Nevíte o vrtulníku na prodej? Petr Bílý, majitel kokpitu DC-9 a stíhačky MIG-21, shání zachovalý MI-24 

12. 03. 2020 | 12:00

Petr Bílý se právem ocitl v hledáčku médií již několikrát. Česko a Liberecký kraj nejprve proslavil "analogovým" simulátorem dopravního letounu DC-9, který je, na rozdíl od jiných rádoby unikátů, opravdovou světovou raritou (viz naše obrazová reportáž). Pak jeho kolega Jindřich Machalínek na tomto simulátoru potvrdil jednu z verzí největší české letecké katastrofy, když zrekonstruoval poslední minuty letu jugoslávské DC-9, při jejíž havárii v pražském Suchdole v roce 1975 přišlo o život 68 lidí. Začátkem léta 2017 zaplnil headline zpravodajství MIG-21 Petra Bílého. Na tahači prolétl pod palbou kamer Vratislavicemi, aby byl přebudován na další simulátor, tentokrát bojový (viz naše obrazová reportáž). V těchto dnech je simulátor prakticky hotový. Měl jsem možnost si zařízení prohlédnout v předpreméře a Petra Bílého vyzpovídat.
 

Red.: Váš simulátor DC-9 jsme před časem doporučili jako dárek přátelům a ti byli nadšení. Jak prosperuje něco, co původně ani nebylo v prvním plánu podnikatelským záměrem?
P. B.: Myslím, že to zůstalo v rovině koníčka, a možná právě proto to dobře funguje. Dokud máte radost, že ti lidé mají zájem, rádi jim něco povíte, ukážete a oni jsou pak na odchodu spokojení. Doufám, že to pro nás koníčkem ještě dlouho zůstane. Petr Bílý (v popředí) a jeho mechanik, elektronik, programátor Jindřich Machalínek.

Red.: Máte nějakou reklamu, nebo se simulátor propaguje sám?
P. B.: Máme asi tři partnerské zážitkové agentury, se kterýma spolupracujeme, to je náš jediný marketingový kanál. Na druhou stranu to je pro nás, i proto, že to děláme vlastně ve svém volnu, časově náročné. Takže se ani o žádnou další reklamu nesnažíme, protože nechceme překročit nějakou rozumnou míru a jedna dvě návštěvy denně, to je až až. A ani to nechceme na nějaké počty šest, osm dostat. Simulátor používá hyperrealistickou kulovou projekci.

Red.: Zúročil jste jako majitel IT firmy nápady z realizace simulátorů i ve svém byznysu?
P. B.: Na základě toho, co jsme vytvořili tady, se na nás obrátilo pár lidí, kterým jsme pomohli, a rádi bychom znalosti ještě zúročili v našich dalších projektech, ale ne konkrétně v naší práci jako takové. Spíš tomu bylo obráceně, poznatky z mé práce v IT firmě jsem zúročil tady. A pak taky školní znalosti, matematiku, fyziku.Stíhačka je vybavená i přídavnými nádržemi a demilitarizovanou výzbrojí (tedy zbavenou nálože a všech dalších potencionálně zneužitelných "vnitřností").

