Otec Kachlíře: Pro celou rodinu je velká čest, že Lukáš v tomhle věku podepsal v Liberci profi smlouvu

Lukáš podepsal svou první profesionální smlouvu. Po Pavlu Zachovi je druhým nejmladším hráčem v historii klubu, kterému se to povedlo. Jak to jako rodina vnímáte?
Určitě cítíme hrdost. Je to velká čest podepsat smlouvu v takovém věku a s jeho postavou. Jsme v Liberci už od dorostu a panuje tu velká spokojenost. Jsme rádi, že jeho cesta plynule navazuje. Chceme v ní pokračovat i nadále.

Už před sezonou 2024/25 naskočil ve čtrnácti letech do modelového zápasu za A-tým. Směřovalo to už tehdy k podpisu smlouvy?
Dá se říct, že ano. Tehdy to byl v přátelském zápase takový první náznak. Následně ho ale nechali trénovat s A-týmem a věci nabraly rychlý spád. Letos si připsal i první starty v extralize, což pro něj byla velká škola.

Od jakého věku jste vy sám vnímal, že by z něj mohl být profesionální hokejista?
To se těžko určuje. Šikovný byl samozřejmě odmala. Věděli jsme ale, že nebude mít velkou postavu. Nechtěli jsme se proto k vidině profesionálního hokeje příliš upínat. Spíše jsme čekali, co budoucnost přinese.

V čem vidíte jeho největší přednosti?
Má na hokej výbornou hlavu. Nechci ho přehnaně chválit, ale projevuje se u něj herní chytrost. Od dětství jsme pracovali na dovednostech, ty hrají také svou roli. Nejvíce však těží z hokejového myšlení. V tom má oproti ostatním pravděpodobně navrch.

Říkal jste, že se vám u Bílých Tygrů líbí. Můžete vyjmenovat hlavní body, proč je to zde ideální pro rozvoj hráčů?
Když jsme se tenkrát rozhodovali, kam z menšího klubu odejít, Liberec nás oslovil parádním zázemím. Je tu několik ledových ploch a veškerá sportoviště jsou skvělá. Líbí se nám také, jak to v klubu funguje. Věřil jsem, že o něj bude dobře postaráno. Ačkoliv byl první roky na hotelu, měli jsme jistotu, že má zajištěnou školu, stravu i péči v případě nemoci. Akademie se o kluky zkrátka výborně stará, což je skvělé.

Je pro vás vzorem cesta Tomáše Galvase? Vypracoval se v nejproduktivnějšího obránce Tygrů v letošní sezoně, probojoval se do kempu před mistrovstvím světa a na letošním draftu do NHL by o něj měl být zájem.
Určitě. Od našeho příchodu jsem se chodil dívat na jeho tréninky v juniorce. Obdivoval jsem, jak bruslí a jak se na ledě pohybuje. Byl to koncert. A v jeho třetí sezoně za áčko už hraje prim i tam. Styl, jakým se prezentuje, připomíná úplně jiný sport. Dlouho mi bylo divné, že ještě neprošel draftem. Dokonce jsme se sázeli, jestli půjde v prvním, nebo druhém kole. Nevím, proč to tehdy nevyšlo, ale věřím, že letos se to podaří. Cesta, kterou si prošel, je zkrátka parádní. Je svůj a z ničeho si nedělá těžkou hlavu, což je obrovské plus.

Bavíte se s Lukášem o tom, že by mohl kráčet v podobných šlépějích?
Bavíme se o tom vlastně už od začátku. Říkal jsem mu, že se mi přesně takový styl hry líbí. Někdy je to možná až na hraně a trenéři zřejmě trnou, když si vzadu dovolí kličku. Zřejmě to tak ale má být. Jejich cesta by mohla být docela podobná. Oba jsou vzrůstem spíše menší a drobnější, což doufám, že se časem zlepší, ale právě díky bruslení a hernímu pojetí by ho mohl následovat. Pevně v to doufáme.

U Tomáše Galvase jste zmiňoval jeho silnou psychiku. Jak je na tom v tomto ohledu Lukáš? Bývá spíše nervózní?
Lukáš se snaží chovat jako profesionál, někdy možná až příliš. Galvi je mnohem uvolněnější, dovolí si na modré čáře drzou stahovačku. Lukáš takový zatím není. Od mala vnímá určitý tlak. Trochu jsme na něj dříve tlačili a možná ho zbytečně sekýrovali. Proto si na ledě tolik nedovolí. Doufám však, že se to časem zlomí. Na psychice aktuálně pracuje. Nechci, aby vymýšlel nesmysly, ale přál bych si, aby hrál více uvolněně.

Za sebou má už i první starty v extralize. Nechává si od vás do hokeje ještě stále mluvit?
Čím dál méně. Situace se trochu změnila tím, že už nebydlí doma. Snažíme se ho spíše podporovat. Občas se samozřejmě nepohodneme, to k tomu patří. Tím, že jsme od sebe, se ale náš vztah paradoxně podstatně zlepšil.

Bylo pro vás jako rodiče těžké, když v útlém věku odešel z domova?
Myslím, že pro mě to bylo nejtěžší z celé rodiny. Od jeho tří let jsme dělali všechno společně. Trénoval jsem ho v menším klubu, jezdili jsme pilovat dovednosti a trávili spolu čas u různých sportů – na tenise i na kole. Najednou odešel do Liberce na hotel. První rok jsem seděl doma a nevěděl, co mám dělat. Často jsem jezdil na otočku jen proto, abych se podíval na jeho trénink. Bylo to opravdu náročné. Teď už je to o něco lepší, ale pořád to není úplně ono.

Dá se říct, že ho to hodně změnilo? Osamostatnil se a dospěl dříve než jeho vrstevníci?
Rozhodně ano. Nástupem na hotel se o sebe musel začít starat sám. Zvykal si na běžné věci, například si musel koupit svačinu do školy nebo si hlídat přesný čas. Nikdo to už nedělal za něj. Dnes je velmi soběstačný. Hodně se zajímá o stravu a čte si o ní. Na sociálních sítích sleduje fitness trenéry a má už solidní přehled. Svou životosprávu si řídí sám a velmi dobře.

Kam byste si jako rodina přáli, aby to v hokeji dotáhl?
To je těžká otázka. Vidím, jak obrovská je dnes v hokeji konkurence a jak fyzicky vyspělí hráči v něm nastupují. Momentálně navíc řešíme menší zranění, takže mám trochu obavy, jak to půjde dál. Každý kluk sní o NHL, já ale zůstávám nohama na zemi. Kdyby se trvale uchytil v A-týmu a hrál výborně extraligu, budu naprosto spokojený. Lukáš má možná do budoucna touhu zkusit to i někde jinde, já jsem ale v tomto ohledu zdrženlivější.

www.hcbilitygri.cz