Lesní půda drží vodu jako houba. Metr krychlový pojme 300 až 500 l, pakliže z něj ovšem těžbou neuděláme cihlu. V Jizerkách zkouší, jak věci napravit

Konkrétně šlo o ukázku eliminace negativního vlivu techniky pohybující se při těžbě dřeva po takzvaných přibližovacích linkách, což jsou, laicky řečeno, cesty pro svoz dřeva, vedoucí zpravidla po spádnici. Těžké lesní mechanismy se na nich v podstatě chovají jako parní válce, které půdu zhutní. Zhutnělá půda dešťovou vodu nejen špatně vsakuje, ale povrchy přibližovacích linek fungují jako koryta, u kterých vznikají takzvané sekundární potoky odvádějící vodu do dalších toků, což je jedna z příčin vzniku povodní. Eroze navíc cesty časem prohlubuje a nakonec vzniknou úvozy vytvářející kuželový efekt pro svod vody z hloubi půdy. Opět laicky řečeno si to můžete představit jako studny, které ale vodu nedrží a nechávají ji téct po spádnici.

Vsakovací schopnost takto na „cihlu“ udusané hlíny je třeba obnovit. Odhaduje se, že po jednom kilometru přibližovací linky ročně zbytečně odtečou až čtyři miliony litrů vody, která by mohla zůstat v lese. Metoda, jak na to, má prapůvod na východním Slovensku v okolí Košic, kde takto bylo zrekultivováno na 30 km nepoužívaných svozových linek již před deseti lety, takže zpětná vazba o funkčnosti této metody existuje. Průkopníkem projektu je slovenský podnikatel Štefan Vaľo, ředitel společnosti GRATAX s.r.o., který se desítky let živil jako specialista v oboru zemních prací, stavby lesních cest, malých vodních děl a protipovodňových hrází. Problematice sucha, povodní a udržení vody v krajině se věnuje od roku 2009, kdy zjistil, že díla, která celý život vytvářel, můžou na jedné straně vést k mizení vody z krajiny a na straně druhé potom naopak přispět ke vzniku povodní i za dešťů, které by před lety nebyly fatální. Štefan Vaľo zdůrazňuje, že ochrana přírody a krajiny má smysl i pro byznys, protože kondice půdy pochopitelně do značné míry ovlivňuje nejen kvalitu dřeva, ale i výtěžnost lesa a to až o desítky procent. Na pařezech smrků, nedávno pokácených v Mordové rokli v Jizerských horách, vidíme, že na straně, která je blíže k těžkou technikou zhutněné cestě, jsou z důvodu menší vláhy letokruhy blíže u sebe. To znamená i menší přírůstek dřevní hmoty a prostým výpočtem pak lze stanovit, o kolik peněz lesní hospodář nešetrným zacházením s lesem přichází. Vlhkostní gradient, zapsaný do paměti letokruhů, má ještě jeden důsledek. V podstatě popírá zálesácké moudro o tom, že sever poznáme na pařezu podle hustších letokruhů. Kdybyste se tím řídili v Mordové rokli, určitě byste do plánovaného cíle nedorazili. Většina pařezů měla sever pootočený o 90° a některé stromy dokonce o 180°, takže ukazovaly sever směrem jižním.

Výsledky rekultivace lesní půdy můžou být viditelné na první pohled i pro laika, aniž by musel měřit pařezy. „V Mostech u Jablunkova přibližovací linka ústila nedaleko nemovitosti s velkou zahradou, která byla vždy po velkých srážkách zaplavena vodou a bahnem. Po revitalizaci nepotřebné přibližovací linky problémy ustaly,“ uvádí jeden příklad za všechny Miroslav Kubín z Agentury ochrany přírody a krajiny CHKO Beskydy, který patří mezi iniciátory používaní této metody v Česku. V Beskydech totiž bylo rekultivováno již 8 km přibližovacích linek. 

Použití metody je zaměřené zejména na rekultivaci území po kalamitní těžbě. Rekultivace svozových linek v Mordové rokli trvala dny a podílely se na ní dva dvacetitunové bagry. Sto metrů rekultivace nepoužívané přibližovací linky stojí 20 tisíc korun, což znamená, že konkrétně tato ukázková rekultivace kilometru svozových cest přišla na 200 tisíc korun. Akci financovala Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) v rámci programu péče o krajinu.

Nesporně zajímavý je fakt, že s myšlenkou vyzkoušet rekultivaci přibližovacích linek v Jizerských horách přišel spolek Milujeme Jizerky, založený teprve nedávno (v roce 2019) mimo jiné právě za účelem prosazování opatření vedoucích k udržení vody v krajině. „Naším cílem bylo udělat tuto pilotní linku, aby se zde mohly pořádat workshopy a aby zúčastněné strany (pozn.: lesy ČR, ochranáři a další subjekty) názorně viděly, že to má smysl,“ přibližuje smysl workshopu Stanislav Dubský ze spolku Milujeme Jizerky.

Tomáš Korytář, vedoucí oddělení Správy CHKO Jizerské hory, regionálního pracoviště Liberecko  AOPK ČR, přiznává: „Pánové (pozn.: ze spolku Milujeme Jizerky) nás svojí aktivitou předběhli a my jsme za to rádi. Na druhou stranu, AOPK se v Jizerských horách zvýšení retence vody a revitalizaci některých území věnuje již řadu let. Například každoročně investujeme peníze z programu péče o krajinu na revitalizaci starých melioračních příkopů na rašeliništích. Je pravda, že co se týká rekultivace nepoužívaných přibližovacích linek, jsme v trochu jiné situaci než třeba v Beskydech, kde jsou o krok před námi. Proto jsme spolupráci se spolkem Milujeme Jizerky uvítali a od začátku s nimi spolupracujeme.“Rekultivační práce v Mordové rokli tak trochu připomínaly práce meliorační. „Ano, je to druhý pól meliorace. Lidé většinou za melioraci považují odvodňování krajiny, ale meliorace může v krajině vodu také zadržet. Záleží na použití. Dříve jsme potřebovali krajinu hlavně odvodnit. Teď potřebujeme pracovat s extrémy, tedy aby půda zadržela vodu při povodních a udržela si ji i v obdobích sucha. Takže ano, je to specifický druh meliorace, který u nás dosud nebyl zkoušený,“ uzavírá Miroslav Kubín.Text a foto Mad, rozhovory a podklady Darka