Red.: Stíhačku jste přivezl 22. června. 2017. Tehdy jste tipoval, že simulátor zprovozníte za poloviční dobu přípravy DC-9, tedy dva roky. Teď máme březen 2020, takže se projekt poněkud zpozdil. Proč? 
P. B.: Dlouho jsme čekali na projekci. Ta firma nám vše vyráběla na zakázku. Původní dodací lhůta byla pár měsíců a nakonec z toho byl rok. Ale my nelenili a ten čas jsme věnovali dalšímu vylepšování DC-9, takže teď je simulátor dotažený do nejmenších detailů. Dnes třeba umíme i komunikaci s pozemním personálem. Pak jsme zase šest měsíců čekali, než nám dodali tamty dveře místo zdi, kterou jsme vybourali. To jsou takové věci, se kterými nepočítáte. Ale co se času na zprovoznění analogového simulátoru MIG-21 týče, tak to jsem se myslím trefil. My s ním lítali již před několika měsíci, ale já myslím funkčností okamžik, kdy si za knipl může sednout zákazník. Na to bude simulátor připravený za měsíc.Detail kokpitu, avionika je kompletní a celá je napojená na převodníky simulující konkrétní fyzikální veličiny. Red.: Co byly největší výzvy tentokrát? Pokud se pamatuji, určité obavy jste měli ze zprovoznění hydrauliky.
P. B.: To jsme provedli tak, že kapalinu jsme nahradili stlačeným vzduchem, protože ty síly, co působí na stíhačku za letu, tady pochopitelně nemáme a pracovat s tím by bylo i svým způsobem nebezpečné. Ale díly zůstaly původní, píst je pořád píst. Vše funguje, brzdy syčí, brzdí, jak mají. Největším oříškem byla kulová projekce. První problém byl, jak projekční plochu vyrobit, aby byla lehká a pevná zároveň. Druhým problémem bylo, kam umístit projektory, aby to fungovalo, protože ideálně potřebujete, aby projektor svítil ze středu, ale tam sedí pilot a kolem je kokpit, takže ani tam to nemůžete pořádně umístit. Ale i to se nám nakonec podařilo vyřešit. Samozřejmě to je kompromis, protože když svítíte šikmo, tak se obraz trochu rozmazává a deformuje.Letové podmínky stíhačce simuluje změť kabelů a trubiček.

Red.: Avionika byla kompletní až na radiový výškoměr a odpovídač, jak jste si s tím poradili?
P. B.: Obě zařízení jsme sehnali.Srdce simulátoru.

Red.: A co zbraňové systémy?
P. B.: Zaměřovač jsme zprovoznili. A když vystřelíte raketu nebo vypálíte z kulometu, tak na projekci vidíte, jak raketa letí a zda zasáhne cíl. Podařilo se nám i sehnat demilitarizovanou raketu vzduch - vzduch naváděnou na tepelné zdroje. Zdůrazňuji, že demilitarizovanou, to znamená, že jde prakticky jen o obal skutečné rakety bez nálože a dalšího vybavení, ale pod křídlem působí velmi věrohodně.Motor nahradila výkonná reproduktorová soustava.

Red.: Posledně jste nám ukazoval kompletní servisní dokumentaci k DC-9, kterou vám věnoval její hlavní mechanik Al Chapman. Předpokládám, že s dostupností plánů vojenského stroje to bude horší, zvláště co se některých systémů týče. Jak jste na tom?
P. B.: Paradoxně to bylo lehčí, což je dáno tím, že těch lidí u nás létalo hodně a byla spousta lidí, co se kolem toho motala. Takže ty materiály jsou. Dnes to už není tak tajný a daly se sehnat v češtině i v ruštině. Naskenované jako pdf dokumenty si je můžete stáhnout z webu. Jediné, co nám chybí, je dokumentace k ASP zaměřovači. Ten má velký konektor se spoustou kontaktů a my bychom potřebovali vědět, jak ho připojit k simulátoru, aby se nám zobrazovaly i poslední detaily. V České republice je spousta nadšenců, kteří mají části kokpitů a pracují pro muzea. Máme kontakt na odborníka, který přesně ví, jak co rozebrat.Detail kulové projekce.

