Nový ředitel Lázní Pavel Hlubuček: Dvacet vernisáží ročně není kritérium úspěchu, musíme se zaměřit na návštěvníka a hledat nové způsoby komunikace

Na internetu je video, ve kterém se svěřujete, že studium MBA jste si zvolil proto, že jste si humanitní a technické vzdělání potřeboval doplnit o manažerské a ekonomické dovednosti. Nehledě na ty tři školy mě zaujala ta kombinace humanitního a technického vzdělání, není zcela běžná. Jak jste k ní přišel?

Já ty kombinace technického a humanitního vzdělání vlastně nikdy neřešil, on to tak přinesl čas. Vystudoval jsem libereckou stavební průmyslovku, my to máme v rodině, tak to bylo dáno i tím. Do památkového ústavu jsem tedy nastoupil jako stavař. Věnoval jsem se stavbám a opravám památkových objektů. Tím jsem se dostal k restaurování movitých památek a musel jsem řešit restaurátorské dozory. V Semilech jsem měl na starosti církevní památky, proto jsem na teologické fakultě Karlovy univerzity vystudoval dějiny křesťanského umění. Jak jsem pak postupně zastával další pozice, vyvstala opět potřeba dalšího studia, tak jsem si doplnil MBA.

Podle vašich dosavadních referencí bych soudil, že vaší doménou jsou spíše kulturní památky staršího data nežli současné umělecké výboje. Takže, kterou kapitolu dějin umění máte nejraději?

Myslím, že to není o konkrétní kapitole. Všechny paměťové instituce v regionech mají svůj historický fond, sídlí v historických budovách. Takže moje profese se může velmi dobře zrcadlit v provozu zdejší galerie. Nezapomínejme, že každá regionální galerie je v českých podmínkách nejen ze zákona, ale i v praxi muzeem umění. I v této roli tedy bude tvořit velkou část mé pracovní náplně starost o historický sbírkový fond a péče o historickou památkovou budovu.

Tomu rozumím, ale určitě máte svého oblíbeného umělce, jehož díla byste rád v Oblastní galerii Liberec (OGL) viděl...

Pokud se ptáte na mé osobní záliby, tak mám rád starší umění, ale oslovuje mě také česká klasická moderna, Josef Čapek, Bohumil Kubišta nebo Jan Zrzavý. Co se týče současného umění, svého oblíbeného umělce mám, ale neprozradím vám ho. Výstavu zde již měl a především nemyslím, že by vkus ředitele měl ovlivňovat výběr autorů, kteří zde budou vystavovat. To by rozhodně ředitel dělat neměl.

Zastával jste nebo stále zastáváte mnoho funkcí v různých institucích. Na nedostatek práce jste si určitě nemohl stěžovat. Proč jste zvedl rukavici hozenou Libereckým krajem a přihlásil se do výběrového řízení na ředitele OGL?

To byla právě záležitost toho, že jak jste říkal, jsem zastával nejrůznější pozice. Řešil jsem celorepublikové a mezinárodní projekty, dlouhodobě jsem pracoval na úřadě, na Ministerstvu kultury. V takovém postavení si praktické galerijní, památkové a muzejní práce mnoho neužijete. Tak se mi zastesklo, uvědomil jsem si, jak jsem se vzdálil od prostředí paměťové instituce, od sbírkových fondů a od přímé práce s nimi. A v neposlední řadě jsem to pojal jako návrat do svého rodiště.

Můžete do jedné, dvou vět shrnout svoji vizi, která přesvědčila výběrovou komisi?

Co přesvědčilo výběrovou komisi, to zcela netuším. Nicméně jsem řekl, že galerie má nejhezčí objekt v republice, dobrý pracovní tým, tradici a úžasné sbírky, tak proč do toho nevložit mé zkušenosti a neudělat něco pro dobro regionu.

Jakým směrem se hodláte vrhnout v první řadě? Máme se připravit na zemětřesení, nebo na pokračování v současném kurzu?

