Křišťáloví plameňáci a skleněný žebřík? Ne, vrcholy Týdne Křišťálového Údolí byly jiné hvězdy

Vrcholy festivalu proto z mého pohledu nakonec nejsou hvězdy mediální, čímž myslím v titulku zmíněné hejno křišťálových plameňáků a skleněný žebřík, ale různá vystoupení hvězd svého oboru. Program skleněného týdne na ně byl velmi bohatý.Začalo to vysoce inspirativním čtvrtečním vystoupením Leona Jakimiče, majitele Lasvitu, v expozici jeho firmy. Firma Lasvit, kterou známe především jako výrobce gigantických lustrů a světelných řešení celých objektů, do liberecké Linserky přivezla ukázky své sériové produkce. Cílem Lasvitu je stát se globálním brandem, což se, dle slov Leona Jakimiče, z našich značek zatím povedlo jen brandu Moser.Hned ten samý večer se před naprosto vyprodaným sálem kina Varšava odehrála PechaKucha Night na téma Sklo, sklo, sklo. Princip tohoto celosvětově rozšířeného formátu, jehož japonsko-anglický název lze přeložit třeba jako „Noc tlachání“, je založený na tom, že vybraný tucet mistrů oboru prezentuje svoji práci dvaceti fotkami, promítanými po dvaceti vteřinách. Každý mluvčí má tedy čas 20 x 20 sekund (šest minut a čtyřicet vteřin), aby světu sdělil, co chtěl. Stručně, vtipně, úderně. Značný podíl na úspěchu večera měli nejen mluvčí samotní, ale i organizátoři, kteří pozvali opravdu pestré spektrum osobností od sklářů, přes designery a architekty, až po hudebnici hrající na skleněný nástroj.Přinejmenším polovina řečníků a řečnic se do křišťálového týdne také nějakým dalším způsobem aktivně zapojila, takže návštěvníci mohli během festivalu vidět jejich tvorbu naživo. Večer plný pozitivní energie manifestoval, že Česko v žádném případě není jen jedna velká montovna, která se na víc nezmůže, jak bohužel státe opakují někteří. Ti ale v sále asi nebyli. Z akce byl pořízen záznam, který by měl být časem umístěn na net. Vřele doporučuji (tedy aspoň naživo tomu nechybělo napětí ani humor).Crystal Valley Week měly korunovat dvě večerní talk show se světově známými výtvarnicemi v tramvajové vozovně DPLMJ. Obě kariéru zahájily v Liberci na soutěži Mladý módní tvůrce, obě tvoří nejen oděvy, ale nějakým způsobem pracují i se sklem. Pátek patřil designerské ikoně Liběně Rochové. Její vystoupení bylo okořeněno čtyřmi modely z kolekce Homage To Glass a boužel také událostí, se kterou nikdo nemohl počítat. Volba industriálního prostředí vozovny se totiž ukázala být nejen geniálním tahem, ale pro páteční večer i achillovou patou akce.Velký vzdušný prostor, přehlídková ranvej dlouhá tak, že by z ní mohlo startovat menší letadlo, skelety tramvají sloužící jako divadelní lóže i bar, hvězdy večera přivážené za hlasitého zvonění historickou tramvají T2,... to prostě nemělo chybu. Tedy až do okamžiku, kdy se během vystoupení Liběny Rochové nad Libercem otevřela nebesa a průtrž mračen si z plechové střechy vozovny udělala jeden velký buben. Divoké sólo na bicí trvalo možná půl hodiny. Ti, kteří seděli blíže pódiu, pochytávali každé druhé slovo světově proslulé módní návrhářky, ti dále sedící neslyšeli ani sami sebe.To nejhorší se ale odehrávalo ve městě. Bouře na mnoha místech vytopila sklepy, zaplavené ulice a popadané stromy ochromily dopravu a doslova rozmetán byl skleněný trh, přichystaný před radnicí na sobotu. Zde se mělo prezentovat na padesát výrobců. Mnozí z nich přišli i o vybavení a již připravené