Majitelka firmy Black Mountain Lucie Laštůvková: „Zkusit se má všechno, tak jsem do toho skočila stylem buď, anebo“

Jaká byla vaše cesta k šití a k oděvnímu návrhářství?

Jsem z Orlických hor. Moje cesta k textilu začala již na základní škole, já vždycky tíhla k látkám a šití. V naší rodině to bylo také dáno historicky, babička měla obchod s látkami. Takže všude byly látky, má maminka také šila… V Ústí nad Orlicí jsem vystudovala Návrhářství a modelářství oděvů na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí.

Takže po škole jste jen zúročila, co jste se naučila…

Vůbec ne, byl rok 2006. V té době trh zaplavovalo hodně dovozových věcí a lidé se od českého textilu odkláněli. Hodně jsem slýchala, že se v oboru neuživím, takže jsem prodávala v obchodě, pracovala v personální agentuře, v marketingu...

Jak se tedy stalo, že se zrodila značka Black Mountain?

Začala jsem podnikat, když mi bylo 24, takže asi čtyři roky po škole. Já pořád nemohla najít to správné místo, potřebovala jsem kreativní vyžití. I když jsem dělala něco jiného, tak po práci jsem pořád šila, chtěla se v tom realizovat. Pak se to sešlo tak, že firma, která mě zaměstnávala, skončila a já si řekla, že zkusit se má všechno. Tak jsem do toho skočila stylem buď, anebo. To byl rok 2011. První pracovnici jsem ale zaměstnala až v roce 2014.

Takže Black Mountain letos oslaví již deset let existence. Jak název vznikl?

Než jsem se vdala, jmenovala jsem se Černohorská, a když jsem začínala podnikat, nechtěla jsem vystupovat přímo pod svým jménem, tak jsem použila překlad do angličtiny. Pravda, po svatbě ten vtípek trochu ztratil pointu.

V určité fázi dalšímu rozvoji vaší firmy velmi pomohl Lipo.ink a jeho poradenský program PlatInn. (Pozn.: PlatInn je založený hlavně na podpoře firem probíhající formou mentoringu, coachingu a lektorování. Nositelem licence v ČR je JIC, má vybudovanou vlastní síť přes 50 akreditovaných expertů.) Kdo přišel za kým? Oslovil vás Lipo.ink, nebo jste o pomoc žádali vy?

My jsme někdy před třemi lety byli v určité fázi a věděli, že to již nezvládáme, ale nebyli jsme připraveni někoho kontaktovat, nepřiznávali jsme si, že problémy jsou větší, než si myslíme. A v tu chvíli to byl Antonín Ferdán (vedoucí obchodních inovačních a vzdělávacích programů Lipo.ink), kdo nás zkontaktoval a zeptal se, jestli nepotřebujeme pomoc. Tím, že nás oslovil, nám dal šanci reagovat včas na situaci, která nazrávala. Nevím, co by bylo, kdyby nás tenkrát Lipo.ink nedal dohromady s mentorkou Katarínou Morvai. Nevím, jak bychom zvládli současnou situaci. Myslím, že díky této pomoci si nyní, zvláště vzhledem k tomu, co se momentálně děje, vedeme dobře. Ale Lipo.ink nám nepomohl jen zařazením do programu PlatInn. Oni nám velmi pomohli, i když jsme potřebovali něco zařídit. Zprostředkovali kontakty s dalšími podnikateli a tak dále.

Váš manžel Jiří Laštůvka o spolupráci s vaší mentorkou a koučkou Katarínou Morvai v rozhovoru pro Lipo.ink prohlásil: „Její očividné zkušenosti fungovaly, takže velmi rychle našla a pojmenovala klíčové komplikace, které jsme zevnitř firmy neviděli. Zároveň nás provedla nelehkou cestou, kdy bylo třeba následně tyto komplikace odstranit nebo minimalizovat.“ Jaká byla ta vaše provozní slepota?