Red.: Od doby kompletace simulátoru DC-9 pokročila i technika. Je něco, co se vám díky tomu povedlo zrealizovat a co by třeba před třemi, pěti lety ještě nebylo možné?
P. B.: Hardware používáme stále stejný. Co šlo dopředu, to jsou vlastní simulátory, ty letové modely. Ty jsme v průběhu těch sedmi let modernizovali i my. Dnes i ta DC-9 vypadá výrazně lépe. A k MIG-21 budeme používat ještě jiný software. Bojový, ten by se k DC-9 moc nehodil. Letos má Microsoft vydat úplně nový letecký simulátor. To, co jsem viděl na propagačních videích, to je neuvěřitelný, to je o tři levely jinde než současné letecké simulátory. Grafickým zpracováním, kvalitou letových modelů, fyzikou, simulací atmosferických jevů... Na první pohled nepoznáte, jestli sledujete simulaci nebo reálný záznam letu. Otázkou pochopitelně je, jak bude fungovat na nějakém rozumném hardware. Už se hrozně těším, až bude uvolněná nějaká testovací verze. Ale do toho bychom když tak investovali i nějaké peníze na nový hardware. O dokonalý dojem z letu se stará pět projektorů.

Red.: Loni v říjnu jste v rozhovoru pro ČTK přiznal, že ani vy sám jste ještě pilotáž migu nezvládl, jak jste na tom dnes, už bojujete? 
P. B.: Už jsem na tom výrazně lépe, už umím vzletět a bez problému přistát. Už umím ovládat přístroje v kokpitu. Dokonce jsem letěl noční misi. Pravda, tu jsem musel začínat čtyřikrát. Musím říct, že to létání je extrémně těžké, MIG-21 je rychlý a obratný. Každý nepromyšlený pohyb kniplu s letadlem začne cvičit. DC-9, na které mám navíc nalétáno přes tisíc hodin, je na pilotáž výrazně jednodušší a má autopilota, tady jste na všechno sámAž bude hotové zatemnění, dojem bude dokonalý.

Red.: Kolik hodin tipujete, že bude trvat zaškolení někomu, kdo si k vám bude chtít přijít zalétat?
P. B.: Pokud na tom simulátoru zákazník létá doma, tak může letět okamžitě. Od simulátorů, které máte na domácím počítači, se to liší jen tím, že sedíte v opravdové stíhačce a máte realistický pocit z letu díky kulové projekci. Samozřejmě, že věci, které si doma naklikáte myší, tady opravdu reálně přepínáte. A doma si asi nemůžete dovolit takový zvuk, jako máme tady, protože tady kolem nás široko daleko nikdo nebydlí. Takže tady u nás je ten zážitek nesrovnatelný. Ale ti lidé, co si přijdou zalétat na DC-9 a pak vidí stíhačku, si chtějí příště zalétat na ní a mají pocit, že si sednou a budou sestřelovat nepřátelské stroje. A to není ani v nejmenším pravda a my přemýšleli, jak to udělat, aby si i oni něco užili. Já mám sice nalétáno několik desítek hodin, ale musím říci, že třeba sestřelit letadlo kulometem je extrémně obtížné. Proti zkušenému pilotovi nemáte prakticky šanci. Reálné letadlo mělo 200 nábojů a kulomet s kadencí 50 nábojů za vteřinu. Takže vy máte k dispozici čtyři vteřiny střelby. Zkušení piloti, kteří tu byli, říkali, že byli schopni vystřelit čtyřikrát až šestkrát. Tak jsme to vymysleli tak, že ti lidé, co přijdou a budou si chtít zastřílet, tak budou, ale nebude to úplně reálný. Když člověk nikdy nelétal, potřebuje naučit dvě základní věci, ovládat plyn a knipl.  Dáme jim letadlo do vzduchu, nastavíme nesmrtelnost, neomezené množství nábojů a raket a pak si lidi zablbnou.Let je simulován se vším všudy včetně výbavy pilota.

Red.: Měli jste tu i profesionály, kteří na MIG-21opravdu létali? Jaký měli dojem ze simulátoru?
P. B.: Byl tu Míra Vlach, a až se vrátí ze zahraničí, přijde znovu. Velmi nám pomohl. Upozornil nás, co je špatně, co fungovalo v reálu jinak, a my toho podle jeho poznatků spoustu předělali nebo upravili. Takže se už těšíme na jeho další návštěvu, protože nám jde o to, abychom se co nejvíc přiblížili realitě.Srdcem systému je simulátor, který máte možná na svém PC i vy.