výrobky. Otevřen byl nakonec alespoň jeden symbolický prodejní stánek a městem prošla loutka skláře v nadživotní velikosti.Velkou satisfakcí za bezesnou páteční noc musel být organizátorům sobotní program v depu, který vyšel na 200%. Jednak byl podstatně nabitější, odpoledne proběhly celkem tři módní přehlídky, a hlavně, večer patřil talk show s módní návrhářkou a nejen sklářskou výtvarnicí Blankou Matragi, jejíž modely z kolekce Elements publikum zcela očarovaly.Blanku Matragi máme z tisku spojenou zejména s honosnými modely pro blízkovýchodní princezny. Nicméně tato výtvarnice navrhuje i šaty pro běžné nošení a osobně má ráda až minimalistický kubismus. Kromě VŠUP vystudovala také železnobrodskou „Sklandu“, takže nepřekvapí, že navrhuje rovněž skleněné objekty, a to od skleněné podoby šátků zachycených v letu až po sochy monumentálních rozměrů. Přitom spolupracuje se skláři v našem regionu, hlavně s Pačinek Glass a Kolektiv Ateliers. Jak řekla, lepší a všestrannější profíci než v Česku na světě nejsou. Do poslední židle obsazená vozovna se s Blankou Matragi rozloučila standing ovation.Mediálně nejúspěšnějším bodem programu Crystal Valley Week 22 se nepochybně stali Pačinkovi plameňáci v ZOO a gigantický skleněný žebřík bratrů Salanských, nainstalovaný do věže Severočeského muzea v Liberci (viz obrazová reportáž GENUS.CZ). Když bratři Salanští, autoři díla, hovořili o symbolických významech objektu, nabídli příměry o stoupání vzhůru a o křehkosti sklářského řemesla i odkazy na univerzálnost skla jako materiálu (pokovený žebřík připomíná spíše kov než křišťál) a symbiózu skla a nových technologií (segmenty žebříku spojují neviditelné prvky vyrobené 3D tiskem).Mnohé účastníky slavnostního otevření Křišťálové věže bohužel napadla ještě jedna symbolika a k lepšímu ji raději nikdo nepřidal. Symbolika sklářství jdoucího za současné krizové situace do nebe. Situace je opravdu kritická a dopad bude mít zejména na velké firmy produkující sériovou výrobu. Martin Půta, hejtman Libereckého kraje, vysvětluje proč: „Ti, kteří vyrábějí manufakturně výjimečné kusy, si snad budou schopni vyšší ceny prosadit. Naproti tomu například Crystalex si konkuruje se sklárnami ze Slovenska a Maďarska a Maďaři mají zastropované ceny energie, tak to pro nás může být fatální.“A jestli se s tím rychle něco neudělá, škody se můžou táhnout dlouho do budoucna. „Sklářství zaměstnává nízké tisíce lidí. Ale tady nejde jen o sklárny, ale i na ně navazující subdodavatele a také o to, že když by výroba skla byť dočasně skončila, ti lidé si budou pochopitelně hledat práci jinde a dostat je pak zpátky a přesvědčit je, aby se vrátili k práci v oboru, ve kterém podnikat je poměrně nejisté, by vůbec nebylo jednoduché,“ předpovídá hejtman Půta. Nyní, když je první Crystal Valley Week za námi, můžeme být mírnými optimisty a říci, že na sklářství jdoucí do nebe snad nedojde přinejmenším v segmentech s vysokou přidanou hodnotou, jak naznačil i hejtman. A v našem kraji naštěstí zdaleka neplatí, že by takové výrobky produkovaly jen malí skláři. Jsou tu i hráči, jejichž obraty se pohybují ve stovkách milionů korun, jako je například LASVIT a PRECIOSA.Podle Leona Jakimiče, který byznys Lasvitu vystavěl od nuly k miliardovým obratům, existuje jeden zásadní problém. Vysvětluje: „Jestli existuje nějaký problém českého sklářství, tak je to v tom, že moc málo lidí a firem