Velká. My se do kontaktu s Lipo.ink a s mentorkou Katarínou Morvai dostali v situaci, kdy jsem měla tři čtvrtě roku syna. Než jsem ho měla, dennodenně jsem tady dělala všechno od stříhání až po nejrůznější drobné práce. Byla jsem tady do toho zaseknutá, nedokázala jsem si udělat odstup. Jako na matku to na mě pak dopadlo. Když začátkem roku 2019 Katarína přišla, začala mě sledovat, ptát se. Aniž by mě nutila se změnit, aniž by mě do něčeho tlačila, protože já nikdy nebudu typická majitelka firmy nebo manažerka, mě nasměrovala, pomohla mi najít a pojmenovat chyby. Vždycky mě dokázala posunout a pomoct mi. Do dneška je naší poradkyní a velmi nám pomáhá zvládat i ty nejkrizovější situace.

Z onoho rozhovoru mě zaujalo i toto: „S jejím dohledem došlo k nastavení nových pravidel a principů fungování. Co hodně oceňuji, je možnost diskuse a schopnost empaticky pochopit specifika naší firmy." Můžete mi to o těch specifikách upřesnit?

Máme určité věci, přes které u nás nejede vlak. Paní Morvai to dokázala akceptovat, ale pomohla nám je pojmenovat, dát jim nějaký rámec. A ukázala nám, že na některých věcech jsme lpěli až moc. Například já, tím, že jsem začínala sama, jsem dělala všechno sama i potom a neuměla jsem přejít do fáze, kdy bylo zapotřebí delegovat pravomoci, naučit se důvěřovat. Jsem také občas hodně emoční a Katarína Morvai mě naučila komunikovat se zaměstnanci. Já tu firmu brala moc jako svoji, až tak moc, že jsem si nenechala poradit, vyslechnout jiný názor a začínalo to být kontraproduktivní. Dnes již můžu říct, že, ač je pořád co zlepšovat, jsem mnohem dále.

Jste vzorový příklad úspěšné podnikatelky s dítětem. Co byste řekla ženám, které se domnívají, že se kariéra s mateřstvím neslučuje?

Je to náročné, hodně náročné, ale jde to skloubit. Člověk se musí naučit velmi dobře plánovat svůj čas. A o tom to je.

Nemůžu se nezeptat. S manželem pracujete společně, pak jste spolu doma, jak vám to funguje, nelezete si někdy na nervy?

Naštěstí v tom se mnou manžel není od začátku. On normálně pracoval, je původně strojní konstruktér. Do firmy přišel, až když se nám narodil syn a bylo jasné, že není v mých kapacitách dál všechno zvládat.

Vraťme se k firmě. Na internetu budíte dojem, že jste ryze ženská firma, ve které pracuje jediný chlap, váš manžel. Je to pravda?

Je, je to pravda. Jsme dámský kolektiv. Ono je to dáno i tím, že jsme zaměřené na textil. K tomu ženy víc tíhnou. Více žen má vystudované tyto obory. A tak nějak se nám zde vždy objeví nějaká žena, takže jsme dámský kolektiv.

Co všechno si děláte sami a co si zadáváte? Kdo třeba modely navrhuje?

Střihy navrhuji já. Jinak firma je dnes skoro samostatná, nedokážeme si jen potisknout látky a hodně materiálů si také necháváme vyrábět na zakázku přesně podle našich představ. 

Jsou dnes v Česku firmy, které dokážou tyto vaše náročné požadavky zrealizovat?

Jsou, tedy neplatí to pro všechny materiály, ale jsou tu i tiskárny textilu. Není jich moc, ale jsou. A také máme české knoflíky, české nitě. Takže co jde, objednáváme u nás, snažíme se co nejvíce čerpat z domácích luhů a hájů. 

Kdo je váš typický zákazník?

Je to žena, která hledá pohodlí, hledá, jak být trochu jiná, nechce jít cestou unifikovaných oděvů z obchodů. A je to žena, která se i zajímá, odkud pochází věci, které nosí.

A věkově?

Máme zákaznice od malých slečen, pro ty máme například sortiment dětských sukní, až po babičky. Naši módu kupují nejvíce ženy mezi dvaceti pěti a čtyřiceti pěti lety. 

