče. V průběhu sezóny jsem byl mimo i já, ale tým se s tím porval. Předkolo jsme vybojovali dobře, bohužel nám utekl start série se Spartou, což nás může mrzet. Myslím si, že ale můžeme sezónu vnímat spíše pozitivně.
Zmínil jsi, že vám absentovali někteří důležití hráči. Jak moc to podle tebe ovlivnilo celou sérii?
Dlouhodobě nám chybí „Vitas“ (Ondřej Vitásek, pozn. red.), který je výborný reprezentační bek. Posledních pár zápasů nám zase chyběl třeba Lukáš Derner. Náš kádr není tak široký jako ten sparťanský, takže to byla znatelná oslabení. Mladí kluci, kteří místo nich naskočili, nechali na ledě maximum. Myslím si, že budoucnost našeho týmu je v bezpečných rukách.
Tohle je tečka. Chci do Kanady za rodinou
V pátém souboji se Spartou nastavili rozhodčí poněkud volnější metr. Zamlouval se ti?
Pro mě samozřejmě jen dobře. (smích) Každý si stěžoval, jakým způsobem hraji, ale to je play-off. Vím, že některé moje zákroky byly buď na hraně, nebo za ní, ale to k vyřazovací části patří. Rozhodně nejdu do utkání s tím, že chci někomu urazit hlavu, ačkoliv někdy vyhrožuji. Chci vyhrát zápas a udělám pro to na ledě cokoliv.
Byla tato sezóna opravdu tvou finální?
Tohle byla tečka. A musím říct, že i když jsme nevyhráli titul, což byl můj cíl na začátku sezóny, tak to byla koncovka poměrně sladká. Tenhle zápas byl úžasný a budu na něj vzpomínat až do konce života. Několikrát jsem sice nad svým rozhodnutím přemýšlel, ale chci se řídit svým prvním slovem a neměnit ho. Někdy jsem si třeba řekl, že bych ještě nějakou sezónu přidal, ale potom si vzpomenu na svoje děti v Kanadě a na videohovorech vidím, jak jim chybím. Je jim už sedm, vnímají svět trochu jinak a tátu vedle sebe potřebují.
Jak těžký pro tebe byl tenhle rok, kdy tě opět sužovala zranění?
Sáhl jsem si na dno jak fyzicky, tak psychicky. Minulou sezónu mi ukončila operace krční páteře a v téhle mě zase zastihla bederní páteř. Jsem rád, že jsem si klubovou sezónu prodloužil ještě do play-off. Jsem schopný stále hrát a z tohoto hlediska můžu být hrdý na to, že jsem se zvládnul ze zdravotních potíží dostat.
Jaké jsou tvé plány do nejbližší doby?
Hlavně chci být s rodinou a vidět se co nejvíce s kamarády, než odletím do Kanady. Zůstanu v Česku zhruba měsíc a poté mám plány v Kanadě. Stavíme tam dům a musím si ho převzít. Rád bych se potom zapojil do skill-coachingu nebo něčeho podobného, abych si trochu zpestřil život. Nechci se ale hnát z práce do práce. Potřebuji si trochu užívat volna.
www.hcbilitygri.cz