dokáže svoji práci prodat, vytvořit značku. Nejen v rámci Liberce a Česka, ale po celém světě. Ale to je problém celého českého průmyslu. My jsme strašně šikovní, kreativní a pak to dodáme nějakým distributorům v Německu, kteří si na to napálí stoprocentní marži a prodají to pod úplně jinou značkou. Pokud tato akce pomůže a dokáže sem dostat nějaké lidi, kteří to dokážou komerčně uchopit nebo těm řemeslníkům dají nějakou vzpruhu, odvahu vyrazit do světa, najmout si obchodníka, který zajede do Dubaje, do Londýna, začne něco vymýšlet, systematicky budovat značku... Je to o propojování, o propojení obchodu s řemeslem, což se Lasvitu povedlo.“A jak Leon Jakimič hodnotí Crystal Valley Week? „Jakákoliv aktivita, která sklářství regionu pomůže, je vítaná a myslím, že toto je první opravdu významnější akce, která se v rámci Crystal Valley koná. Je úžasné, jaký vzbudila zájem jak mezi účastníky, tak mezi veřejností. Ve finále to je o synergiích a ty synergie se dají vytvořit ve službách, v kultuře. Tady jsou divadla, kina, kavárny, hotely… to vše Liberec nabízí. Nás jako LASVIT těší, že se můžeme zúčastnit, a jako Liberečáka mě to těší o to víc. Ostatně prvního října otevíráme libereckou kancelář. My jsme dodnes byli spíš v Praze, Miláně a jinde po světě. Tam samozřejmě dál budeme, ale toto dává smysl, protože řemeslo, a do nějaké míry i značka, je o regionu, o propojení s místem, s časovou osou. Tady to místo je. My vlastně navazujeme na Skopčáky, což myslím v tom původním významu, že přišli z kopců. Chceme to propojit, nemít tu nesnášenlivost starý – nový, Němci – Češi, sportovci – kultura. To všechno spolu musí komunikovat a tato akce to podporuje,“ shrnuje Leon Jakimič a zároveň vysvětluje, proč je správné, že se akce koná právě v celkem nesklářském Liberci.První Týden Křišťálového Údolí (Crystal Valley Week 22) by se měl do budoucna stát tradičním vyvrcholením letní sezóny a jedním z nástrojů, který bude šířit povědomí o našem skle nejen v kraji, ale především v zahraničí. Premiéra Crystal Valley Week přišla účetně na 2,1 milionu korun, ale skutečná hodnota akce je mnohem vyšší, protože řada firem i jednotlivců k věci přistupovala s velkým entuziasmem a účastnila se zdarma. Například DPMLJ poskytl historickou tramvaj T2 a vozovnu pro přehlídky. Střízlivý odhad skutečné ceny takové akce se pohybuje kolem deseti až dvanácti milionů korun. Tým projektu Crystal Valley (Křišťálové údolí) přitom tvoří jen tři lidé, šéf projektu David Pastva a Jana Nastoupilová s Jitkou Jakubičkovou.

Vše sice nebylo úplně dokonalé, ale bereme-li první ročník Crystal Valley Week spíše jako ročník nultý, tak dopadl na výbornou. Jasně ukázal, že koncepce, kombinující výstavy s talk show a s klasickými prodejními akcemi a ukázkami výroby, je výborná. Že tradiční řemeslný jarmark nemusí být alfou a omegou, jediným lákadlem, to ostatně ukázala páteční bouře. Koexistence zavedených mistrů, zabydlených v pozlacených kavárnách s autory neznámými, hledajícími své publikum třeba jen ve dvou vitrínkách kina, má svůj půvab, logiku. Setkávání těch, kteří téměř vše ve své kariéře již dokázali, s těmi, kteří jsou na začátku cesty a třeba tápou, to dává smysl. Myslím, že do budoucnosti různorodost a ono Jakimičovo propojování, synergie, to byla hlavní deviza festivalu letos a určitě to je eso do budoucna.

Text a foto Mad, podklady a rozhovory Darka