Je věková skupina, kterou byste chtěli více oslovit?

Zatím moc neoslovujeme skupinu mezi patnácti až dvaceti pěti lety, těch zákaznic máme nejméně.

Na FB začínáte přání do nového roku slovy „Byl to těžký, ale i krásný rok, …“. V čem byl těžký, tuším, v čem mohl být krásný, se jen dohaduji, vysvětlete mi to!

Tak v čem byl těžký, vyplývá ze situace a z toho, že máme tři kamenné prodejny. A krásný ten rok byl v tom, že jsme to, co nastalo, vzali jako výzvu. Rozhodli jsme se, že čas využijeme k tomu, abychom se zlepšili ve věcech, které jsme dlouhodobě odkládali. Podařilo se nám přestěhovat pražský obchod, zlepšili jsme výrobní prostředí, máme lepší a hezčí střihárnu, šicí dílnu. Spustili jsme nový e-shop. Místo toho, abychom se trápili nad tím, že jsou teď nějaké zádrhele, tak jsme se rozhodli, že se do věcí pustíme a zlepšíme se. 

Jak jste řekla, máte tři vlastní obchody (Liberec, Praha, Hradec Králové), a jestli jsem správně počítal, tak osmnáct prodejců spolupracujících, jak na tom jsou?

Celé mé podnikání bylo od začátku postavené na e-shopu a na prodejních akcích. První prodejna, liberecká, přišla až v červnu 2016 (pozn. Red.: Praha následovala v říjnu 2018 a Hradec Králové v dubnu 2019). Já totiž nevěřila tomu, že je doba na to, abych svůj textil prodávala v kamenných prodejnách. Nicméně se ukázalo, že opak je pravdou. Lidé si chtějí zboží prohlédnout na vlastní oči, osahat si materiál, popovídat si s prodejci. Takže naše kamenné prodejny jsou překvapivě funkční a fungují skvěle. Co se spolupracujících prodejen týče, tak pro ty to byl hodně těžký rok, protože zaštiťují většinou více designerů, měly výpadek a mnohé ani neměly e-shopy. 

Viděl jsem, že vy teď prodáváte, podobně jako restaurace, „z okénka“...

Ano, zavedli jsme výdejní okénka pro osobní odběry, ne každý chce v dnešní době čekat ve frontě na poště. Lidé naše okénka využívají. Samozřejmě, když je prodejna otevřená, jde o jiné objemy, ale některé zákaznice toto oceňují a my to proto děláme.

Na sociálních sítích se chlubíte, že ve svém pražském obchodu máte gauč pro pány. To mají i jinde, ale mně vadí, že když už si můžu sednout, tak na stolku v lepším případě leží bulvární dámské čtení, v tom horším něco o kosmetice. Nabízíte vedle gauče i nějaké čtení pro pány?

Gauč máme i v Hradci Králové a jsou tam noviny a normální čtení, takže ano. Jsou na to velmi pozitivní reakce, a to i od pánů. Píší, že k nám se ženou chodí rádi nakupovat, partnerce poradí a sami si něco přečtou.

Dobře vedený e-shop je dnes otázkou přežití. Ale prodávat oděvy není totéž jako prodávat třeba elektroniku. Před pár lety jsem dělal velký rozhovor s jednou známou návrhářkou a ona se tehdy na budoucnost oděvních e-shopů dívala velmi skepticky, jaká je vaše zkušenost?

Přes e-shop prodáme víc než 70% naší produkce, tedy většinu. E-shop, až na specializované programátorské práce, je naším dílem. Obsah, texty, to všechno jsme vytvořili my. Sami si modely nafotíme, objednávky sami zabalíme, sami odešleme. Funguje to dobře. Podle mě i z toho důvodu, že my od začátku věci koncipujeme tak, aby byly co nejuniverzálnější. Neděláme saka z pevných materiálů, které musí sednout, neděláme věci, které si žena musí pečlivě vyzkoušet, používáme úpletové materiály, pracujeme se střihy, které jsou odladěné pro co největší množství různých postav. Každý nový střih testujeme na pěti, šesti zaměstnancích a sledujeme, jak sedí na různých postavách. Hledáme univerzální cestu. Jinak by to nemohlo fungovat. Nebo by to fungovalo, ale s velkým procentem vráceného zboží. Vlastně nám pomáhá i naše skupina na FB, kde se druží naše zákaznice. Radí si, naše výrobky si mění mezi sebou, přeprodávají si je. Ta komunita nám vlastně velmi pomáhá v prodeji a komunikaci. Myslím, že nepříjemná překvapení a zklamání při virtuálním nákupu má u mnoha e-shopů na svědomí nikoliv nekvalita výrobku, ale nekvalita informací o výrobku…