Myslím, že žádná zemětřesení galeriím a muzeím neprospívají, zvláště když fungují dobře. Chci navázat na vše pozitivní, co zde moji předchůdci budovali. Každý ředitel pochopitelně zanechává v instituci otisk, ale zároveň jsem zastáncem kontinuity. Chci stavět na dobrých věcech a jako ředitel chci samozřejmě vnášet nové prvky. Nemůžu zde působit a nepřinášet nějaké změny, ale ty vidím spíše v dlouhodobějším horizontu. Také by to nemělo být jen o mé osobě, chci pracovat v širším konsensu se zdejšími zaměstnanci. O účelnosti svých představ nejdřív musím přesvědčit svůj tým a slovem přesvědčit myslím skutečně přesvědčit, nebo třeba oni v něčem přesvědčí mě, protože to tu znají lépe. Tím mám na mysli, že se se záměry skutečně ztotožníme, nikoliv to, že mi kolegové budou přitakávat, protože jsem ředitel, ale v hloubi duše budou přesvědčeni, že to, co navrhuji, je pitomost. Obecně bych se rád soustředil i na větší projekty a chci zde mít též jakousi programovou radu, složenou nejen z našich pracovníků, ale i dalších předních kurátorů, kritiků a historiků umění. Prostě grémium, se kterým bych věci mohl řešit v širších souvislostech. A abych se vrátil k vaší otázce: pandemie přinesla tak rozsáhlé změny, že musíme přehodnotit mnohé stereotypy, které jsme dosud považovali za neměnné. Prvním úkolem pro mne tedy je nastavit pravidla rutinního provozu galerie v době postcovidové.

Koronavirová krize, zdá se, hned tak neskončí, galerie zatím postupuje především tak, že on-line zpřístupňuje zkrácené verze kurátory komentovaných prohlídek aktuálních výstav. Jaké další plány máte v této oblasti?

Koronavirová doba samozřejmě vstupuje do našich životů. Byť jsme uzavřeni, chceme působit na návštěvníka. První počin, což jsou virtuální prezentace aktuálních výstav, jsme již začali řešit. Budeme uvažovat i o tom, zda do budoucna neuspořádat některou z výstav jen on-line, a chci, aby z každé zrealizované výstavy byl i on-line výstup. To má smysl i pro naše krajany v zahraničí, kteří nemají jinou možnost, než naše muzea a galerie navštívit on-line. Dále máme krásnou zahradu, takže bych se rád dostal expozičně a výstavně i mimo zdi galerie. Je tu i možnost spolupráce se Severočeským muzeem a využít jejich arboretum.

Počítáte i s virtuálními prohlídkami stálých expozic?

Některé expozice můžeme převést do on-line podoby pomocí sofistikovaného systému vyvinutého Akademií věd České republiky, který je nyní institucím našeho typu poskytován zdarma. V našem kraji ho jako první začalo používat Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. My jsme se tímto směrem již také vrhli a jsem tomu rád.

Na zpřístupňování děl on-line panují různé názory, před týdnem jsem se v jiné významné instituci například setkal s názorem, že otevírat masivně sbírky on-line znamená do budoucna přicházet o návštěvníky.

On-line prostředí je každopádně doplňková záležitost, může fungovat na dálku, může zaujmout konkrétní cílovou skupinu, ale nikdy nenahradí přímý vjem z vystavených děl. Je to i nástroj k navázání komunikace s dalšími subjekty a propojení aktivit. A je to i generační záležitost, mladí dávají přednost spíše virtuální prezentaci, ti starší preferují přímý kontakt s díly.

OGL dosud například pořádala téměř dvě desítky vernisáží ročně. Bude tento trend pokračovat?

Dvacet vernisáží, to vypadá parádně, ale za tím je i dvacet výstav. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je toto číslo neudržitelné. Máme tři kurátory a jejich práce není jen o pořádání výstav. Když si uvědomíte, že příprava náročnějšího výstavního projektu trvá třeba dva, tři roky, tak množství výstav, o kterém mluvíte, je dlouhodobě neudržitelné. Rozhodně by to nemělo být o kvantitě. Chci, aby projekty byly dobře připravené a návštěvnicky atraktivní pro různá spektra publika. Tomu se musíme přizpůsobit. Změna kurzu bude ale pozvolná, výstavy se plánují se značným předstihem, některé akce jsou již samozřejmě nasmlouvané a my samozřejmě dostojíme závazkům, takže lze říci, že příští a částečně i další rok je již v podstatě naplánovaný, tam budou asi jen termínové korekce vzhledem ke koronakrizi.Výrazným rysem činnosti OGL byly občasné výpravné, instalačně náročné výstavy, některé byly samy o sobě „exponátem“. Letos například Interference Josefa Šafaříka, loni Mystika hygieny a tak dále. Budete podporovat uměleckou koncepční rozevlátost, nebo jste spíše pro klasické výstavní prezentace?

Já myslím, že pestrost je nutná. Naopak, tento objekt, prostory této galerie, vybízejí realizovat zajímavé instalace, tak proč by i výstava nemohla být jakýmsi exponátem. Pochopitelně ne vždy tomu tak musí být. Rozhodně nebudu zasahovat kurátorům do práce a říkat jim, jaký mají volit způsob prezentace. To není úkolem ředitele, to by vlastně bylo i velmi neprozíravé a špatně. Ředitel by měl být případně tím jazýčkem na vahách. Rolí ředitele je dbát na to, aby program byl vyvážený, propojený s návštěvnickým potenciálem a tak dále.

Z plánu výstav lze poměrně jasně identifikovat hlavní trendy činnosti OGL na poli proměnných výstav (pořadí je čistě náhodné). 1) Prezentace umělců majících vztah k regionu 2) Prezentace špičkových umělců českých, příhraničních a zahraničních 3) Systematické mapování německy mluvících umělců našeho pohraničí 4) Výzkum výbojů mladých autorů, do čehož počítám i cyklus tzv. Intervencí adeptů na Cenu Jindřicha Chalupeckého 5) Prezentace sbírkových fondů OGL. Který z těchto segmentů je podle vás pro výstavní činnost OGL nejdůležitější?

Opět je důležitá vyváženost, vše, co jste řekl, je správně a k Oblastní galerii Liberec to patří. Nicméně, každá instituce by měla čerpat ze svých sbírek a já jsem zastánce čerpání z vlastních sbírek, takže bych váš výčet začal od konce. A také bych ho ještě doplnil o architekturu. Jsme prostě průmyslový region a průmysl a umění jsou další věci, které by se daly vsunout. Je tu vynikající Technická univerzita Liberec, s níž chci najít prostor pro realizaci společných projektů. Nabízí se tu skvělé téma civilizačních souvislostí mezi formováním moderního světa vědy, techniky a průmyslu a vývojem umění. OGL nevisí ve vzduchoprázdnu, ale funguje v živém městě, je součástí soustavy regionálních galerií se skvělými sbírkami a má obrovské možnosti k realizaci velmi ambiciózních projektů, což v minulosti už mnohokrát prokázala.Proběhla řada vrcholných výstav, jednou z nich byla například výstava Giacometti - Picasso - Chirico ze sbírky Helmuta Klewana. To jsou bohužel finančně velmi náročné projekty. Můžeme se na něco podobného, nebo třeba ještě světovějšího, těšit v blízké budoucnosti?

Toto za současné situace predikovat by bylo odvážné. Nicméně bych byl rád, kdybychom tu mohli organizovat i náročnější projekty. Sám jsem byl a jsem součástí vědeckovýzkumných týmů. Podílím se například na řešení problematiky zavlečeného umění za 2. světové války a v současnosti provádíme výzkum zde v severních Čechách. Tak to by mohl být jeden z výstupů. Další možností je být součástí projektů vědeckovýzkumných organizací v rámci programu Národní kulturní identity a já bych byl rád, kdybychom se do takových projektů zapojovali. To je i další zdroj peněz. Sám jsem některé dotační programy zakládal.

Jsou tu i zajímavé výzvy, za dva roky bude republika hostit Generální konferenci Mezinárodní rady muzeí ICOM. Dorazí na tři tisíce specialistů z celého světa. Bude to velká výzva i pro regionální instituce. V neposlední řadě je Liberec město architektury, což bychom také mohli uplatnit v našem výstavním programu. Vše bude pochopitelně záležet i na ekonomické situaci, která se do všeho výrazně promítne.

Zřizovatelem OGL je Liberecký kraj, jehož ruka byla dosud poměrně štědrá. Po škrtech způsobených ekonomicko-koronavirovou krizí lze předpokládat, že peněz dostanete méně. Máte plán, jak případně získat prostředky z jiných zdrojů?

Jsme příspěvková organizace, na veřejnou službu máme peníze od zřizovatele, na další činnosti si budeme dál shánět peníze především z nejrůznějších grantů v tuzemsku i zahraničí. Uvidíme, ještě před rokem bych řekl, že to nebude složité, což již neplatí. Ale pevně věřím, že naši příznivci nám zůstanou nakloněni. Vyspělost společnosti se pozná podle mecenášů, to vidíte jasně pohledem do minulosti ostatně i zde v Liberci. V žádném případě to nebude jednoduché, i to se může odrazit v již diskutovaném počtu výstav. Třeba se budeme muset více zaměřit na stálé expozice, které bychom měli doplnit o bohatý doprovodný program, přednášky, komentované prohlídky…

Jaké novinky chystáte na poli práce s veřejností?

Ano, komunikaci vidím jako slabinu naší galerie, musíme se více zaměřit na návštěvníka. Dobře připravená výstava bez kvalitního PR nemůže přinést kýžený efekt. Musíme hledat další, nové způsoby komunikace. Rád bych zde měl profesionálního pracovníka, který by se tomuto alespoň na částečný úvazek věnoval. Jsem si vědom toho, že v regionech to dosud není samozřejmostí, ale do budoucna to bude nutnost.

Návštěvnost OGL po přestěhování do Lázní rok od roku rostla. Přispěly k tomu například čtvrtky zadarmo. Bude čtvrteční vstup zdarma stále a, ačkoliv po předchozí otázce to zní jako protimluv, přesto se zeptám, jaký je váš názor na zpřístupnění Lázní zcela zdarma po vzoru některých zahraničních institucí?

To má několik rovin a nelze to generalizovat. Muzejním zákonem je dáno, že galerijní instituce mají mít v rámci veřejné služby vymezený určitý čas zdarma. Tuto ekonomickou dostupnost u nás naplňují čtvrtky. Zkušenosti jsou takové, že otevření některých galerií zdarma, byť třeba jen na týden, ale často způsobilo komplikace zvláště v Praze. Též se stalo, že když se jedna významná galerie na Moravě otevřela zcela zdarma, návštěvnost nijak nenarostla. Ano, v zahraničí jsou některé galerie zdarma, ale musíme si uvědomit, že ony to kompenzují tržbami z vedlejší činnosti, z marketingu. Jejich součástí jsou velké galerijní obchody, kterými musíte projít. To by bylo v našem případě těžko realizovatelné. Nicméně lze uvažovat o nějaké vyvážené formě, spočívající například v částečném otevření stálých expozic, v rozšíření hodin zdarma a podobně.

Závěrečná otázka, jaká bude oblastní galerie za čtyři, za pět let?

Galerie fungovala před Hlubučkem, musí fungovat i po Hlubučkovi, to je jasná věc a rozhodně ji chci předat v lepším stavu, než jsem ji přejal. Ale abych bych vám odpověděl, jiné je poznání galerie z vnějšího světa, jiné je poznání galerie zevnitř. Takže bych byl rád, kdybyste mi tuto otázku položil znovu, třeba v březnu nebo v dubnu, co vy na to?

Doufám, že se na nějaké akci Lázní uvidíme dříve, a děkuji za rozhovor.       Ptal se a fotografoval Mad