Zraněný kapitán Bílých Tygrů Radim Šimek oželí mistrovství světa: Zdraví máme jen jedno

Máš za sebou operaci, kvůli které zmeškáš mistrovství světa. Jak u tebe probíhaly poslední týdny?
Potom, co jsme vypadli, jsem ještě chvíli trénoval. Snažil jsem se připravit na případnou pozvánku do reprezentace. Problém s rukou ale přetrvával, musel jsem na rezonanci a CT, kde se ukázalo, že mám uštíplou kost. Posiluju aspoň nohy a vršek, co mi to dovolí. Do 25. května budu mít sádru a poté se uvidí podle rentgenu. Pak už snad budu moct ruku rozhýbávat a začít posilovat, abych byl připraven na tréninky na ledě.

Kvůli zdravotním problémům jsi přišel o další šanci představit se na světovém šampionátu...
Samozřejmě to mrzí. Měl jsem i takový menší sen si tam zahrát s Tomášem Galvasem. Za chvíli mi bude 34, třeba bude příští rok ještě šance se tam dostat.

Na druhou stranu asi lepší varianta, než kdyby zranění přišlo uprostřed sezony, že?
Přihodilo se to v posledním domácím zápase základní části. Hned potom ale na rentgenu nebylo nic vidět, bylo to tak skryté, že se zlomenina neodhalila. Bolest ale přetrvávala a po dalších vyšetřeních se naštěstí zjistilo, co mi je. Je to ale určitě lepší takhle na konci sezony, i když to bylo v play-off nepříjemné.

Jak náročný je teď návrat zpět do tréninkového procesu?
Já měl zatím převážně problémy ve spodní části těla, takže to nemůžu moc porovnat. Pomáhá určitě ta dlouhá pauza, ačkoliv mě mrzí, že jsem se nemohl zúčastnit reprezentačních akcí. Zdraví máme jenom jedno. Už jsem si za svoji kariéru na zranění zvykl, až jsme se tomu doma smáli, že ruce jsou novinka.

Po delší době se sešel tým Bílých Tygrů opět pospolu. Těšil ses po pauze na ostatní kluky?
Sice trénuji zejména individuálně, ale byl jsem se v kabině podívat. Jsem rád, že jsem je viděl. Po volnu je vždycky fajn se potkat.

Během uplynulé sezony jsi nahoru vytáhl výkony Tomáše Galvase. Co říkáš na jeho výhru v kategorii nejlepšího obránce extraligy?
Upřímně jsem o žádném vyhlášení neměl potuchy (smích). Ráno jsem si otevřel článek a podíval se, co všechno posbíral Roman Červenka. Pak mě zajímal nejlepší obránce. Čekal jsem Jana Košťálka, když měl skoro bod na zápas. Pak jsem se dozvěděl, že to byl Galus, tak jsem mu hned psal a gratuloval. Určitě si to zaslouží jak za to, co předvedl na dvacítkách, tak i za práci v Liberci.

Jaké je vedle něj nastupovat?
Mně se s ním hraje dobře. Jeho hrou se bavím, nedělá si hlavu z těžkých situací a snaží se hrát svou hru. Proto je tak dobrý.

www.hcbilitygri.cz