Určitě, my i obsahově máme na e-shopu mnoho rad a informací o výrobku i jak vybrat velikost u konkrétní věci. Někdy se stane, že si zákaznice na první dobrou nevybere, ale to řešíme výměnou za něco jiného. A jakmile zjistí, co jí sedí, tak příště již ví, po čem sáhnout. Máme výhodu v tom, že všechno jsou naše střihy. Všechno jsou sice ruční limitované série, takže určité rozdíly vzniknout můžou, ale obecně, když je od nás jednou něco třeba emko, tak je to emko vždycky. 

Jaký je tedy u vás podíl zboží vyměňovaného kvůli velikosti nebo barvě?

Vratky samozřejmě jsou, ale výměn mnoho není, z celého obratu to odhaduji nejvýše na dvě procenta. A jak říkáte, není to jen o velikostech, ale i o barvách, které můžou být různými zařízeními podány různě. A také s některými odstíny barev docela bojujete, aby na fotkách a na webu vyšly stejně, jak ve skutečnosti vypadají. 

Na vašich produktových fotkách mě zaujalo, že modely nepředvádějí žádné vyhublé „věšáky na šaty“, ale  normální dívky. Kdo jsou vaše modelky?

Modelkami jsou zpravidla normální ženy z našeho okolí. Hodně často fotografujeme na našich zaměstnancích. Děláme to také proto, abychom lidem ukázali, že za tím, co šijeme, si i sami stojíme, sami to rádi nosíme a ztotožňujeme se s tím. 

Na Instagramu máte, tedy včera (5. ledna) jste měli, 5 430 sledujících a na Facebooku 42 310. Jak dlouho jste tuto základnu budovali?

Od začátku, tedy devět let. Prvních pět tisíc přibylo relativně rychle, pak to šlo již pomaleji, ale roste to neustále.

Inspiruje vás, co lidé na vaše sociální média píší?

Pro nás to je neskutečně cenná okamžitá zpětná vazba. Jakmile něco nesedí, my to okamžitě víme. Můžeme zareagovat. Když nám něco chybí v sortimentu, tak na to můžeme okamžitě reagovat, na tom se snažíme pracovat. Komunikaci s našimi zákazníky považujeme za jednu z našich hlavních deviz. Zákazníci jsou náš motor, oni nás posouvají dál. 

Za rok 2019 jste měli obrat 30 milionů korun. Už víte, jak dopadl koronavirový rok 2020?

Přesná čísla ještě neznám, ale orientačně víme, že růst byl o 15% až 20%. Obrat se tedy zvedl, ale také se zvedly náklady, protože, jak jsem již řekla, hodně jsme investovali jak do zařízení, tak do stavebních úprav a do prodejen. V Praze jsme se stěhovali a máme úplně nový, větší obchod.

Máte 24 zaměstnanců, dvacítku brigádníků. Z toho, co jsem si přečetl, jsem pochopil, že fungujete jako rodinný kolektiv. Případné rozhodování, koho propustit, by pro vás bylo asi mnohem těžší než pro personalistu v nějaké montovně. Je to tak?

Spousta lidí tu již dělá tak dlouho, že nám pomáhala vlastně firmu vybudovat a jsou součástí této firmy. Takže máte pravdu, nevím, co bych dělala, kdybych musela propouštět. Dělám všechno pro to, abychom nemuseli.

Děkuji za rozhovor.    Ptal se a neoznačené fotografie pořídil Mad