Liberecká textilka vznikla jako první svého druhu ve střední Evropě, dnes je v Česku poslední. Bohužel, zájem o absolventy totiž vzrůstá

Je sice pravda, že módní návrhářství, design a další podobné obory nabízí celá řada škol, většinou soukromých, ale odborníky, kteří vědí, jak látky a další textilní výrobky vyrobit, vychovává právě jen Střední průmyslová škola textilní v Liberci, a to již 170 let. I ona si prošla turbulentním obdobím, ze kterého ji vyvedla a další směr rozvoje určila ředitelka Jana Kočí.„Paní ředitelka si na sebe vzala těžký úkol školu nejen zachránit, ale dál ji rozvíjet. A já za Liberecký kraj můžu přislíbit, že my si uvědomujeme, že když je něco poslední a výjimečné, je třeba se o to starat. Koneckonců, udělali jsme to se všemi našimi umělecko sklářskými školami, se kterými to nevypadalo úplně dobře,“ slibuje hejtman Martin Půta a dodává: „Naším úkolem ovšem není jen zachování tradice, ale i to, do těchto škol nalákat nové studenty. Firem, které v textilním průmyslu podnikají, je dnes opět dost a zrovna na této škole je vidět prosazující se trend úzké spolupráce, zde s výrobci textilními.“To, že žáci školy nebudou mít problém se v oboru uplatnit, na slavnosti, která se u příležitosti výročí konala, osobní přítomností dokládalo kolem deseti vysoce nebo dokonce nejvýše postavených zástupců firem se školou kooperujících (viz www.texlib.cz). Přítomní reprezentanti na svých výrobcích názorně doložili, jak nesmírně široké spektrum produktů dnes do oboru spadá. Doslova od jemných krajek až po „koberce“ pro silnice. Školu si se zájmem prohlédl i ministr školství Vladimír Balaš.Oproti některým jiným odborným školám zůstává celkem hodně absolventů věrno vystudované specializaci. „V oboru končí necelých 50% našich absolventů. Přitom víc jak 75% maturantů pokračuje na textilní fakultě Technické univerzity Liberec, tam studium na základy od nás přímo navazuje,“ dokládá čísly Jana Kočí. Sportovní terminologií řečeno je SPŠT farmou TUL.Mít maturitní diplom z textilky má samo o sobě svoji váhu i proto, že škola může být na svoji historii opravdu hrdá. Byla založena v červnu 1852 jako první škola svého druhu ve střední Evropě. Sídlila na Mistrovském vrchu ve starém mistrovském domě soukeníků. (Na místě dnes funguje restaurace Budvarka v bývalém domě soukeníků, který nahradil původní soukenické domy roku 1871.)První rok měla škola 36 žáků, ale počty rychle rostly. Již po dvou letech se zde od března do prosince učilo 139 žáků. Roku 1863 škola přesídlila na Vavřincův vrch.  Škola časem měnila názvy i působiště s tím, jak se rozšiřovala, a její věhlas se, zejména zásluhou žáků, šířil i do světa. Není proto divu, že 1. října 1891 poctil školu návštěvou císař František Josef I.Přes svůj význam škola dlouho neměla vlastní budovu. Sídla na rohu Tyršovy a Jablonecké ulice se dočkala až roku 1910. I na dnešní poměry velmi honosnou a velkoryse dimenzovanou stavbu navrhl speciálně pro školu liberecký architekt Oskar Rösler. Součástí areálu jsou i rozlehlé školní dílny o rozloze víc jak 5 000 m2.Nejvíce žáků školu navštěvovalo v osmdesátých a počátkem devadesátých let 20. století, kdy se počty studentů blížily i k pěti stovkám. Po rozpadu východního bloku textilka zdárně překonala období úpadku našeho textilního průmyslu, výrazně inovovala učební plány a v posledních letech zde studuje kolem sto šedesáti žáků v oborech Oděvnictví a Textilnictví.Ke sto sedmdesátému výročí si škola nadělila novou střechu dílen, bezbariérový výtah a vydala publikaci o své historii doplněnou o seznam poválečných absolventů. Kniha je o to cennější, že o škole dosud žádná publikace nevyšla. Z této knihy může čerpat i odborná veřejnost. Je také třeba zmínit, že celý areál školy je památkově chráněný, takže rekonstrukce zde vůbec nejsou rutinní záležitostí a konkrétně právě na střeše dílen si památkáři prosadili několik věcí, které renovaci prodražily.Školní dílny jsou unikátem samy o sobě, protože by zároveň mohly být muzeem textilního průmyslu. Naleznete zde stroje přes sto let staré i ty moderní. Většina z nich je funkční a provozuschopná.Historické exponáty tady nedrží z nostalgie, ale slouží výuce. Na jejich obsluze žáci mnohem snadněji pochopí základní principy, které jsou u moderních mašin většinou skryty. Je fakt, že i to, že se toto muzeum zachovalo, je svým způsobem zázrak, protože tlaky z různých stran byly velké. Škola do budoucna hodlá nejstarší část své sbírky zpřístupnit veřejnosti jako samostatnou expozici. To je dobrá zpráva pro všechny milovníky krásných starých strojů.Text a foto Mad