Red.: Bude možné absolvovat letecké souboje s jinými vlastníky simulátorů, jako se tak děje u on-line her? 
P. B.: Ano, to jde. My jsme to ještě neudělali, protože se necítíme být dostatečně dobří. Já vím, že jsou nadšenci, kteří na tom simulátoru, co mají v obýváku, létají třeba deset let, a ti by nás okamžitě rozstříleli, takže se napřed chceme něco naučit, a než se do on-line vzdušných soubojů vrhneme, bojujeme proti počítači. Na DC-9 ale on-line dávno létáme. Akorát tam to je dopravní lítání a toto je bojový simulátor. Ve výhledu je simulátor helikoptéry. Petr Bílý zatím má školní řez turbínou vrtulníku MI-24.

Red.: Před časem jste se mediálně proslavil rekonstrukcí pravděpodobného průběhu katastrofy DC-9 v pražském Suchdole. Máte nějaké další plány v této oblasti, třeba právě pro MIG-21? Zběžně jsem prošel google a námětů by bylo požehnaně. 
P. B.: Takové ambice nemáme. Já osobně mám výrazně blíže k dopravním letadlům. O stíhačkách toho moc nevím. A tu simulaci suchdolské katastrofy jsem nedělal já, ale Jindřich (poz.: je míněný Jindřich Machalínek, stavitel simulátorů, dvorní mechanik Petra Bílého), v novinách to pak trochu pomotali. V paměti počítače to má Jindřich dodnes nastavený, ale já sám jsem si na to za ty dva roky ještě neudělal čas. Potřebuju na to den, abych si to všechno pořádně pročetl a pak vyzkoušel. Takže já to neletěl, ale Jindřich to letěl a nechce mi to říct. Říká, že si to musím prožít sám, protože to je úplně jasný.Petr Bílý (vlevo), Jindřich Machalínek a jejich dítě.

Red.: Vlastníte simulátor dopravního letounu a vojenské stíhačky. Jsou tím vaše ambice naplněny, nebo plánujete zakoupit a nasimulovat třeba vrtulník?
P. B.: To jste odhadl moc dobře, uvažuji o MI-24. Řeknu vám, jak to bylo. MI-24 je velký vrtulník ještě o čtyři metry delší než MIG-21. Má dvě kabiny nad sebou, pro pilota a střelce, a vzadu prostor pro až osm lidí. Takže myšlenka byla taková, že v prostoru pro cestující uděláme bar, lidi budou sedět, popíjet, za okénky uvidí, co se děje, kudy letí, zatímco dva z nich si zapilotují a zastřílí. Vymyšlené to máme hezky, jednou to bude. Už loni touto dobou jsem se v Polsku dohodl, že nám jeden člověk prodá řez motoru vrtulníku MI-24 a k tomu celý vrtulník. Motor mám, ten jste už viděl, ale z prodeje vrtulníku sešlo. Pak jsem v Maďarsku sehnal jiný MI-24, dokonce ve výrazně lepším stavu. Trochu jsem váhal, protože byl dražší, ale nakonec jsem se rozhodl, že ho koupím. Už byla zařízená i přeprava, domluveny prostory a tak dále. A pár dní před transakcí z toho zase sešlo. Česká armáda má dost vrtulníků z dob Československa a bude je vyřazovat. Pravděpodobně se je budou snažit prodat jako funkční, ale kdyby náhodou... tak bych věděl, co s ním. Ale to je asi nereálné. Takže, jestli někdo ví o nějakém vrtulníku MI-24 na prodej, mám zájem! Motor nepotřebuji, potřebuji kompletní avioniku
Děkuji za rozhovor. Ptal se a obrazový materiál pořídil Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace