Ocenění pro nejlepší hokejovou akademii je vyústěním naší práce, těší jejího šéftrenéra Jiřího Bermanna

Co pro vás znamená vyhrát nejlepší Akademie Českého hokeje?
Všichni jsme velmi pyšní a tohoto ocenění si samozřejmě vážíme. Získali jsme ho již počtvrté, přičemž ke třem předchozím triumfům nám výrazně pomohla naše farma v Benátkách nad Jizerou, díky níž jsme sbírali spoustu bodů. Právě tam jsme jako Bílí Tygři dokázali, že jsme moderní flexibilní klub. Se ztrátou farmy jsme logicky museli úplně překopat interní filozofii, protože jsme najednou nemohli zapracovávat tolik hráčů do dvaceti let přímo do seniorského hokeje. Vydali jsme se tedy jiným směrem a toto vítězství nám potvrdilo, že k cíli může vést více cest.

Loni se klub umístil na druhé příčce. Potěší a motivuje vás to o to víc do další práce?
Naší filozofií je stavět mladé týmy a neustále klást hráčům výzvy tak, aby se neměli šanci uspokojit, ale zároveň, aby to nikdy neměli až přespříliš těžké. Pro nás jako pro klub je zmiňovaná soutěž samozřejmě výzva, ale neřekl bych, že motivace. Naše hráče učíme, že musí mít především vnitřní hnací motor a nespoléhat na ten vnější. Stejně tak je to i s námi trenéry. Naším cílem je vychovávat kvalitní hráče a ty zapracovávat do seniorského hokeje. Toto ocenění je jen vyústění naší práce, když se vše podaří tak, jak jsme si předsevzali.

Pokud byste měl popsat povinnosti šéftrenéra mládeže, co všechno máte v klubu na starost?
Velmi zjednodušeně řečeno koordinuji práci všech trenérů, zodpovídám za příchody a odchody hráčů, hlídám dodržování stanoveného rozpočtu a zajišťuji komunikaci s nejvyšším vedením klubu. Spolupráci všech zainteresovaných lidí považuji za velmi důležitou, protože dosáhnout stanovených cílů je možné pouze v případě, že všichni trenéři vědí, co navzájem dělají, a jsou schopní navazovat na práci svých kolegů. Je to vlastně celodenní práce, kdy 50 % času strávím na ledě či u něj a 50 % času v kanceláři.

Co vnímáte jako největší přednost tygří akademie?
Na prvním místě vidím erudici a pracovitost našich trenérů. Když hráč přijde ráno do šaten a večer odchází, vždy zde najde kouče, kteří jsou ochotní se mu věnovat. Právě na tom, že naši trenéři nekoukají na hodinky, máme postavený náš development program, který je přizpůsobený každému hráči na míru. Součástí naší výchovy je také myšlenka, že věk je jenom číslo, a ne zásluha či handicap. Na druhém místě bych pak chtěl zdůraznit výhodu v přístupnosti do areálu Sport Parku, kde máme vše, co k developmentu hráčů potřebujeme. Znovu však opakuji, že zázemí je pro mé oči až na druhém místě za trenéry, jejichž kvalita a pracovitost je pro mě prioritou.

Na jaký prvek dbáte u hráčů nejvíce, když sledujete jejich fungování v organizaci, popřípadě když uvažujete o jejich angažování?
Spolu se všemi trenéry mládeže a kouči A-týmu jsme zodpovědní za to, abychom odhadli hráčův potenciál. To znamená nedívat se jen na to, jaký je, ale jaký by mohl být. Samozřejmě, že je pro nás klíčový charakter, pracovitost, vytrvalost v práci, ale také sledujeme budoucí výšku, biologický věk či typologii. Chceme tedy, aby chápal, jaká může být jeho budoucnost v profesionálním hokeji a na základě toho pracoval na svých silných stránkách tak, aby on sám sobě dával šanci v budoucnu uspět mezi dospělými.

Mladíci se v průběhu přechodu od devítky přes dorost do juniorky velmi mění i lidsky, míněno, že prochází pubertou. Jak náročné je s tímto aspektem pracovat?
S těmito úskalími se každodenně potýkají naši trenéři, já to znám spíše z doslechu. Každý týden máme schůze, kde hráče individuálně řešíme a někdy se „raduji“ a někdy samozřejmě „brečím“. Sám ale mám také děti, tak chápu, že svět prostě není nikdy černobílý, ale ani jen růžový. Kázeňských problémů však řešíme méně, než by se možná mohlo člověku mimo klub zdát.

Velkým tématem českého hokeje je odchod mladých nadějí do zahraničí. I letos se očekává, že do zámořských juniorských lig zamíří velká část talentů. Jaká je podle vás ta správná cesta? Odejít či zůstat?
Vlastně jsem si jistý, že správná cesta neexistuje. Myslím si, že většina kluků odchází o rok dříve, než by měla, ale nebojuji s tím. Prostě nejsme na vrcholu potravního řetězce a jejich sny jsou trochu jinde než naše přání. Samozřejmě že nám v klubech chybí, a i když jim upřímně držíme palce, tak jsme smutní, že nás opouštějí, ale takový je život. Myslím, že jasnou odpověď nám na to dávají hráči, kteří odejdou a neuspějí. Když se vrátí, stejně řeknou, že této zkušenosti nelitují, a každý, kdo někdy CHL nebo USHL viděl na vlastní oči, tak chápe, co říkají a jak to myslí.

www.hcbilitgri.cz