Štafeta převzala v Jablonci stříbro z Dauhá 2010. Čtvrtkařka Vondrová zvažovala účast na MS, ale pojede
Štafeta čtvrtkařek Denisa Rosolová (nyní Helceletová), Jitka Bartoničková, Zuzana Bergrová a Zuzana Hejnová převzala na republikovém šampionátu v Jablonci nad Nisou stříbro z halového mistrovství světa 2010.
V katarském Dauhá tehdy doběhly čtvrté, ale už od roku 2011 mají doma bronz po dopingu jedné z Jamajčanek. Před šesti lety se rozhodlo o dalším posunu vzhůru po trestu za doping Rusky Taťjany Firovové.
Administrativní proces Světové atletiky se pak ale zadrhl a dlouho trvalo, než medaile fyzicky dorazily na Český atletický svaz. Bartoničková se o to aktivně každý rok zajímala a jako první zjistila, že medaile už jsou v Česku. "Já se někdy v zimě byla projít po Praze a potkala jsem před Pražským Hradem pana (předsedu svazu) Libora Varhaníka. Tak říkal, že medaile jsou v Praze. Je srpen, tak ještě trvalo, než nastala příležitost," vyprávěla novinářům.
Zatímco bronzové medaile převzaly v roce 2011 na slavnostním vyhlášení ankety Alet roku, tentokrát svaz vybral jako vhodnou příležitost vrcholnou domácí akci. A teplota v Jablonci se blížila té tehdejší v hale v Dauhá, která je pro bývalé běžkyně dosud nejsilnější vzpomínkou na nakonec stříbrný šampionát. "Byla hrozná zima v hale. Venku vedro jako blázen, vevnitř to vychladili," řekla dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek Hejnová, která z úspěšné štafety ukončila kariéru jako poslední. Naposledy závodila v září 2020.
Halové vicemistryně světa z roku 2010 nyní budou mít za závod, po němž byly smutné ze čtvrtého místa, dvě medaile. Dodatečně přidělená bronzová jim zůstala. "Ty bronzové jsou jiné, takže myslím, že je ani vracet nebudeme. Tak budeme ukazovat, že takhle vypadá medaile v téhle barvě," řekla těhotná Helceletová, která dorazila na ceremoniál s oběma dcerami.
Myslí si, že tohle je poslední posun v patnáct let starém štafetovém závodě. "Zlato nepřijde, to mají Američanky," poznamenala. Bergrová spekulovala, že by se ke zlatu mohly ještě propracovat samy. "Co mistrovství světa seniorů, to bychom mohly dát," smála se další členka legendárních "Rychlých holek" trenérky Martiny Blažkové. V době HMS ještě Helceletová trénovala pod vedením Aleše Dudy a byla hlavně dálkařka, ale přidala se k nim hned na jaře po šampionátu.
Čtvrtkařka Vondrová kvůli zdravotním problémům zvažovala účast na MS, ale pojede
Čtvrtkařka Lada Vondrová kvůli zdravotním problémům zvažovala, že by vzdala účast na mistrovství světa v Tokiu, ale nakonec na světový šampionát na 99 procent pojede. Atletka, kterou trápí autoimunitní onemocnění a potíže se zadními stehenními svaly, to řekla novinářům po dnešním triumfu na republikovém šampionátu v Jablonci nad Nisou.
"Autoimunitní problémy způsobují ten zbytek. Nikdy jsem neměla problémy se zaďákami a teď se přelívá levý a pravý… Je to boj s časem o to připravit se na něco a zároveň vydržet zdravá," vyprávěla. Je přitom jediná z úspěšné čtvrtkařské štafety ze šampionátu v Apeldoornu, která aspoň může běhat. "Holky dopadly trochu hůř. Musím být vděčná za to, co je, i když neběhám to, co bych si představovala. Ale můžu na tom pracovat," doplnila.
Pětadvacetiletá atletka si uvědomuje, že současné potíže jsou asi důsledkem toho, jak tvrdě dříve trénovala a jak své zdraví zanedbávala. "Teď se mi ty zdravotní problémy vrací jako bumerang. Angínu jsem přešla tak dvacetkrát, a že bych něco někdy doléčila, to se říct nedá. Moje tělo mi teď trochu říká, že jsem byla mladá a blbá. Myslela jsem si, že jsem nesmrtelná. Ale to jsem byla možná do 23 let a teď je to horší. Je to pro mě těžké. Nejde to předřít, jak jsem byla zvyklá, musím trochu zvolnit," konstatovala.
Kvůli autoimunitnímu onemocnění mívá zvýšenou teplotu a nedostatek energie. Bere léky a její stav se stabilizoval. "Ale nic mi není. Kdybych pracovala v kanclu, tak žiju normálně, ale běhat čtvrtku není úplně zdravé. A když nejste stoprocentní, tak je to těžké," řekla. Po mistrovství světa v Tokiu plánuje delší volno, aby si tělo mohlo oddechnout.
Sama přemýšlela, jestli na MS vůbec odjet. "Ještě nejsem rozhodnutá na sto procent, že tam pojedu, ale na 99 procent jo. Byla by to škoda a nevyužitá příležitost. Když už nás svaz platí, všechna ta soustředění, a když mám možnost tam být, tak by byl hřích to nevyužít. Pan doktor mi řekl, že se může stát, že kdybych si dala dva tři měsíce volno, tak se to třeba zlepší, ale zaručené to není. A nevím, jestli bych se za dva tři měsíce neoběsila," vysvětlovala.
Letos běžela venku nejrychleji za 51,50 sekundy v červnu v Ženevě. "Myslím, že jsem schopná běžet pod 51. Kdybych tomu nevěřila, tak tam nepojedu. Poprvé v kariéře jsem byla rozhodnutá, že bych tu akci vynechala, kdybych se necítila. Ale cítím se líp, než jsem se cítila na začátku, nějak se s tím sžívám. Takže bych to chtěla zkusit," řekla směrem ke světovému šampionátu.
Mílařka Sasínek Mäki po neúspěšném boji o limit doufá v divokou kartu
Mílařka Kristiina Sasínek Mäki po neúspěšném boji o potvrzovací limit Českého atletického svazu doufá v divokou kartu, která by jí zajistila účast na světovém šampionátu v závodě na 1500 metrů. V žebříčku je zatím na postupové pozici, ale navzdory zlepšení výkonů po návratu k trenérovi Pavlu Tunkovi za požadovaným výkonem 4:06 minuty dvakrát o necelou sekundu zaostala.
Česká rekordmanka a finalistka olympijských her v Tokiu se naposledy o zaběhnutí potřebného času pokusila dnes na republikovém šampionátu, ale ve větrném Jablonci nad Nisou k tomu měla daleko. "Jakmile takhle fouká, tak tam je těžký boj. Samozřejmě jsem do toho šla, protože mi nic jiného nezbylo. Svazový limit je šest nula a bylo mi řečeno, že je nás tam takhle víc, co o nějaké metry nebo centimetry nemají svazový limit a jsou v rankingu. Takže teď je to na nich," komentovala svůj dnešní výkon.
Požadovaný čas měla od poloviny srpna dvakrát na dohled. V belgické Lovani 16. srpna běžela 4:06,78, o čtyři dny později v Německu 4:06,95. Dodalo jí to sebevědomí pro mistrovství republiky. "Každý ten závod byl úplně jiný. Ten první byl pomalejší a až konec byl rychlý. Ve středu jsem to zase přepálila. Běžela jsem do osmistovky na čtyři minuty a pak jsem trochu hnila. Tak jsem si říkala, že když to trefím přesně mezi, tak tam ty setiny musím urvat," přemítala.
Setiny ale neubrala a musí doufat ve vstřícnost svazu. "Ta schůze je v úterý. Musím udělat nějaké voodoo panenky, abych je začarovala, aby se slitovali. Myslím, že teď by to mělo dost opodstatnění, když jsem na nějakou tu změnu, kterou jsem udělala sama, měla měsíc a půl. Že by se tam daly přimhouřit ty oči," prosila na dálku.
Po nezdaru na mistrovství Evropy atletických družstev v Madridu, kde na konci června běžela podprůměrný čas 4:20,19, ukončila spolupráci se švýcarským koučem Louisem Heyerem, do jehož skupiny přišla loni na podzim. "Celý ten červen s Louisem byl náročný, protože jsme se neviděli. Všechno jsme konzultovali po telefonu. Úplně jsme se třeba neshodli na nějakých trénincích. Tak jsem si řekla, že nemám moc času a že tu změnu musím udělat. On sám nebyl proti, rozešli jsme se, že to tak asi bude lepší. Asi jsem tu změnu udělala pozdě, ale zase kdy jindy," vyprávěla.
Zavolala bývalému trenérovi Tunkovi. "Byl překvapený, ale přišlo mi, že je dost nachystaný na to, že budeme zase spolu trénovat. Což mě dost překvapilo, ale zároveň jsem byla šťastná. Když jsme probírali, co z mého pohledu tam chybělo, tak jsme se na tom shodli, což dává i nějakou další dobrou energii a sílu do toho budoucího tréninku. Takže jsme se pak shodli, že to zkusíme, i když je to dost nereálné," popisovala své další kroky třiatřicetiletá běžkyně.
Společně odjeli na soustředění a jsou domluveni i na další sezonu, kdy se Sasínek Mäki přesune na delší tratě. Před tím by ale ráda na patnáctistovce absolvovala ještě jednu vrcholnou akci. "Chtěla bych jet do Tokia, prosím. Myslím si, že dostat se do takového rychlého závodu je ojedinělé a že bych si to zasloužila. Doufám, že si to přečte někdo ze svazu," dodala.
čtk
Sdílet článek na Facebooku
Sdílet článek na X.com
Související články
.jpg)
.jpg)
.jpg)
